Ta malá chuďátka nikdo nevysílá. A vlastně o veverkách nikdo už ani moc nepíše. Jen o krtcích. Stěžoval si alespoň místopředseda VV Tomáš Jarolím a stěžoval si úplně všem.
Foto: Profimedia.cz
No jo, docela ho chápu. Jen si to představte: rozhlásíte, že máte tiskovku, kde budou kamery a že budete večer v televizi. Celé vaše široširé příbuzenstvo si večer zapne bednu a…. nic. Ale co, že jste neřekl nic nového… Mezi politiky je rozšířeným zvykem svolat tiskovku, aby sdělili národu, co řeknou, aby to pak řekli, a na další tiskovce pak sdělili, že to řekli. Báječná případovka z učebnice PR, kterou ale píáristi neznají.
Nevím, zda si politici myslí, že čím vícekrát budou hovořit k národu, tím lépe pro národ. Opak je někdy pravdou. Kdyby nechali novináři mluvit poslance Grospiče či Semelovou co nejčastěji a co nejdéle, antikomunisté by si mohli vzít dovolenou. Stejně tak by si oddychli politici levice, kdyby co nejčastěji hovořil Jaromír Drábek. Akorát by se báli otevřít konzervu.
Nebo jsou původci onoho dobra pro národ píáristé politiků? Možná jsou placeni od ,,zásahů novinářů“ – počtu tiskovek, a ne od výsledků. V televizi jako odpověď dali výukový film Vrtěti psem. Potřebujeme píseň.
Za jednoho z průkopníků touhy být viděn za jakoukoliv cenu lze označit Jiřího Paroubka. Téměř každodenní monitoring tisku a mediálních škůdců mu chybí.
Přiznání nezájmu je ovšem přiznáním u politika poměrně katastrofálního nedostatku, který všechny upozorní, ale k nápravě nevede. Kdyby aspoň ta štěnice byla. Úplně malá. Bez podvozku.
Když poslanec Babák přišel při rvačce o přední zuby, na nezájem si stěžovat nemusel. Roztomile „sislal“. Nikdo ho nelitoval, ale národu ho novináři rádi ukázali. Stěžovat si, že všechny ty internety, rozhlasy a televize nikoho nechtějí, je pochopitelné. Na druhé straně, nezájem je horší než neláska. I když jde o veverku.
Ale v lese tím nikoho nedojmete.
