Budu ochraňovat Evropskou unii před imigranty, vstoupila nedávno chytlavým bonmotem do boje o europarlamentní křeslo advokátka Klára Samková.
Následně čerstvá posila party populistů kolem Tomia Okamury doplnila, že je „emigrace do zemí EU skutečně průšvih velkého formátu, (a proto) musí být vyslán zásadní signál, že země Evropské unie nebudou přijímat žádné emigranty“. To je rázné bouchnutí do stolu, které podle průzkumů na mnohé nejen v Česku zapůsobí. Není to ale proti našim zájmům, tedy „vyššímu dobru“, kterým Samková při zdůvodnění svého výkřiku operuje?
Určitě má smysl diskutovat o tom, kdo, kdy a za jakých podmínek přijít může, a kdo ne.
Rezolutní odmítnutí kohokoli, kdo nepochází z našeho eurodvorku, ale vypadá jen jako prvoplánová provokace a demagogie. Rozhodli jsme se proto zapojit data a otestovat, jak to s emigranty skutečně je.
Na úvod je asi vhodné odcitovat statistiky Světové banky, podle kterých počet imigrantů roste jen o fous rychleji než populace. I když to tak čas od času nevypadá, soustavná přílivová vlna cizinců, která v cílové destinaci smete vše živé, prostě nehrozí. Samková má v něčem pravdu. Pokud nezavřeme hranice tak, že neproklouzne ani myš, poměr počtu imigrantů vůči domorodcům v Evropě poroste. Na vině jsme však do značné míry my, respektive naše (ne)ochota starat se o početnější rodiny. Stručně, málo rodíme, a proto vymíráme, jak ukazuje první graf.
A právě na tom stojí náš první, veskrze pragmatický argument pro řízenou imigraci: evropská populace je čím dál starší, což znamená, že je tu čím dál méně lidí v ekonomicky aktivním věku, kteří se o seniory starají.
Druhý argument pak vychází z často citované, ale málokdy vyargumentované premisy, že jsou tradiční imigrantské ekonomiky výkonnější než národnostní monolity. Jinými slovy, že se (řízený) příliv imigrantů vyplatí.
Je jasné, že se mezi léty 1990 a 2010 nejlépe dařilo zemím, které před cizinci brány nezavírají, a nejméně těm, které netáhnou a naopak z nich lidé utíkají. Kauzalita je zde nicméně diskutabilní - možná je to právě ekonomická výkonnost, co lidi láká - a proto jsme se rozhodli dohledat další čísla, která náš graf doplní:
a) Nově příchozí v zemích OECD do systému přispívají zhruba tolik, kolik si od něj berou. Jak ukázaly dvě na sobě nezávislé analýzy ze Spojeného království, v některých případech mohou být v emocí zbavené matematice výnosů a ztrát přínosnější než páni a paní domácí. Podle University College London totiž v letech 2001 až 2011 přistěhovalci do systému přispěli víc, než z něj vyvedli; Britové naopak odevzdali jen 89 procent toho, co si vzali.
b) Není pravda, že by imigranti často naskakující do hůře placených zaměstnání plošně vytěsňovali domácí pracovní sílu. Giovanni Peri a Francesco D’Amuri z University of California to prokázali na datech z trhu práce patnácti západoevropských států z let 1996 až 2010. Z jejich analýzy vyplývá, že se většina domácích zaměstnanců posune do lepších pracovních pozic.
c) Výše uvedené jen ilustruje závěry komplexního šetření týmu šéfekonoma Světové banky Shanty Devarajana, podle kterého je imigrace pro ekonomiku přínosná. „Zatímco platy některých domorodců mohou poklesnout, ekonomika se dočká (díky imigraci) růstu platů i zaměstnanosti,“ shrnuje Devarajan. Doplňuje pak provokativní závěr hrátek s čísly, podle kterého by naprosté uvolnění globálního trhu s prací - tedy pád veškerých omezení mobility pracovní síly - vedlo k růstu světové ekonomiky řádově o stovky procent.
Víc přistěhovalců Z větší růst HDP?
Poměr přistěhovalců k většinové populaci a nárůst HDP na obyvatele
(změna za období 1990 až 2010, v %)
Singapur +7,74 254,5
Lucembursko +4,97 212,2
Izrael +3,95 152,2
Austrálie +3,43 182,9
Kanada +2,93 120,4
Španělsko +2,89 123,4
Řecko +2,39 181,1
USA +2,03 102,3
Rakousko +1,98 109,3
Norsko +1,64 208,1
Malajsie +1,60 259,5
Irsko +1,20 237,2
Filipíny -1,07 197,7
Egypt -1,09 255,6
Rumunsko -1,11
Mongolsko -1,51 92,6
Bulharsko -1,74 166,5
Maroko -1,76 172,8
Mexiko -1,82 192,9
Uzbekistán -2,07 111,4
Kyrgyzstán -3,53 44,5
Moldavsko -5,25 67,8
Tádžikistán -4,72 65,4
Gruzie -6,34 62,2 120,8 % Světový průměr
O autorovi| Roman Chlupatý * spolupracovník redakce