Justice Představte si, že jedete na kole po úzké lesní cestě. Všude kolem stojí značky, které upozorňují na skutečnost, že se po cestě pohybují auta se dřevem. Nakonec proti vám jedno takové vyjede (rychlostí 19 kilometrů za hodinu), a když zahýbáte ke kraji, noha vám náhodou sklouzne z šlapky, auto vám ji přejede a doživotně zmrzačí. Otázka zní, kdo za to může a jestli máte nárok na nějaké odškodnění…
Přesně taková nehoda se stala v únoru 2007 u Českého Krumlova ještě ne patnáctileté cyklistce G. M. K. a soudy se od té doby dohadují, kolik to bude ČSOB Pojišťovnu (u ní byl pojištěn majitel náklaďáku) stát.
Od začátku bylo jasné, že zadarmo to nebude.
Auta totiž zákon chápe jako nebezpečné věci, a jejich provozovatelé mají proto za způsobené škody tzv. objektivní odpovědnost, ze které se mohou vyzout, jen pokud je jasné, že „škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat“. Nic na tom nemění fakt, že řidič za přejetí nohy nedostal od policie ani pokutu.
Okresní soud v Pardubicích rozhodl, že k nehodě by nedošlo za dvou okolností – pokud by cyklistka včas zajela do trávy, nebo náklaďák úplně zastavil. Odpovědnost za nehodu proto stanovil v tomto poměru: 30 procent cyklistka a 70 procent lesácká firma.
Krajský soud to viděl jinak, řekl, že zastavit mělo pouze auto, a kompletní odpovědnost přehodil na jeho provozovatele. Nejvyšší soud ovšem v rozsudku (zveřejněném těsně před Vánocemi) rozhodl, že za nehodu mohl řidič i dívka, protože k „její tíži jde náhoda, která ji postihla“, a případ vrátil zpět na kraj.
Krajský soud nyní rozhodne o procentech zavinění. Potom se případ vrátí zpět okresnímu soudu a ten teprve stanoví konkrétní výši odškodnění. Bude to ještě dlouhé.
