Hurikány v Severní Americe každoročně zabijí mnoho lidí a způsobí obrovské materiální škody. Jen Spojené státy americké podle dat tamního Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) od roku 1980 do loňska postihlo celkem 363 silných hurikánů, které usmrtily 6890 lidí a zavinily škody ve výši 1,3 bilionu dolarů.
V posledních letech se navíc situace ještě zhoršuje, protože roste podíl těch nejsilnějších hurikánů kategorie čtyři a pět, za což podle odborníků může především změna klimatu. To potvrdila také nedávná studie britských vědců z University of Reading, podle níž zvyšující se teploty oceánů způsobují, že se běžná tropická bouře dokáže proměnit na silný hurikán během jediného dne.
Dalším zásadním problémem je skutečnost, že sezóna silných tropických bouří začíná dříve, než bylo v minulosti zvykem. Dokazuje to i hurikán Beryl, který v posledních dnech zdevastoval mnoho karibských zemí. Podle BBC se přitom jednalo o nejdřívější výskyt hurikánu kategorie pět v dosud zaznamenané historii.
A dobré zprávy nepřinesla ani nedávná předpověď, podle níž bude letošní sezóna tropických bouří v Atlantiku extrémně aktivní. Vědci totiž očekávají, že místo obvyklých třech silných hurikánů za celý rok jejich počet vzroste na čtyři až sedm.
Kompletní analýza vzduchu a vody
Zhoršující se počet hurikánů trápí nejen obyvatele zasažených oblastí, ale i vědce. Ti se dlouho snažili vymyslet různá inovativní řešení, která by dokázala předpovědět výskyt silných tropických bouří co možná nejdříve, aby bylo možné včas evakuovat lidi. A nyní se konečně zdá, že jejich úsilí přineslo své ovoce.
Velkou vzpruhou pro výzkum hurikánů má být plovoucí dron saildrone od stejnojmenné americké společnosti, na jehož vývoji a provozu se podílí i NOAA. Unikátní plavidlo je doslova nabité senzory, které shromažďují mnoho různých dat o oceánských a atmosférických podmínkách. Ta jsou následně předávána vládní agentuře, jejíž vědci data analyzují, aby lépe pochopili fungování nejsilnějších tropických bouří.
Drony dodávané ve velikostech sedmi, deseti nebo dvaceti metrů jsou poháněné větrem, takže plavidlo připomíná malou plachetnici. Senzory na jejich palubách se soustředí především na sledování přesné trasy hurikánu a toho, jakým způsobem se postupně mění jeho intenzita.
„Saildrone umí zachytit i data z oceánu, díky čemuž můžeme analyzovat mořské proudy. To nám pomáhá vytvořit úplný obrázek o vzduchu a vodě v dané oblasti, a to v rozmezí od 9144 metrů nad mořem až po 300 metrů pod hladinou vody,“ uvedla Julia Paxtonová, ředitelka řízení misí v Saildrone.
Velkou výhodou saildronů podle ní je skutečnost, že mohou zůstat na moři po dlouhou dobu: „Drony jsou zcela závislé na obnovitelné energii z větru, ale i přesto mají neuvěřitelnou výdrž, které se plavidla na fosilní paliva nemohou rovnat. Na moři totiž dokáží zůstat něco málo přes rok, což je mnohem déle než u klasické lodi s posádkou.“
Aby lidé věděli, jak se zachovat
Ačkoliv by se to tak mohlo zdát, ve skutečnosti hlavním cílem dronů není, aby vědcům poskytly aktuální údaje o nebezpečných hurikánech. Projekt má především zjistit, jak a proč tropické bouře zesilují svoji intenzitu, aby bylo možné v budoucnu zlepšit modely, jež předpovídají výskyt silných hurikánů.
Kvalitní předpovědi intenzity jsou skutečně zásadní, protože pomáhají určit, jak se by se měli lidé na příchod bouře připravit a zda by se měli evakuovat. „Proces evakuace je samozřejmě logisticky velmi náročný a nákladný. Takže to rozhodně nechcete dělat, pokud si nejste zcela jistí, že hurikán skutečně bude mít velký dopad,“ řekl vědec Greg Foltz, který má v NOAA saildrony na starosti.
Největším problémem v současných předpovědích je již zmiňované rychlé zintenzivnění bouří, jež zatím nelze dobře odhadnout. „To je obrovská komplikace obzvláště za situace, když se to stane těsně před pevninou. Lidé v dané oblasti se totiž můžou domnívat, že je čeká jen slabá tropická bouře, místo toho je však zasáhne hurikán páté kategorie,“ vysvětlila Paxtonová. K tomuto vývoji podle ní došlo třeba u jednoho z nejničivějších hurikánů vůbec, a sice hurikánu Katrina, který zasáhl Spojené státy v roce 2005.
Levnější a přesnější než satelit
Už vloni bylo v západním Atlantiku, Karibiku a Mexickém zálivu nasazeno celkem 12 plovoucích dronů. Jimi získaná data jsou zatím stále ještě analyzována, vědci ovšem nepochybují, že tato technologie pro ně bude mít zcela zásadní přínos.
„Jsem tímto programem nesmírně nadšený. Satelitní snímky nám sice už dnes odhalují, kde se hurikány tvoří, ale nemusí nám říkat nic o tom, jak jsou silné. Saildrony nám tyto informace poskytují, a navíc za nižší náklady, což je podle mě fantastické,“ uzavřel Kerry Emanuel, profesor atmosférických věd na MIT.
