Nepopulární povolání souvisejí většinou s hrozbou majetkové ztráty nebo nějakého trestu. Lidé je dělají pro peníze nebo kvůli pocitu moci
Vyžíváte se v nebezpečí a adrenalin vám stoupá jen v ohrožení života? Pak se dá v nadsázce říct, že nejlepším povoláním pro vás by byl soudní exekutor. Minimálně jednou ročně se totiž v médiích objeví zpráva, že dlužník ohrožoval „vymahače peněz“ střelnou zbraní, případně je fyzicky napadl. Vloni tak ve Velkých Losinách zkopal muž exekutora do hlavy. Jindy na vykonavatele soudní moci mířil dlužník odjištěným samopalem. Podnikatel v Lošticích zase v zoufalství před příchodem exekutorů zapálil sklad a střílel na přivolané policisty a hasiče. Jedním z prvních případů pak byl postřelený exekutor v Holešově v roce 2002.
Toto povolání bezesporu patří mezi top deset nejopovrhovanějších nebo chcete-li nejvíce nenáviděných zaměstnání. Týdeník Euro ve spolupráci s předními headhunterskými firmami sestavil přehled profesí, které požívají nejméně úcty. Přesto je řada lidí vykonává. Bývají totiž spojeny s lukrativním finančním ohodnocením, případně dávají do rukou moc ovlivňovat jiné. Lapidárně se dá kvalifikace pro tyto práce shrnout do věty: „Ničeho se neštítí.“
Kromě exekutorů jde třeba o revizory, pracovníky odtahové služby či nechvalně proslulé „Viktory Čističe“, tedy krizové manažery, kteří mají jediný úkol – co nejvíce osekat náklady. Jak ironicky dodal jeden headhunter, těžko obsaditelná je i pozice generálního ředitele Dopravního podniku Praha, ač se do ní lidé hrnou.
Tak trochu psychopati „Společným jevem těchto povolání je, že pokud na ně narazíte, hrozí vám ztráta, postih či jiná nepříjemnost. U dopravního policisty hrozí pokuta a u exekutora to může být ztráta majetku. Zdá se, že pro exekutory jsou vyhrazeny obzvlášť silné antipatie, což je pravděpodobně způsobeno zdánlivou chladnokrevností tohoto povolání a zesílenou rostoucí medializací různých kauz. Některým povoláním můžeme přisuzovat určitou vlezlost, jako v případě pojišťovacího agenta anebo v případě telemarketingu,“ popisuje konzultantka poradenské společnosti HayGroup Pavla Helclová.
„Pro úspěšný výkon těchto povolání bude třeba potlačit empatii. Ale v momentě, kdy je člověk součástí širší komunity podobně smýšlejících jedinců, ať už komunity exekutorů nebo například dozorců, přizpůsobí se i normální člověk docela snadno. Speciálně pokud je určité chování podporováno zvykem a vnější autoritou. Systém korumpuje,“ popisuje psychiku takových pracovníků ekonom Václav Dejčmar. Ten je spolu s dokumentaristou Mishou Votrubou autorem snímku I am fishead: Ryba smrdí od hlavy. Film dokumentuje fakt, že ve skupince lidí, kteří působí na vrcholku společenské pyramidy a ovlivňují životy ostatních, se vyskytuje viditelně vyšší procento psychopatů než v běžné populaci. Američtí psychologové pro to zavedli termín korporátní psychopat. Dejčmar si ale nemyslí, že by lidé vykonávající nenáviděná povolání museli nutně být „tak trochu psychopati“. Ovlivňovat osudy druhých Koučka Michaela Tetzeli, která spolupracuje s představiteli společensky neatraktivních profesí typu broker, pojišťovací a realitní makléř, exekutor se nedomnívá, že by byl o jejich výkon malý zájem. „Vnímat zmiňované profese jako s nižší společenskou prestiží je povrchní, rychlé hodnocení bez hlubších znalostí. Profesionální přístup v těchto oborech přináší společnosti a jednotlivcům užitek tam, kde neodborný přístup či pasivita způsobuje zbytečné ztráty. Volba těchto povolání nebývá náhodná, ale většinou je výsledkem profesního vývoje. Pro jejich volbu může hrát i vidina příjmů, nezávislé organizace sebe a svého času, možnost ovlivňovat ostatní a být společensky prospěšný. Rozhodný faktor je též existenční situace. Profese pojišťovacího či finančního poradce nemusí ani konkrétního jedince lákat, ale může s přihlédnutím k rostoucí nezaměstnanosti a dosaženému věku znamenat jednu z mála možností jeho uplatnění,“ vysvětluje.
Dobré ocenění někdy v kombinaci s nižšími požadavky na vzdělání a dovednosti je pro výběr uvedených povolání jednou z nejčastějších motivací. A za tu cenu dokážou lidé spolknout jistou nelibost okolí. Někteří profesionálové na svém místě dokážou navrch vnímat svou práci jako společensky nezbytnou, což jim vynáší pocit uspokojení. „U jednoho člověka může spočívat motivace ve zvýšené potřebě moci a ovlivňování druhých, u jiného může být čistě finanční a jiný ji vidí ve větším kontextu a vidí v ní smysl. Pojišťovací agent může nacházet uspokojení ve své práci v tom, že nabízí lidem vhodné řešení jejich potřeb,“ potvrzuje Helclová.
Pověst rozhoduje Jak týdeník Euro zjistil z ankety u představitelů personálních a executive search agentur, mezi neoblíbená povolání nepatří ani náhodou jen ta, která ve veřejnosti vzbuzují nepříjemné chvění v žaludku.
„Těžko se hledá pro pozice, které vyžadují velkou odbornou zkušenost, a přitom není možnost vlastní obsah práce kreativně ovlivnit anebo řídit samostatně určitou oblast či tým spolupracovníků,“ uvádí šéfka společnosti Accord Group Jana Martinová. Její kolegyně Veronika Kaštovská dodává, že neoblíbené je zaměstnání u nestabilních společností se špatnou profesí či místa, jež se vyznačují vysokou fluktuací anebo nejasným zadáním managementu.
Právě reputace společnosti podle zkušeností personalistů patří k často zvažovaným faktorům, zda se o pozici ucházet. „Svého času byla aféra s jedním obchodním řetězcem, který rozšiřoval parkoviště způsobem, že pokácel stromy. Obsazoval jsem tam manažerskou pozici a uchazeči, když se dověděli jméno firmy, odmítli s odkazem, že nechtějí být spojováni s podobnou společností, přestože podmínky byly mírně nadstandardní,“ říká Ján Dolejš z HR společnosti Expeo. Většina lidí, když mluví se svými známými o tom, co dělá, prostě chce být na svého zaměstnavatele pyšná.
Málo zajímavé ale také bývají posty středního a nižšího managementu ve výrobních firmách. „A dále jsou to pozice do vyššího managementu do nepreferovaných regionů jako Ostravsko, Ústecko. Jindy se jedná o typ podnikání, který je na hraně lidské morálky – služby či produkty slibující to, co nejsou schopny přinést, primárně spojené s civilizačními neduhy, většinou zlozvyky, například fast foody – a firmy využívající multi level marketing, tedy letadla,“ vypočítává šéfka agentury Touchdown Barbora Tomšovská.
Při dotazu na nepopulární povolání mnozí ochotně vysypou z rukávu zaměstnání typu uklízečka či popelář. Ale to je příliš laciné zjednodušení. Zajímavý příklad uvádí marketingový manažer ManpowerGroup Jiří Halbršát, který registruje malý zájem o pozice technologa a projektového lídra ve výrobním sektoru, jenž má ve své pozici skutečnou odpovědnost za úspěch definovanou například zadáním: „Vaším úkolem je vybudovat novou výrobní linku, která se musí rozběhnout 30. března.“
A Jan Kozina, šéf personální agentury Trenkwalder, přidává další zajímavý postřeh: „Není zájem o obchodní a finanční poradenství, reality, dále call centra. A třeba v regionu Zlínska je to seřizovač vstřikolisu. Asi proto, že lidem není jasné, co si pod tímto zaměstnáním představit.“ Více narcismu Přesto i na tato místa se nakonec vhodní kandidáti najdou. „Výběr má dvě části. Práce s klientem – je potřeba najít něco, čím se dá pozice zatraktivnit, a nemám na mysli peníze, například samostatnost, mezinárodní aspekt, zajímavý projekt atd., to vyplyne z konkrétní situace. Druhá část je práce s kandidátem – správně prodat danou pozici kandidátovi, o kterém si myslím, že by v ní měl uspět. Problém není kandidáta najít, ale přesvědčit a namotivovat toho správného, aby se o pozici ucházel,“ vysvětluje Ján Dolejš. A jak se shoduje většina jeho kolegů, uchazečům nesmí chybět asertivita, sebevědomé vystupování či odolnost vůči stresu a negativnímu chování.
„U brokera, exekutora, lichváře nebo vymahače pohledávek půjde určitě o finanční aspekt.
Byť může jít o psychicky náročné a lidsky nemilé činnosti, dodržuje se přece stále právo.
Mnoha obyčejným lidem nijak nevadí jít do sporu, speciálně v případě, kdy si situaci vnitřně ospravedlní, že protistrana si za problémy může sama. Nicméně ano – určitá psychická porucha ve smyslu snížené empatie a zvýšené míry egoismu a narcismu může být výhodou,“ doplňuje Dejčmar.
Přes mrtvoly Ceny popularity nesbírají ani advokáti. Ti občas s gustem vyprávějí vtipy o své nenáviděné profesi, i když jim nemusí být po chuti označení „morální prase“ za to, že obhajují vrahy nebo korupčníky. Ale i „moralista“ by doslova skočil i po špatně placeném místě koncipienta, kdyby jako další variantu měl skutečně nevábné povolání. Kuriozitou mezi nimi může být „čichač podpaží“. Znalce pachů zaměstnávají výrobci deodorantů. Posuzují efektivitu jejich výrobků, když očichávají figuranty. Není jisté, jak moc čichačům vynahrazují náročnost povolání finance, ale podle serveru Ehow.com znalci pachů obecně vydělávají podle délky praxe a zkušeností v přepočtu zhruba mezi 350 až 980 tisíci korun ročně.
Svou pozici mezi netypickými zaměstnáními má jistou i forenzní entomolog. Práce s velmi vznosně znějícím názvem skrývá vědce zkoumajícího hmyz a členovce objevující se na mrtvolách. Podle druhů, stadia jejich vývoje i rozsahu „kolonizace“ pak mohou takoví odborníci odhadnout dobu i místo úmrtí oběti. Zajímavou, ale pro žaludek náročnou práci doprovází minimálně v zahraničí zajímavé ohodnocení. V americkém státě Virginie se jejich platy pohybují mezi 580 tisíci a dvěma miliony korun ročně.
Povoláním podobně náročným, ale bez potřeby vysoké kvalifikace, je i „uklízeč místa činu“. Jeden „úklid“ na místě, kde se stala vražda, může týmu zabrat pár hodin, ale třeba i tři dny po 16hodinových směnách. Platy nejsou špatné. Začátečník v oboru vydělá v přepočtu téměř 660 tisíc korun ročně. Na „frekventovaném trhu práce“ a s nějakými přesčasy se ale může přiblížit i hranici dvou milionů korun ročně. Taková práce má však i jiná pozitiva.
„Ušetříme pozůstalé bolesti, jíž by procházeli, pokud by se s některými zvěrstvy museli vyrovnávat sami,“ řekl televizi CNN Juan Osteguin, spoluvlastník společnosti Crime Scene Cleaners z amerického San Antonia. Původně zdravotní bratr na pohotovosti spolu s kolegy firmu založil v roce 2000 poté, co mu kamarád vyprávěl o traumatu, jaké zažil, když musel uklízet domov, v němž byli zavražděni členové jeho rodiny.
Zašlá sláva Mezi profese, na které se veřejnost leckdy dívá skrz prsty, se zařazují i ty, s nimiž byla kdysi spojená vysoká prestiž. Jsou to často profese, které jsou velmi důležité pro rozvoj společností. Je jich celá řada, ale nikdy se na ně nebudou vztahovat klasické tržní mechanismy, tudíž i finanční ohodnocení bývá často ubohé.
„Můj kamarád tvrdí, že nejlépe by měli být placeni učitelé prvních tříd, kvůli obrovské odpovědnosti za nasměrování mladé generace.
Pak by se tam hlásili i kvalitativně úplně jiní lidé – s tím souhlasím, to mě trápí více, než že si někdo vydělá více, než by měl, protože nemyslím, že je o to šťastnější,“ naráží Ján Dolejš na fakt, že jsou na trhu naopak povolání jako členové různých dozorčích rad, kteří za hodně peněz často předvádějí velmi málo muziky (viz také Vysněná křesla).
Deset povolání, co nevoní 1 Lichvář – Půjčuje peníze za zdánlivě výhodných podmínek, ale celková cena úvěr značně prodraží, ať už kvůli výši úroků, různým poplatkům nebo sankcím. Z filmů i ze života dobře víme, že takový člověk nouzí rozhodně trpět nebude. 2 Exekutor – Vymáhá dlužné částky, případně zabavuje majetek odpovídající hodnoty. Zaměstnanci exekutorských úřadů si vydělávají v průměru kolem 30 tisíc korun, ovšem roční příjmy jejich hlav, jejichž počet je katastrálně omezen, dosahují i mnohamilionových částek. 3 Pojišťovací agent – Uzavírá smlouvy na všemožná pojištění. Leckteří „zájemci“ až u těch šikovnějších z nich zjistí, jaká pojištění vlastně „potřebují“. Od běžných úředníků až po specialisty berou v průměru mezi 21 a 37 tisíci korunami. 4 Broker – Potřebuje licenci České národní banky. Pak za dohodnuté provize zprostředkovává klientům obchody s cennými papíry a deriváty. Podle mediánu ministerstva práce berou burzovní makléři specialisté přes 39 tisíc korun. 5 Realitní agent – Prodává byty, domy a další nemovitosti. U nás jde zatím o volnou živnost. Příjmy jsou v širokém rozptylu od několika desítek tisíc měsíčně až po stovky tisíc korun. 6 Vymahač pohledávek – Představuje předstupeň soudu a exekuce a z pověření věřitele se snaží přimět dlužníka k zaplacení. Půjčí-li si někdo od lichváře, asi ho čeká jiný vymahač než v případě dluhu renomované instituci. Stejným způsobem se bude lišit i jeho plat. Průměrný plat výběrčích by měl činit přibližně 29 tisíc korun. 7 Organizátor prodejních zájezdů – Soustředí se především na seniory, nabízí jim předražené produkty. Smlouvy s ním jsou prakticky nevypověditelné a jeho zákazníci bývají odsouzeni ke splácení desetitisíců korun. Nejčastěji se nabízí nádobí a domácí elektrospotřebiče. 8 Krizový manažer – Obvykle se mu přezdívá Viktor Čistič. Jeho úkolem je osekat všechny zbytečné činnosti ve firmě, aby se vrátila k zisku. S tím se pochopitelně pojí propouštění zaměstnanců. Tito lidé pracují obvykle na časově vymezený kontrakt a za svoji práci si nechávají řádně zaplatit. Odměna může v krajních případech dosahovat i desítek milionů korun za rok. 9 Odtahová služba – Majitelé těchto firem vesměs zneužívají svých úzkých kontaktů s dopravní policií, která havarovaným automobilistům nabídne kontakt konkrétní společnosti. Šokovaný řidič je rád, že se s vrakem něco rychle udělá, ale za pár týdnů se nestačí divit, kolik že to parkování stálo. Příjmy zaručeně vysoké. 10 Pohřební služba – Povolání neoblíbené z pochopitelných důvodů, přesto firmy pomáhají pozůstalým vyrovnat se s těžkou situací. Najdou se ale i takové, které stavějí byznys na klientele, jež už nemá sílu či možnost si stěžovat. Mzdy zaměstnanců se pohybují mezi 20 a 37 tisíci korun. Jednou z nejčastějších motivací pro tato povolání je dobré ocenění, někdy v kombinaci s nižšími požadavky na vzdělání a dovednosti.
Ředitelem v šesti letech
Kdo nemá čas čekat, než se na vysněné povolání vypíše náborová kampaň, může si o pozici zkusit říct sám. Třeba bude mít takové štěstí jako v roce 2009 Sam Pointon, který se díky ručně psanému dopisu stal jedním z ředitelů železničního muzea National Railway Museum v britském Yorku. Co na tom, že mu v době přijetí bylo teprve šest let! „Píšu vám kvůli žádosti na pozici ředitele muzea. Je mi teprve šest, ale myslím, že tuto práci zvládnu. Mám elektrický model železnice a umím to s ní. Ovládám dva vlaky najednou. Doufám, že budu moci přijít a setkat se s vámi u pohovoru,“ stálo mimo jiné v Samově dopise. Pravda, ředitelem celého muzea se nestal, ale byla pro něj vytvořena speciální pozice „ředitel zábavy“. Jeho prací je, aby muzeum bylo stále co nejvíce přívětivé pro rodiny s dětmi. Vysvětluje kolegům, jak návštěvu muzea zpříjemnit dětem, a prostřednictvím webových stránek přijímá návrhy a komentáře od návštěvníků. Odpovídá ale jen na ty, které mu přijdou nejzajímavější. l
O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová • alfoldi@mf.cz Jakub Křešnička • kresnicka@mf.cz
