Jednou z příčin bankovního propadu byl souběh nepříznivých ekonomických faktorů
Bankovní krize hraje významnou roli v sestupné fázi hospodářského cyklu viditelné na celém světě. K aktuálním otázkám současného ekonomického vývoje patří: Jaké byly hlavní příčiny vzniku finanční krize? Jak na finanční krizi reagovaly hospodářské politiky? Jaké lze očekávat dopady problémů bankovního odvětví na reálnou ekonomiku? Jaká ponaučení vyplývají z finanční krize?
Důvody
Jednou z hlavních příčin vzniku finanční krize byl souběh nepříznivých makroekonomických, institucionálních a motivačních faktorů. Mezi makroekonomické faktory, které napomohly oslabit bankovní odvětví, patřil především obrat ke zpomalení růstu výkonu ekonomiky. Způsobil jej nárůst cen ve všech hlavních cenových oblastech – nemovitostí, dovozu, zemědělských a průmyslových výrobců i spotřebitelských oblastech. Nastartování růstu inflačních tlaků u energií a potravin oslabilo spotřebitelskou a investiční poptávku. To následně zpomalilo či zastavilo růst výkonu ekonomiky, zaměstnanosti a mezd. Negativní důsledky pro bankovnictví byly dva – zhoršení splátkové činnosti klientů bank a pokles jejich aktiv na finančních, zejména akciových trzích.
K nastartování finanční krize přispěla v nemalé míře prorůstově orientovaná politika laciných úrokových sazeb prováděná v předkrizovém období zejména v USA. Ta povzbudila zájem obyvatel o hypoteční a spotřebitelské úvěry – a to u všech jejich příjmových skupin. A podporovaly ji i bankovní domy, které se začaly chovat méně obezřetně vůči splátkovým rizikům obyvatel s nižšími příjmy. Motivační systémy bank vůči klientele byly totiž stále více nastavovány na maximální objem poskytnutých úvěrů. Oslabeny byly i kontrolní funkce ratingových institucí, které nesignalizovaly včas zhoršování pozic bank ve finančních bilancích.
Další faktory
K příčinám vzniku finanční krize patřil i výrazný nárůst vnější nerovnováhy americké ekonomiky v předkrizových deseti letech. Deficit běžného účtu platební bilance generovaný rozdílem mezi mírou investic a úspor musel být financován z vnějších finančních zdrojů a v letech 2006 a 2007 překročil kritickou hranici pěti procent hrubého domácího produktu. Zahraniční investoři zpravidla vnímají tento parametr jako signál neudržitelnosti ekonomického růstu a s ním spojených budoucích financí. Důsledkem byl odliv finančního kapitálu z americké ekonomiky, který vedl nejen k výraznému oslabení dolaru, ale i ke zhoršení likvidity bank.
Zmínit je třeba i nárůst vlivu globalizačních procesů, které jsou především intenzivní, pokud jde o propojení finančních trhů. Od října 2007 trvá jen občas přerušovaný pokles cen na akciových trzích, který je důsledkem nárůstu averze investorů k riziku. Ten je spojen s investičními procesy a s obtížemi odhadnout budoucí trendy v globálně propojené ekonomice.
Dopady
Za hlavní projevy bankovní krize lze považovat výrazné vybočení z předchozí trendové linie podílu nesplacených (klasifikovaných) úvěrů, nedostatečnou likviditu či nesolventnost bank, pozastavení úvěrové emise a mezibankovního půjčování finančních prostředků na peněžním trhu (credit crunch). Na tyto průvodní jevy bankovní krize reagovali tvůrci hospodářské politiky změnami nejprve v měnové a později i ve fiskální politice. Doprovázelo je zpřísnění podmínek pro poskytování úvěrů. Pro tvůrce měnové politiky bylo dilematem, zda kvůli zvýšeným inflačním tlakům zvýšit úrokové sazby, nebo jestli je s ohledem na potřebu lepší dostupnosti zápůjčního kapitálu snížit. Americká centrální banka (Fed) vyzkoušela obě možnosti. Účinky však byly spíše minimální.
Nedostatečná účinnost měnové politiky vedla k návrhu vládní finanční injekce. Její stoupenci argumentovali potřebou zabránit panice a dominovému efektu šíření bankovní krize. Jako tomu bylo během Velké hospodářské krize, kdy zbankrotovala více než třetina bank a lidé přišli nezaviněně o velké částky peněz. Proces schvalování velikosti finančních podpor a garancí vkladů ještě nebyl ukončen. Pokud by si evropské země počínaly odlišně, pak by hrozilo nebezpečí přesunu vkladů přes hranice států v neprospěch bank i obyvatel s menší mírou jejich garancí.
Nestabilita bankovního odvětví má zpravidla značný vliv na zpomalení či pokles růstu ekonomického výkonu země. Lze očekávat, že problémy mohou mít země s nadměrnou úvěrovou emisí, narůstajícím podílem nesplacených úvěrů, velkou angažovaností bank v investičním bankovnictví, nekonzervativním přístupem k poskytování zápůjčního kapitálu a s málo obezřetným postupem institucí bankovního dohledu či jiných ústavů zabývajících se kontrolními mechanismy na finančních trzích. Rovněž je třeba počítat s tím, že u menších států s větším podílem vývozu na růstu ekonomiky poklesne růstový potenciál o oslabenou zahraniční poptávku. Tu způsobí zpomalení růstu světové ekonomiky.
Ponaučení
V důsledku hlavních příčin finanční krize se již lze zamyslet nad zajištěním lepší kontroly vývoje bankovního odvětví v budoucnu. Protože hlavní příčinou finanční krize byla politika laciných peněz, bude zřejmě třeba zpřísnit měnová pravidla. Extrémně nízké úrokové sazby úvěrů totiž sice krátkodobě podporují ekonomický růst, ale ve střednědobém či dlouhodobém horizontu mohou ekonomiku destabilizovat. Z této zkušenosti vyplývá možnost upravit míru nezávislosti centrálních bank, aby nebyly ani absolutně závislé na vládě, ani na ní zcela nezávislé. Ve světě existují centrální banky, které musejí skládat účty za svůj mandát, čímž se zvyšuje i jejich odpovědnost za nastavení rámců úrokové politiky a kurzovního režimu.
V souvislosti s druhou hlavní příčinou finanční krize, spočívající v poskytnutí nadměrného počtu hypoték sociálně slabým domácnostem, je třeba zmínit historickou zkušenost, dle níž zakomponování podpory sociálních otázek do podnikatelských aktivit zpravidla nepřináší dobré výsledky. Proto je třeba tyto činnosti oddělit a sociální otázky řešit jiným způsobem – s pomocí tržně konformních nástrojů, jako jsou dotace či daně.
Třetím důležitým faktorem vzniku finanční krize bylo selhání sledovacího a analytického systému hodnotícího míru rizik spojených s aktuálním vývojem v bankovní sféře. Zřejmě bude nutné se i zamyslet nad působením souboru indikátorů, které dokážou včas signalizovat problémy bankovního odvětví. Účelné by rovněž bylo stanovit určité meze či koridory, v nichž by se měly pohybovat ukazatele zdraví bankovního odvětví a souvisejících makroekonomických indikátorů. Stěžejní roli by v takovém souboru ukazatelů měly hrát záznamy o nesplacených úvěrech, jejich celkovém rozsahu i struktuře, poměru vkladů a dluhu bank, likviditě, míře úspor obyvatel a vnější a vnitřní rovnováze. Uvažovat by se také mělo o zrušení sekuritizace hypotečních dluhů, které byly jednou z hlavních mikroekonomických příčin rozšíření finanční krize ve světě.
Souvislosti
Jednou z hlavních příčin finanční krize byla politika laciných peněz.
Proto bude zřejmě třeba zpřísnit pravidla měnové politiky.
Další pak poskytnutí nadměrného počtu hypoték sociálně slabým domácnostem.
Sociální otázky bude tedy třeba řešit jiným způsobem – s pomocí tržně konformních nástrojů, jako jsou dotace či daně.
Třetí nejdůležitější příčinou bylo selhání sledovacího a analytického systému hodnotícího míru rizik spojených s aktuálním vývojem v bankovní sféře.
Bude proto nutné se zamyslet nad působením souboru indikátorů, které dokážou včas signalizovat problémy bankovního odvětví.
