Investiční pobídky jsou bodem sváru mezi odpůrci a zastánci státní intervence v ekonomice. CzechInvest neúnavně prezentuje nové investory, na straně druhé se hovoří o neúspěšných kauzách jako je brněnský Flextronics. Na fenomén investičních pobídek existují v zásadě dva pohledy.
Investiční pobídky jsou bodem sváru mezi odpůrci a zastánci státní intervence v ekonomice. CzechInvest neúnavně prezentuje nové investory, na straně druhé se hovoří o neúspěšných kauzách jako je brněnský Flextronics.
Na fenomén investičních pobídek existují v zásadě dva pohledy. Ekonomičtí liberálové proti nim protestují principielně jako proti nemorálnímu instrumentu (daňoví poplatníci doplácejí na něčí svobodný záměr investovat v ČR), v praxi se však štěpí na dvě skupiny: na ty, kteří pobídky v současné situaci naprosto odmítají a na ty, kteří je s nelibostí považují za nutné zlo v době, kdy je jako nástroj používají všechny okolní země. Jedná se o podobný postoj, který lze vysledovat v debatě o tom, zda mají být čeští zemědělci ponecháni napospas mnohem více subvencovaným zemědělcům ze zemí EU, nebo zda má stát zasáhnout. Socialisté naproti tomu investiční pobídky výrazně podporují v jakékoliv situaci a ohánějí se přitom jejich domnělým vlivem na rozhodnutí investorů zakotvit právě v České republice. Mají skutečně investiční pobídky takový vliv, že na jejich základě se zahraniční investoři rozhodují investovat v ČR nebo v Maďarsku?
Praktické cvičení ve Vídni
Odpověď na tuto otázku jsem hledal na vynikající konferenci o investičních pobídkách, kterou na podzim pořádal vídeňský Institute for European Studies ve spolupráci se stejnojmennými instituty v Německém Freiburgu a Berlíně. Konference měla jednu významnou část: jakousi „soutěž“ mezi třemi tříčlennými týmy (Česka, Polska a Maďarska), jejichž členové reprezentovali vládu, samosprávu a investiční agenturu té které země. Týmy se snažily přesvědčit tři skupiny amerických studentů z University of Chicago, kteří reprezentovali tři nadnárodní investory (Ikea, Intel, Victoria Secret), že právě jejich země je tím pravým místem pro alokaci jejich investic. Jejich nástrojem bylo představení země (infrastruktura, populace, politická situace, ekonomická situace, daně) a taktéž představení systému investičních pobídek. Na základě jednotlivých prezentací se měli američtí studenti rozhodnout pro umístění svých investičních záměrů do jednotlivých zemí a toto rozhodnutí detailně zdůvodnit.
Samotné investory pobídky příliš nezajímají
Asi nejcennějším poznatkem bylo to, že každý z investorských týmů odsunul poskytnuté investiční pobídky až na poslední místa důvodových zpráv. Argumentace byla jednoznačná. Pro společnost, která hodlá investovat dlouhodobě, měly pobídky spíše zpříjemňující charakter s minimálním významem v delším časovém horizontu. Hlavními hledisky v kombinaci s cíli investorů byly parametry geopolitické (strategická poloha, tranzitní země), stávající a perspektivní situace infrastruktury (dálnice, železnice), politická a ekonomická stabilita, mezi což se dá zahrnout i další velmi důležitá veličina - výše zdanění. Dlouhodobého investora vždy zcela logicky bude zajímat výhled na stabilní a bezbariérové ekonomické prostředí, kde bude nucen platit menší daně po celou dobu své ekonomické aktivity, než desetiletá daňová výjimka spojená s časově omezenými příspěvky na kvalifikovanou pracovní sílu, případně ještě s poskytnutým zázemím v podobě průmyslové zóny. Ve světle této argumentace se potom horečná pobídková aktivita vlády jeví jako alibizmus - místo razantní reformy daňového systému ve prospěch atraktivnějšího tržního prostředí se naše politická reprezentace uchyluje k vytváření umělých stimulů a pouští se do soutěže s ostatními zeměmi o to, kdo sebere svým občanům více peněz a nabídne je zahraničním investorům.
ČLÁNKY DO MAILU