Kvůli sporům o cenu hrozí, že město přijde o pamětihodnost
Nedaleko Kladna, při silnici spojující městskou část Švermov s Brandýskem, je přírodní území hojně navštěvované v rámci enviromentální výchovy nebo prostého pobytu v přírodě. Současnou podobu mu vtiskl Vladimír Lážnovský, který ho v první polovině devadesátých let koupil jako tři a půl hektaru mokřadu zdegradovaného zazemněním a znečištěním.
Překonané představy.
Lážnovský, který je v odborných kruzích v Česku i v zahraničí známým chovatelem japonských kaprů koi, měl u Kladna v úmyslu chovat pro komerční účely okrasné ryby a pěstovat vodní rostliny. Aby ale nešlo o holý byznys, vymyslel si, že vybuduje jakýsi přírodní vodní park přístupný veřejnosti. Takový je také název: Vodní park Čabárna. Jméno Čabárna nese nedaleká osada. Postupně vznikla soustava šesti větších rybníčků a několika desítek malých jezírek, kde vedle ryb žijí a hnízdí nejrůznější druhy vodního ptactva. Park funguje od roku 1997, ale oficiálně byl otevřen v roce 2000, kdy se o něj začalo zajímat město Kladno.
Entuziasta.
Současný kladenský primátor Dan Jiránek mluví o panu Lážnovském jako o nadšenci, který mnohdy věci nedotáhne tak, jak by měl. Těžko říct, nakolik má pravdu. Faktem je, že na Čabárně postupem času začala převládat ekologická stránka věci. Komerční účely ustoupily do pozadí, nejen kvůli omezené poptávce po uvedených komoditách. V každém případě Vladimír Lážnovský lety věnoval stále více času vodnímu parku a méně svými dalším podnikatelským aktivitám, z nichž je třeba je činnost dotovat.
Kam na výlet.
Odměnou mu byl rostoucí zájem veřejnosti, města, různých institucí. Loni ho navštívilo kolem patnácti tisíc lidí. Spolupracují s ním vysoké školy a vědecká pracoviště. Město Kladno ho považuje za důležitou součást přírodního prostředí městské aglomerace. Využívá ho při propagaci svých výsledků a záměrů, jako územního samosprávného celku, který chce pro své občany i návštěvníky zajistit po všech stránkách kvalitní životní prostředí. Vodní park Čabárna byl prohlášen za významný krajinný prvek a jeho existence má nepochybnou zásluhu na tom, že město Kladno je mimo jiné oceňováno za svůj přístup k enviromentální problematice v širokém slova smyslu.
V roce 1997 si činnosti Vladimíra Lážnovského na Čabárně všiml tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík. V dobách, kdy v čele resortu stál Bursíkův nástupce a odborný kolega Miloš Kužvart, dostal Vladimír Lážnovský dotaci osm a půl milionu korun na odbahnění rybníčků a regulaci Týneckého potoka, který je napájí vodou.
Inspirace.
Když Vladimír Lážnovský hledal firmu na tyto vodohospodářské práce, narazil na Petra Koženého. To je člověk, který se z mála vypracoval na významného stavebního podnikatele v rámci regionu. Lážnovský ho chválí za prvotřídní práci, kterou jeho firma odvedla. Když Kožený uviděl Vodní park Čabárna, zahořel nadšením a rozhodl se zřídit něco podobného. Nakoupil pozemky a spolu s partnery založil občanské sdružení Aves. Hlavní náplní jeho činnosti je provozování záchranné stanice pro zraněné a hendikepované živočichy a přírodního areálu kolem stanice, v těsném sousedství vodního parku.
Městská křídla.
Oba projekty – Čabárnu i Aves - a k tomu ještě medvědárium u kladenského zámku, v něm žijí medvědice, které údajně zachránil bývalý kladenský primátor Milan Volf poté, co je cirkusáci ponechali osudu, má podporovat obecně prospěšná společnost Naučné středisko ekologické výchovy Kladno-Čabárna. Založena byla v roce 2001 městem Kladno. Společně s vlašimským a poděbradským střediskem podobného typu tvoří síť nejdůležitějších středisek enviromentální výchovy ve Středočeském kraji.
Starosta Jiránek, který je i předsedou krajské komise pro životní prostředí a zemědělství, doufá, že pokud se podaří získat prostředky z Evropské unie, mohla by obecně prospěšná společnost postavit na Čabárně středisko enviromentální výchovy s kapacitou zhruba dvou školních tříd a několika zaměstnanci. Budova by měla stát na svahu nad vodním parkem a záchrannou stanicí a současné odhady říkají, že by přišla přibližně na dvacet milionů korun. V optimálním případě by mohla být uvedena do provozu v roce 2008.
Spor.
Původně se počítalo s tím, že středisko bude stát na pozemcích Vladimíra Lážnovského. Kvůli tomu padl návrh, aby je vložil do obecně prospěšné společnosti. Lážnovský, který je vlastníkem vodního parku spolu s manželkou, to neakceptoval. Další variantou byl prodej pozemků. O tom začal Lážnovský jednat s městem. To si u Miroslava Málka, soudního znalce pro oceňování nemovitostí, objednalo znalecký posudek o ceně areálu vodního parku. Málek spočítal výslednou cenu nemovitostí na 9,7 milionu korun.
V tomto okamžiku se ale dobré, nebo alespoň vzájemně snesitelné vztahy mezi majitelem vodního parku a městem zauzlily. Město, ač si znalecký posudek samo objednalo, nabízí čtyři miliony korun. Vladimír Lážnovský chce devět a půl. „To radši potáhnu Čabárnu ze svého ještě dalších dvacet let,“ říká poněkud furiantsky, protože s prodejem areálu sám počítá.
Dotace.
Dan Jiránek hájí stanovisko města argumentem, že nelze nakupovat za vyšší cenu, než za jakou se nakoupily pozemky ve stejném místě. Když padla varianta výstavby střediska eviromentální výchovy na území Vodního parku Čabárna, vykoupilo město čtyřicet tisíc metrů čtverečních pozemků v těsném sousedství za 130 korun za metr. Vladimír Lážnovský ale paríruje tím, že neprodává „surové“ pozemky, ale stavbu, zhodnocené území. „Jinou cenu má strom v lesích u Čiernej pri Čope a jinou na Václavském náměstí,“ podotýká.
Je členem správní rady obecně prospěšné společnosti Naučné středisko ekologické výchovy a tvrdí, že jejím prostřednictvím vkládá město do eniromentálních činností každoročně zhruba pět milionů korun. Část na platy zaměstnanců, větší část na provoz medvědária a záchranné stanice pro zraněné a hendikepované živočichy. Jeho vodní park prý dostával v minulosti jen tři sta tisíc na elektřinu, od loňského roku už nic.
Legrace.
Dan Jiránek vysvětluje omezenou podporu vodního parku tím, že Vladimír Lážnovský nedokázal nikdy zřetelně oddělit své vlastní podnikatelské aktivity od výchovné, enviromentální činnosti, která se ve vodním parku provozuje. Prý na rozdíl od Petra Koženého, kterému se to v Avesu podařilo. Pochybnosti má primátor i o tom, nakolik je park vhodný pro enviromentální výchovu, když se v něm nehospodaří přírodně a vedle českých vodních ptáků nebo koz tam žijí exotické ryby nebo lekníny. K tomu Lážnovský poznamenává, že nevěděl, že pro českou přírodu jsou typičtí medvědi nebo pštros žijící v záchranné stanici. Prostě je veselo.
Za polovic
.
Kladenský primátor uznává, že Lážnovský nechal ve vodním parku kus života a majetku. Cení si dle svých slov jeho entusiasmu, ale opakuje, že město nemůže proplácet věci, které o několik metrů dál koupí za polovinu. Na to Lážnovský reaguje slovy, že když chce město kupovat lacino, mělo si vzpomenout před deseti lety, kdy bylo na místě vodního parku jen zpustlé území. A že on nemůže ani statutárnímu městu prodávat výsledky své práce pod cenou, protože by se musel sám před sebou stydět.
Základ.
Spor nyní došel do fáze, kdy je Vodní park Čabárna v nabídce realitní kanceláře za devět a půl milionu. Za situace značného neporozumění partnerů by možná už bylo záhodno stáhnout množství propagačních materiálů, z nichž si může nezasvěcený utvořit dojem, že město a pan Lážnovský postupují v plném souladu. Dan Jiránek přesto zachovává přiměřený optimismus, když říká, že čtyři miliony jsou základní cena pro jednání. Jinými slovy, že lze jít, v případě souhlasu zastupitelstva, i výš. Na to ovšem Vladimír Lážnovský zatím reaguje slovy, že on nepůjde níž. Devět a půl milionu a dost.
Hendikep.
Zajímavé důsledky má nyní někdejší správní rozhodnutí vyhlásit vodní park za významný krajinný prvek. Pro město je to nevýhodné, protože kvůli tomu je cena trvalých porostů odhadnuta na 3,7 milionu, zatímco bez přívlastku by to dle názoru města byla třetina. Pro prodejní záměry Vladimíra Lážnovského je to ovšem ještě méně dobré, protože na takovém území lze stavět pouze stavby důležité pro enviromentálníí účely. Chtěl-li by zde tudíž někdo postavit hotel, tak pouze pro ptactvo a ryby.
Destrukční varianta.
V palbě stamilionů a miliard, které létají kolem Kladna, jež se navzdory pádu oceláren a uzavření dolů stalo prosperujícím městem, je možné kauzu Čabárna považovat za podružnou věc. Ke cti Dana Jiránka slouží, že si to nemyslí. K Lážnovského cti zase slouží, že ač obyvatel nedalekých Třebušic, udělal hodně pro dobrou pověst Kladna. Za zcela nepříznivého stavu věcí se může stát, že území Vodního parku Čabárna se po čase vrátí do stavu, v jakém ho Lážnovský našel před deseti lety. V takovém případě tam středisko enviromentální výchovy bude moci na názorném materiálu studovat, jak významným krajinotvorným prvkem jsou mezilidské a meziinstitucionální vztahy a pravidla.