Konsolidační banka vznikla v únoru roku 1991 jako státní peněžní ústav pro zcela speciální účel. Měla generálního ředitele Milana Plašila, sekretářku a jediný počítač v kanceláři na ministerstvu financí. Dnes je to gigantická instituce sídlící v budově postavené na konci osmdesátých let pro potřeby Státní plánovací komise. Obhospodařuje aktiva v objemu zhruba tři sta miliard korun a dalších více než sto miliard do ní přiteče v souvislosti s krachem Investiční a Poštovní banky. Rodem žumpa. Původním účelem KoB bylo převzetí a správa takzvaných TOZ. To byly úvěry na trvale se obracející zásoby. Tato zvláštní kategorie úvěrů vznikla tak, že v sedmdesátých letech stát odčerpal z podniků jejich provozní kapitál, aby mohl financovat rozjezd jaderné energetiky, a nahradil je úvěry Státní banky československé (SBČS). Když z ní po roce 1990 vznikly první komerční banky, měly v portfoliu i tyto v podstatě nevymahatelné a neúročené úvěry. Státní peněžní ústav Konsolidační banky tyto úvěry v rozsahu zhruba 110 miliard korun převzal a začal vymáhat. Tehdejší předseda SBČS Josef Tošovský nazval tuto instituci žumpou na špatná aktiva zděděná z minulého režimu. Za pár let však žumpu začal využívat i režim nový. Při privatizaci mladoboleslavské Škody založila KoB společnost Prisko, v níž se soustředila aktiva, která Volkswagen nechtěl převzít. To bylo více než umořeno až prodejem menšinového podílu státu ve Škodě Auto. Podobně po krachu privatizace ČSA odkoupila KoB akcie našich aerolinek od odcházejících Air France a drží je dodnes. Řešila i další problémy, které vláda nechtěla nechat dopadnout do státního rozpočtu. Postupem času však začala budovat i program rozvojových aktivit. Nové průjmy. Tento program však nakonec přešel v roce 2000 v rámci reformy transformačních institucí pod křídla Českomoravské záruční a rozvojové banky. Právě na konci devadesátých let význam KoB podstatně vzrostl. V rámci zmíněné reformy se do skupiny Konsolidační banky začlenila Česká finanční. Ta byla původně dcerou České národní banky zřízenou k převzetí a vymáhání aktiv po zkrachovalých malých českých bankách. Největší operací však bylo převzetí nedobytných aktiv z Komerční banky během loňského roku. Úvěry za více než šedesát miliard korun se přemístily do nově vytvořené dceřiné společnosti Konpo. Další desítky miliard přišly před privatizací z České spořitelny. Na konci loňského roku KoB podepsala Komerční bance záruky za úvěry v hodnotě dvaceti miliard korun. Letos by měly přitéci i špatné úvěry z IPB. Nominální hodnota těchto aktiv by mohla dosáhnout až 180 miliard korun. Pryč s licencí. Pro další fungování žumpy na špatná aktiva je v současnosti přítěží bankovní licence. Pracuje totiž ve stejném režimu jako ostatní banky, a to znamená, že musí plnit přísné požadavky na tvorbu rezerv a oprávek a platí pro ni četná omezení. Tím nejdůležitějším je skutečnost, že nesmí nabývat majoritní podíl na nebankovních subjektech. To je vážným problémem pro instituci, která má jako jeden ze svých hlavních cílů restrukturalizaci firem ze svého portfolia. Proto v novele zákona o bankách z roku 1998 bylo zakotveno ustanovení, že státní peněžní ústavy vzniklé před datem přijetí zákona mohou vyvíjet činnost jen po další tři roky. Tato lhůta vyprší letos 31. srpna. Proto byl připraven zákon o České konsolidační agentuře. Na jeho základě bude vytvořena nová instituce a na ni přejdou aktivity Konsolidační banky. Nejde o nic ve světě ojedinělého. Obdobné instituce byly zřízeny v řadě západních zemí. Například v USA fungoval Resolution Trust Corporation či ve Švédsku Securum. Podobné agentury působí i v asijských zemích postižených krizí z konce devadesátých let. V Jižní Koreji je to Kamco, v Thajsku AMC, v Malajsii Danaharta.
