Proč se ropní obři vracejí do Iráku

10. 11. 2009

V červnu velké energetické společnosti odmítly...

Celý podtitul: V červnu velké energetické společnosti odmítly podmínky Bagdádu. Teď, těsně po uzavření dohody s BP, se obávají, že jsou opomíjeny

Ještě nedávno se zdálo, že irácký ropný průmysl uvízl v pouštním písku. Dnes přetváří globální energetickou hru a hrozí tím, že zcela vyvede z rovnováhy dynamiku organizace OPEC. Společnosti ExxonMobil, Royal Dutch Shell, Eni a další letos v létě odešly z výběrového řízení na bohatá irácká pole, protože odmítly tvrdé podmínky, které Bagdád navrhoval. Teď jsou zpátky – a nabízí se jim zhruba stejná dohoda, jež byla na stole v červnu. Dne 2. listopadu společnost Eni parafovala kontrakt na zvýšení těžby na poli Zubajr u Basry, jehož zásoby Eni odhaduje na šest miliard barelů. Shell, Exxon a ConocoPhillips rovněž vedou jednání, která by mohla pomoci zvýšit produkci Iráku na více než šest milionů barelů denně – v organizaci OPEC produkuje víc jen Saúdská Arábie.
Velké ropné společnosti znovu uvažují o Iráku, protože se obávají, že by to mohla být jejich poslední příležitost, jak se dostat k velkým objemům ropy. A když BP a China National Petroleum Corporation (CNPC) těsně po červnových aukcích souhlasily s iráckými podmínkami, ostatní společnosti si uvědomily, že lepší obchody pravděpodobně neuzavřou. Podle kontraktu BP/CNPC, slavnostně podepsaného 3. listopadu v Bagdádu, budou mít tyto firmy téměř trojnásobnou těžbu v Rumajle, asi 50 kilometrů na západ od Basry. Skupině BP se vrátí všechny náklady a z každého barelu nad desetiprocentní zvýšení dnešní těžby bude mít dva dolary zisku. „Je poctivé říct, že v současnosti jedná hodně lidí, kteří by předtím se dvěma dolary bývali nesouhlasili,“ sdělil finanční ředitel Shellu Simon Henry reportérům 29. října.
Změna postoje by mohla zvýšit napětí v organizaci OPEC, která předpokládala, že irácká produkce zůstane několik dalších let na nízké úrovni. Protože se těžba v Iráku začíná zvyšovat, Saúdové a další velcí producenti by se mohli pokusit přesvědčit Irák – který sice patří do organizace OPEC, ale má výjimku z jejích kvót – aby se podřídil. Iráčané však možná budou chtít těžit maximum, přičemž budou tvrdit, že jakékoli snižování výroby by měli mít na bedrech jiní členové kartelu, kteří léta profitovali z potíží Iráku.
Otevření země patrně změní globální energetickou situaci. Její zásoby činí přibližně 115 miliard barelů a jsou třetí největší na světě. Iráckou produkci by mohla téměř ztrojnásobit za méně než deset let pouhá tři pole – Rumajla, Zubajr a Západní Kurna. Většina iráckého území zůstává relativně neprobádaná, takže mnozí lidé z branže vidí možnost, že se najdou nová obrovská pole. „Když Irák a mezinárodní ropné společnosti budou schopny tyto projekty spustit,“ říká David Kirsch, analytik poradenské firmy PFC Energy z Washingtonu (D.C.), „určitě by to eliminovalo obavy, že celosvětová produkce někdy brzy dosáhne vrcholu.“ Samozřejmě zůstávají velké překážky. Starosti bude určitě působit bezpečnost. Kdyby premiér Núrí al-Málikí, který podporoval ropné dohody, přišel v lednových volbách o funkci, investiční ovzduší by mohlo ochladnout. A projekty, které se schválí, by mohly brzdit nouze o kvalifikované pracovníky a infrastrukturní nesnáze, jako je nedostatek ropných terminálů a nedostačující kapacita ropovodů na vývoz irácké ropy. Pro ENI a ostatní společnosti, které jsou teď zpátky u stolu, potenciální výnosy za tyto potíže stojí. Dohoda společnosti Eni je podobná smlouvě BP. Eni a její partneři, Occidental Petroleum a Korea Gas, chtějí zvýšit těžbu v Zubajru do sedmi let ze současné úrovně 190 000 barelů na 1,125 milionu barelů denně. Budou dostávat rovněž dva dolary za každý barel navíc jako BP, i když původně chtěly 4,80 dolaru. Claudio Descalzi, šéf Eni pro průzkum a výrobu, říká, ze Bagdád také objasnil, jaké daně budou muset cizinci platit, což obchod udělalo atraktivnějším. Nakonec, jak říká Descalzi, „máme kontrakt, který nám zaručuje řádné výnosy“.