(EURO 40/2009)
Přečetl jsem si článek Martina Shabu Proč všichni jedou v protisměru? (EURO 40/2009) a musím napsat, že takový dobrý a pronikavý komentář jsem dlouho nečetl. A to dobrých komentářů v poslední době přibývá. Činí se týdeník EURO i omlazený Respekt, z deníků někdy Hospodářské noviny a Právo. Povedla se úžasná věc – podívat se na situaci z nového, překvapivě objevného úhlu. (Jak jsem to mohl přehlédnout a nechat si zkalit zrak rozhořčením nad otálením prezidenta Václava Klause s podpisem Lisabonské smlouvy?) Jako by mi náhle do sebe zapadly dílky skládačky. Je to úžasná aktivní a inspirující politika, mimořádný a ocenitelný profesionální výkon! Václav Klaus vyplnil politické vakuum, ve kterém chyběl tvůrce hry, rozehrávač a stratég. Co na tom, že je to dost nebezpečná hra a na hraně. On ví, že ji nemůže prohrát! Nemá totiž žádného tuzemského soupeře. Nehraje domácí ligu. Jako jediný politik po Václavu Havlovi nehraje evropskou, ale euro-americko-ruskou ligu! Je to velký profesionál. To, že to není hra úplně dle mého gusta, ještě neznamená, že není účinná, odvážná, aktivní a profesionální. Jako jediný ze zdejších politiků ví, co chce. Ostatní chtějí pouze moc, aniž by přemýšleli, co s ní. Mimo to Shabu pojmenoval největší bolest české politiky – personální nouzi. Povolání politika je navzdory tomu, jak je klíčové pro řízení země, zoufale zdiskreditované a politický systém jen s obtížemi generuje aspoň průměrné reprezentanty této profese. Měla by se vyvolat společenská diskuse na téma správného politika. Jak by se měl chovat a o co by se měl starat – prostě o kriteriích kvality jeho práce. A někdo by to měl sepsat jako učebnici a vyučovat na všech školách, aby to vybudilo náročnost spotřebitelů – voličů. Volby jednou za čtyři roky jako hodnocení nestačí. Jsou pomalé a reagují často přehnaně. Proto se u nás hledají spíše příkopy než mosty. Opravdu skvělé!
Saša Křížek, sasakrizek@seznam.cz
