Když před pár dny Česká národní banka zvedla základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu, objevily se v médiích titulky křičící, že ČNB zdražuje hypotéky. Přidali se k tomu i někteří takzvaní ekonomičtí analytici, čímž pobavili kolegu Mirka Zámečníka, který jim promptně spočítal, že to zdražení odpovídá zhruba třem krabičkám cigaret měsíčně.
Je nesporným faktem, že centrální banka je při zvyšování úrokových sazeb stále mimořádně opatrná a snaží se nevyvolávat na trhu nějakou velkou nervozitu. Jenže trochu nervozity by za současné situace neškodilo. Protože to, co se odehrálo před dvěma týdny, je jen první krok na dlouhé cestě k normální měnové politice.
Každý, kdo si nyní pořizuje hypotéku, by se měl na webu ČNB podívat na aktuální zprávu o inflaci a znovu si všechno spočítat, když už mu to v bance sami nenabídnou. Ona totiž úroveň tržních sazeb má do roka a do dne podle standardně velmi střízlivé prognózy měnových expertů ČNB stoupnout nikoli v desetinkách procentní bodů, ale o jeden a půl až dva a půl procentního bodu. A to už je sakra pár krabiček cigaret.
Na takové normální dvoumilionové hypotéce to dělá padesát tisíc ročně, tedy přes čtyři tisíce měsíčně, což už je v rozpočtu většiny rodin dost vysoká částka. A nemusí to u ní končit.
Jistota vyšších sazeb
Zvyšování mezd přitom podle výhledu už v druhé polovině příštího roku citelně zpomalí. Masivní růst splátek samozřejmě negativně ovlivní delikvenci klientů a hypoteční banky budou patrně zvedat i své rizikové přirážky, které jsou samozřejmě součástí jejich komerčních sazeb.
Přitom je třeba vnímat, že k citelnějšímu růstu sazeb u hypotečních půjček dojde poprvé v historii, takže banky nemají žádnou zkušenost s tím, jak se trh bude ve skutečnosti chovat, a mohou tudíž přestřelovat oběma směry. Že se ale hypoteční sazby během nejbližších dvou až tří let vrátí ze současné úrovně často hluboko pod dvěma procenty na hladinu kolem pěti procent, je jisté.
Přečtěte si:
Vyšší úrokové sazby, americký daňový velbloud a jiné novinky
ČNB se s předstihem snaží banky i jejich klienty chránit před očekávatelnými problémy regulačními opatřeními, která snižují dostupnost hypoték, což je veřejností, ale i některými politiky, zřejmě netušícími, co činí, poměrně ostře kritizováno.
Ceny nemovitostí přitom stále rostou, což svědčí o tom, že perspektiva růstu úroků ani s doprovodem regulačních opatření zatím nezabírá. Pomáhají tomu i média, která papouškují floskule realitních makléřů a developerů, že zde není žádná nemovitostní bublina zralá na prasknutí. Ale ona tady je.
Až bublina splaskne
Jestliže za rok narostly ceny bytů v Praze o dvacet procent a v novostavbách přesáhly osmdesát tisíc za metr čtvereční, zatímco před třemi či čtyřmi lety to bylo kolem padesáti tisíc, neexistuje důvod, proč by neměly spadnout při normálních podmínkách na finančním trhu zpátky někam k šedesáti. Nářky na to, že se nestaví, nakonec zaberou a výstavba se za rok či dva, tedy v době hypoték za pět procent, zase rozeběhne. Neexistuje žádný důvod, proč by ke korekci cen nemělo dojít.
Řadu let padající ceny stavebních prací takovým důvodem opravdu nejsou. A je jasné, že splasknutí bubliny bývá o dost rychlejší než její nafukování. Kupovat v současnosti byt jako investici pro uchování hodnoty úspor tedy asi nebude úplně dobrý nápad.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
