Při více povoláních je nejlepší...
Celý podtitul: Při více povoláních je nejlepší, slouží-li činnosti více než jednomu účelu, říká Marci Alboherová
Marci Alboherová se přestala věnovat právnické praxi a začala psát, učit a hovořit o lidech, kteří změnili povolání. Svou víceprofesní činnost označila za „lomenou“ (podle lomítek ve výrazu spisovatelka/učitelka/mluvčí na veřejnosti). Alboherová, autorka knihy One Person/Multiple Careers: A New Model for Work/Life Success (Jeden člověk/několik povolání: Nový model pro úspěch v práci/životě), poskytla rozhovor zástupkyni šéfredaktora BusinessWeeku Susan Berfieldové o tom, jak žonglovat s profesemi.
Jaký je rozdíl mezi víceprofesní činností a změnami povolání? Lidé, kteří se věnují víceprofesní činnosti, se snaží udržovat rovnováhu, aby nevyhořeli nebo neztratili zájem o své první zaměstnání. Setkala jsem se s obchodníkem s uměním a zároveň instruktorem Pilatesovy cvičební metody a s divadelním ředitelem a zároveň počítačovým programátorem. Ten, kdo mění povolání, se chce od své první profese odpoutat: Láska je pryč.
Jaký hlavní důvod vede lidi k tomu, že se svým dalším povoláním nevěnují na plný úvazek? Finanční zajištění. Je těžké to zatracovat, snaží-li se člověk naučit něčemu novému, a nemá jistotu, že to nebude více než vylepšený koníček. Některým lidem se líbí to, co dělají, ale nechtějí toho dělat tolik. Pokud se jim podaří objevit způsob, jak dát svému životu další rozměr, může to znovu oživit zájem o jejich hlavní zaměstnání.
Jak se vytváří víceprofesní kariéra? V korporátním světě jsou někteří lidé využiti na 80 procent a pokoušejí se zjistit, zda existuje prostor, aby se svým časem mohli dělat ještě něco dalšího. Pak jsou lidé, kteří testují politiku pružné pracovní doby. Praxe přechodu na částečný úvazek, aby vznikl prostor pro něco dalšího, je dosud nová, ale má stále příznivější ohlas. Třetí způsob spočívá v tom, že se člověk pustí do něčeho, co dělá v korporátním zaměstnání, a obmění to: Stane se poradcem nebo podepíše smlouvu s nějakou z agentur využívajících duševní pracovníky na dobu určitou.
Mohou lidé vydržet u víceprofesní činnosti dlouho? Lidé, kteří mají takové kariéry, nejsou nikdy statičtí. Po půlroce změní směs profesí, vyvinou se, jdou do větší hloubky, s něčím skončí. Těmto lidem je vlastní jakási neposednost, nekonečná zvídavost. Pokud se člověk věnuje víceprofesní činnosti, může se vyvíjet, aniž se vzdá záruky zaměstnání nebo ztratí důvěru jiných ve svou odbornost.
Vidíte nějaké trendy v tom, oč se lidé snaží? Mnoho lidí, s nimiž mluvím a kteří si první povolání vybrali po důkladném vzdělání, si jako další profesi volí třeba masážní terapii nebo Pilatesovu cvičební metodu či nějaký druh certifikovaného programu. Rychle vzrostlo vzdělávání dospělých a online kurzy. Změna povolání je snazší než dříve. Mnohem více se akceptují odchody z korporátního světa a návraty do něj. Předtím to vypadalo jako pálení mostů. Dnes můžete krátkodobě podnikat, pak nastoupit na stáž u nějaké korporace a znovu se vrátit k podnikání bez nějakého stigmatu.
Co když se člověku nakonec nezalíbí dělat instruktora Pilatesova programu? Důležité je, aby si člověk připustil, že mu to, oč se pokouší, nevyhovuje. Je to, jako když člověk s někým chodí. Musí se do toho pustit, nebát se to vyzkoušet a užít si to.
Jak to vypadá u různých věkových skupin? Pro mladé lidi není představa více profesí vůbec nezvyklá. Očekávají trojrozměrné životy a kariéry a velké prolínání hranic. Starší lidé potřebují k takovémuto životu povolení.
Čeho se lidé, kteří se věnující více profesím, vzdávají? Pokud se chce člověk věnovat dalším aktivitám, nemusí se dostat na nejvyšší příčku podnikového žebříčku. Aby více získal, bude třeba nucen toho méně mít. A zmizí spousta nevyužitého času. Nejúspěšnější víceprofesní kariéra je ta, slouží-li činnosti více než jednomu účelu. Nejde o souběžné zpracování úloh - je to dvojnásobný čas. Jako projížďka a procházka životem zároveň.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
