(reakce na sérii článků o novém zákoníku práce) Nejen nový zákoník práce, ale již stávající předpisy jsou dostatečně zamotané a nelogické. Konkrétně: Jako majitel a jednatel společnosti si musím psát docházku do zaměstnání, přitom musím uvádět a snad i dodržovat pracovní přestávku.
Nedovedu pochopit, proč já a další jednatel, jímž je můj syn, musíme vést evidenci docházky do práce.
Rovněž mi bylo oznámeno, že jako jednatel nesmím vykonávat funkci ředitele vlastní společnosti a mám přijmout někoho dalšího.
Docházka do práce a řízení společnosti je naším prvořadým zájmem. Není možno být v práci jen tu dobu, kterou musíme pro úřad uvést na papíře. Když ovšem uvedeme správnou dobu, tak je to také přestupek - překročili jsme povolený limit přesčasové práce. Jsme tedy nuceni lhát a uvádět vše tak, jak si přeje úřad. Nezdá se vám to jako donucení k nemorálnímu jednání?
To, že jsme v poslední době přijali tři zaměstnance z úřadu práce, to nikdo neocenil ani slovem, natož pak nějakou podporou. Zato na nás okamžitě přišla kontrola ze živnostenského úřadu a máme problém, protože naše jedna provozovna nebyla označena cedulkou. To, že se na celé budově dělá nová fasáda a cedulka se na tu dobu musela sundat, prý úřad nezajímá a budou to řešit.
Je to normální? Jsou toto podmínky pro podnikání?
No, a nyní k tomu ještě nový zákoník práce…
Nebylo by lepší a upřímnější, kdyby nám příslušné orgány oznámily, že podnikání je zde nežádoucí a zájem je jen o nadnárodní monopoly? Bylo by alespoň jasno a nemuseli bychom se snažit o něco, o co není společenský zájem.
