SloupekJe těžší být válečným štváčem, než se bít za mír. Člověk se totiž nemůže zbavit odpovědnosti za mrtvé jako ten, kdo alibisticky přehlíží oběti vlastní nečinnosti. Evropské mocnosti vždy bojovaly jen za své zájmy, USA si kromě toho předsevzaly šířit svobodu a demokracii.
Sloupek
Je těžší být válečným štváčem, než se bít za mír. Člověk se totiž nemůže zbavit odpovědnosti za mrtvé jako ten, kdo alibisticky přehlíží oběti vlastní nečinnosti. Evropské mocnosti vždy bojovaly jen za své zájmy, USA si kromě toho předsevzaly šířit svobodu a demokracii. Kdo nepochopil tento nesobecký, svou povahou evangelijní rys americké zahraniční politiky, bude se ohledně „militarizmu USA“ pořád mýlit. Válka je zlo a lze proti ní vznést řadu námitek. To nás však nezbavuje povinnosti volit. V kritické situaci máme na výběr jen ze dvou možností: buď jsme s Bushem, nebo se Saddámem. Pro ty, kteří nenávidí USA už za to, že vynalezly McDonaldy, je to snadná volba. Stejně jako pro radikální a tradičně protiamerickou evropskou levici, která řídí například německou vládu. Francouzi a Rusové mají pro změnu ekonomický důvod, proč držet ruku nad Saddámem Husajnem. Uzavřeli s ním totiž mnohamiliardové ropné kontrakty. Mohutný protiválečný křik je motivován obavou, že o ně přijdou v důsledku diktátorovy porážky. Po ní získají kontrolu nad zdroji Iráku Američané a Britové. Je mravnější spojit svůj profit s demokratizací Iráku, než se sázkou na udržení režimu, který zplynoval tisíce vlastních občanů. Pro sekularizované a pragmatické Evropany je těžké chápat, proč Američané válčí: V Koreji, Vietnamu, Somálsku či Jugoslávii, kde není ropa ani žádné národní zájmy USA. Motivy mocností, které nebojují, zato obklíčily prezidenta Bushe kruhem nenávisti, jsou pochopitelnější. A také méně vznešené.
