Agentura Median v prosinci zveřejnila údaj, že 39 procent vánočních dárků pro děti tvoří knihy. Z větší části pohádkové. Častěji najdou děti pod stromečkem jen oblečení (56 procent). Mobilní telefony jsou až na osmém místě (8,2 procenta) a počítače či počítačové hry se do první desítky vůbec nedostaly.
Je to překvapivé, protože proti kořenícím představám o tom, co charakterizuje postindustriální svět. Přitom ale logické a velmi dobře vědecky zmapované.
Od roku 1366, kdy Bartoloměj z Chlumce řečený Klaret zaznamenal ve svém Astronomiáři pohádku O dvanácti měsíčkách, se původně ústní vyprávění dostalo i na tuzemský papír a věda se mohla chutě pustit do zkoumání. O uchování a systematizaci nadnárodních typů a variant se starala folkloristika v čele s migracionisty Antiim Aarnem a Stithem Thompsonem, kteří vytvořili katalog základních pohádkových motivů. Například zmíněný příběh o tuctu měsíčků má číslo AT403B. Záměr, co nejúplněji shromažďovat všechny verze, naplňovali v Československu především Jiří Polívka a Václav Tille. Rus V. J. Propp zase rozebral morfologii pohádky na sedm základních postav a asi třicet hlavních šablon. Jenže přitom všem se ze zřetele ztrácel vlastní význam pohádek. Až psychoanalýza se k němu vrátila. Bruno Bettelheim, slavný badatel v tajích lidské duše a autor knihy Za tajemstvím pohádek, píše: „Aby člověk nalezl hlubší smysl, musí být schopen překročit úzce vymezené hranice sebestředné existence a věřit, že přispěje životu něčím významným – ne-li hned teď, tedy v budoucnosti.“ To mohou zmateného človíčka naučit právě jen pohádky, jež promlouvají ke všem rovinám jeho osobnosti, protože i děti moc dobře vědí, že a priori nejsou dobré… Díky pohádce si volí, komu se chtějí podobat, připravují se na existenciální krize, učí se způsobům řešení a získávají naději, že v životě lze uspět. Ale co je na pohádce nejdůležitější (a to je zase práce pro médiology), je forma sdělení – vyprávění nebo čtení s citovým zaujetím, jež je vpravdě mezilidskou událostí. Na to Dragon´s Lair opravdu nestačí.
