Zákon o daních z příjmů ukládá poplatníkům, aby při transakcích se spřízněnými osobami používali obvyklé ceny - tedy stejné, jako by si sjednali nezávislí lidé. Jsou-li použity jiné ceny než obvyklé, správce daně upraví o zjištěný rozdíl základ daně poplatníka.
V minulých letech byla tato problematika částečně mimo oblast zájmu jednotlivých podnikatelských subjektů, neboť ani české finanční úřady nevykazovaly na tomto poli výraznou aktivitu. Přitom ustanovení zákona týkající se převodních cen existuje v české legislativě již od počátku devadesátých let, a to prakticky v nezměněné podobě.
Zvýšený zájem.
V poslední době lze pozorovat značné zvýšení zájmu o tuto oblast. Ze strany finančních úřadů je tento postup logický, neboť případné doměrky daně mohou představovat vzhledem k povaze a rozsahu transakcí, na něž lze ustanovení o obvyklých cenách aplikovat, významné částky. Na konci roku 2005 ministerstvo financí vydalo pokyn D-293, který obsahuje doporučení pro rozsah dokumentace k tvorbě převodních cen mezi spřízněnými osobami. O rok dříve se český překlad směrnice Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy stal součástí jiného pokynu.
Ekonomická analýza.
Tyto kroky jsou chápány jako signál, že se daňová správa na převodní ceny zaměřuje. Zároveň má daňová správa přístup do ekonomických databází, na jejichž základě se provádějí ekonomické analýzy dokládající správnost použité ceny. Na rozdíl od minulosti může daňová správa s touto databází aktivně pracovat a tak ověřit, že analýza, kterou bude předkládat poplatník při případném sporu, vychází ze srovnatelných vstupních údajů, a je tedy relevantní. Přestože je provedení kvalitní analýzy stanovené ceny a její náležitá dokumentace obvykle časově (a na první pohled) i finančně náročné, lze očekávat, že zájem o ni bude stoupat.
Daňová úspora.
Jedním důvodem je jistě obava z výše doměrků, které mohou být v této oblasti značné, jsou-li převodní ceny nastaveny špatně nebo poplatník tuto problematiku vůbec „neřeší“. Analýza převodních cen také nemusí vyznívat vždy v neprospěch poplatníka. Jejím výsledkem může být zjištění, že převodní ceny jsou nastaveny neefektivně, a způsobují tak zbytečné daňové zatížení v rámci skupiny podniků. Po tomto zjištění se nabízí příležitost získat úpravou převodních cen legální daňovou úsporu.
Závazné posouzení.
Od roku 2006 mají poplatníci možnost nechat si stanovenou cenu mezi spřízněnými osobami posoudit správcem daně, a to podáním žádosti místně příslušnému finančnímu úřadu o takzvané závazné posouzení způsobu, jakým byla cena vytvořena.
Tohoto institutu lze využít jak pro současné transakce, tak pro ty plánované dokonce i v případě společnosti, jejíž založení se předpokládá. Za dosud neexistující společnost může žádost podat jiná osoba, když zakládanou firmu dostatečně identifikuje. Kladné rozhodnutí správce daně potom dává poplatníkovi jistotu, že taková cena nebude v následujících třech letech zpochybněna. Částečně problematické se jeví, že daňová správa není vázána žádným časovým limitem pro vydání závazného posouzení.
Příprava dokumentace.
Důležité je také věnovat náležitou pozornost přípravě podkladů a dokumentace, které jsou součástí žádosti, aby nebyla zamítnuta z důvodu nedostatečně zpracovaných dokumentů, nebo dokonce formálního. A to i s ohledem na skutečnost, že správní poplatek za podání žádosti o závazné posouzení ceny činí 50 000 korun. Přitom v praxi se již právě takové případy vyskytly, když žádost byla zamítnuta proto, že finanční úřad vyhodnotil zpracovanou dokumentaci jako nedostatečnou.
Náležitosti žádosti.
Zákon ukládá poplatníkům, aby v žádosti minimálně uvedli: za prvé identifikaci osob zúčastněných v obchodním vztahu; za druhé popis organizační struktury, jejíž jsou zúčastněné osoby součástí; za třetí popis obchodních činností zúčastněných osob; za čtvrté popis obchodního vztahu; za páté zdaňovací období, na které se má rozhodnutí vztahovat; za šesté popis a dokumentaci způsobu, jakým byla cena vytvořena; za sedmé návrh výroku rozhodnutí. Rozsah jednotlivých bodů není v zákoně přesně určen, což může činit problém hlavně u předposledního požadavku. Je však možné vyjít z pokynu ministerstva financí, který stanoví náležitosti žádosti. Je pravděpodobné, že větší šanci uspět bude mít poplatník, jehož dokumentace bude kvalitně připravená a bude, pokud možno, obdobná jako dokumentace, kterou se dokládá analýza převodních cen. Takovou dokumentaci bude pro správce daně obtížné zpochybnit.
