UFO mění rychlost * Kolik dělá průměrný ukrajinský úplatek? * Paralympijské bahno podruhé
UFO mění rychlost
V okurkové sezóně je třeba se věnovat UFO. Zkusme to s pomocí statistik. V roce 1947 lidé, kteří pozorovali UFO, tvrdili, že letělo „neuvěřitelnou rychlostí“. V denících se uvádělo, že prý až dva tisíce kilometrů za hodinu. Od té doby se však vnímání rychlosti létajících talířů změnilo. V roce 1947 zaujala rychlost jejich pohybu 53 procent pozorovatelů. V roce 1971 však pouze 41 a v roce 1986 jen 22 procent. O to víc pozorovatelů vnímalo vznášení se létajících talířů na místě. V roce 1947 tento jev zaznamenala jen tři procenta jejich pozorovatelů. V roce 1971 už 39 a v roce 1986 celých 49 procent. Co je příčinou této změny ve vnímání pohybu létajících talířů?
Lidé nezaznamenávají všechny úkazy na obloze. Všimnou si pouze těch, které je zaujmou. V roce 1947 létaly UFO rychleji než všechna tehdejší letadla a spekulovalo se, že jsou poháněné atomovou energií. Dnes na nich fascinuje, že se pohybují neuvěřitelně pomalu. Není tento převrat ve vnímání až směšný? Mění se lidé, nebo UFO? Zdá se však, že ufology to nezajímá.
Kolik dělá průměrný ukrajinský úplatek?
Vzdělání je nákladné, například na Ukrajině. Od začátku roku bylo v tamních vzdělávacích zařízeních odhaleno 184 aktů úplatkářství. Obžalováno bylo 74 lidí. Mezi nimi 30 ředitelů vzdělávacích institucí a jejich zástupců a také čtyři studenti, kteří se pokoušeli úplatek dát. Celkem 84 úplatkářských trestných činů bylo zaznamenáno v oblasti zdravotnictví, a to za vydání lékařských potvrzení a zpráv, za léčbu a za léky.
Ještě nákladnější jsou však na Ukrajině operace s půdou. Letos v této branži ukrajinští vyšetřovatelé odhalili už 1752 ekonomických zločinů. Nepřekvapí, že 181 obžalovaných osob pochází ze státní správy a přes 220 osob z kontrolních orgánů. Trestně stíhaných za úplatkářství je osm osob výkonné moci, čtyři úředníci státní regionální správy, 21 osob okresních správ či osm starostů.
Celková částka odhalených úplatků činí přes 27,7 milionu hřiven (téměř 67 milionů korun). Průměrná výše současného ukrajinského úplatku se pohybuje kolem 24 tisíc hřiven (58 tisíc korun).
Paralympijské bahno podruhé
Na poznámku v minulém Palubním deníku, že dva přední čeští tělesně postižení sportovci nebyli z byrokratických důvodů nominováni na vrcholnou sportovní akci, reagoval mluvčí Českého paralympijského výboru Pavel Lukeš:
„Příspěvek Paralympijské bahno, zveřejněný v rubrice Palubní deník (EURO 33/2010), obsahuje několik nepřesností, které Český paralympijský výbor (ČPV) tímto chce uvést na pravou míru. Předně není pravdou, že ČPV vyloučil Český svaz tělesně postižených sportovců (ČSTPS) ze své struktury na konci roku 2004.
Ve zmiňovaném rozsudku Městského soudu v Praze totiž stojí: ,V řízení bylo prokázáno, že sporný úkon spočívající ve vystoupení žalobce ze žalovaného učinil za žalobce Jan Nevrkla jako jeho výkonný předseda, aniž by byl k takovému úkonu zmocněn výborem svazu (byl zmocněn pouze k oznámení možnosti vystoupení za určitých předpokladů).‘ Rozsudek dále konstatuje, že ,vystoupení je třeba považovat za neplatný právní úkon‘ a že ,příčinou celého sporu bylo neodpovědné a lehkovážné jednání žalobce, resp. jeho statutárního zástupce‘ a že ,celý spor byl tak vyvolán pochybeným postupem na straně žalobce‘.
Pravdou tedy není ani to, že ,ČPV dva a půl týdne po vynesení verdiktu vyloučil ČSTPS znovu‘. Také z časového rozdílu mezi vynesením rozsudku (13. dubna 2010) a vyloučením ČSTPS (19. května 2010) je zřejmé, že nešlo o dva a půl týdne.
Čtenářům bylo rovněž zatajeno, že Jednotná pravidla ČPV k zajištění reprezentace byla konzultována s Mezinárodním paralympijským výborem a že v souladu s jeho stanoviskem nelze považovat za diskriminaci, pokud ČPV nebo některý z jeho členů nebude nominovat výkonného sportovce, který není z nějakého důvodu součástí organizační struktury ČPV.“
K tomu dovolte pár vět. Za nepřesnosti je třeba se omluvit, což tímto činíme. Vyloučení ČSTP skutečně neproběhlo dva a půl týdne po vynesení rozsudku, nýbrž dva a půl týdne poté, co nabyl právní moci. Jak známo, mezi Českým svazem tělesně postižených sportovců a Českým paralympijským výborem panuje letitý svár a to, co jedni nazývají vyloučením, druzí vnímají jako vystoupení, čemuž dal soud také za pravdu. Nelze se však zbavit pocitu, že v bitvě právníků a institucí jaksi ztrácejí na váze osudy postižených sportovců, kvůli nimž tyto instituce vznikly. Ušlechtilá záře paralympismu by neměla tento aspekt zastírat. Výbory a svazy ať si udělají pořádek v hodnotách a neberou si sportovce jako rukojmí.
