Občas řeším v autobuse problém: který čudlík zmáčknout, když chci vystoupit? Ten s nápisem STOP, nebo ten Znamení řidiči? A mám vůbec mačkat tlačítka, když by řidič měl dveře otevřít sám? Nevyvolám zmáčknutím nějakou paniku?
Před podobnými uživatelskými problémy stojí člověk denně a stál před nimi i Donald A. Norman, autor knihy Design pro každý den (vydalo nakladatelství Dokořán). Norman například často řešil otázku otevírání dveří: zda táhnout, nebo tlačit. I proto se rozhodl zamyslet nad tím, proč nás obklopuje takové množství předmětů, jejichž užívání by mělo být snadné a srozumitelné, ale není.
Původní název knihy zněl Psychologie všedních věcí, což je z hlediska obsahu přesnější. Ale redaktor nakladatelství autorovi poradil název Design pro každý den. Je srozumitelnější a čtenář se v prvé řadě orientuje podle názvu. V knihkupectvích také hledají čtenáři v sekci Psychologie knihy o mezilidských vztazích, zatímco tato kniha pojednává o vztazích člověka k věcem. A to je sekce Design. I tohle je příklad, jak uživatelům ušetřit námahu a čas.
Normanovým důležitým poselstvím je tvrzení, že chyba nikdy není na straně uživatele, ale výrobce. Pokud něco neumíte používat nebo vám pochopení různých funkcí trvá moc dlouho, jde o špatný výrobek, respektive design. Typickým příkladem bývají třeba velká autorádia v automobilech s mnoha titěrnými čudlíky, kde naladit požadovanou stanici představuje někdy i riziko havárie. Ostatně za jadernou nehodou v elektrárně Three Mile Island v roce 1979 stál podle autora nikoli lidský faktor, ale zmatečné uspořádání řídící místnosti.
Norman se na mnoha příkladech snaží ukázat principy, na nichž by měly stát uživatelsky vstřícné výrobky. Je ovšem ve svém osvětovém úsilí skeptikem. Ví, že svět se mění dramaticky, ale lidé a jejich psychika jsou pořád stejní: „Designéři každé nové technologie páchají stejné příšerné chyby jako jejich předchůdci. Schopnost poučit se z dřívějších omylů nepatří k silným stránkám inženýrů. Technici se dívají kupředu, nikoli za sebe, a opakují pořád dokola tytéž chyby.“
