U short sellingu (krátkého prodeje) prodává investor akcie, které nevlastní. Očekává, že cena akcie v budoucnu poklesne, a chce těžit z klesajících kursů.
Marging konto.
Na první pohled se může zdát, že investor nemůže prodat něco, co ve svém portfoliu nevlastní. To ale není nepřekonatelný problém. Například pokud chce investor krátce prodat sto akcií firmy Pfizer za 30 dolarů, požádá svého makléře (brokera), aby mu tyto akcie dočasně půjčil. Pokud je makléř ve svém portfoliu nemá, může si je dočasně vypůjčit od jiného účastníka na trhu. Investor je ovšem povinen mít Marging account – konto sloužící k zúčtování cenných papírů, na němž jsou registrovány cenné papíry, které se mohou použít jako zástava. Pro krátký prodej je Marging konto podmínkou.
Vypůjčené akcie musí investor později svému makléři vrátit. Aby tak mohl učinit, musí akcie znovu na trhu koupit. Poklesne–li akciový kurs firmy Pfizer například na dvacet dolarů, měl by investor – abstrahujeme–li od transakčních poplatků – zisk 1000 dolarů (30 minus 20 krát 100). Pokud ale investor budoucí vývoj špatně odhadne a ceny akcií porostou (cena akcie Pfizer je nad 30 dolarů), musí investor akciové tituly nakoupit dráže a výsledek celé transakce je pro něj ztrátový. Short Selling má tedy smysl, když mají akciové trhy klesající trend.
Americká doména.
Short Selling obsahuje rizika, která jsou odlišná od rizik při běžném nákupu a prodeji akcií. Při extrémním růstu ceny akcií (jak tomu bylo v poslední době například u internetových a telekomunikačních společností) může Short Seller (krátký prodejce) utrpět neomezeně velké ztráty. Když se ale podíváme do minulosti, zjistíme, že kursy cenných papírů spíše klesnou na nulu, než vzrostou do astronomických výšin.
Krátký prodej nicméně není možné používat na všech kapitálových trzích. V Německu je pro soukromé investory nepřípustný, zato ve Spojených státech je velmi oblíbený. Ani v USA se ale nemohou krátce prodávat všechny cenné papíry. Short Selling je možný u akcií kótovaných na New York Stock Exchange nebo na Nasdaq. U cenných papírů kótovaných na OTC-Bulletin Boards (volný trh) je krátký prodej složitější, protože bývá někdy problematické si tyto papíry vypůjčit a takzvaný Naked Short (prodej akcie, aniž by byla půjčena) je v USA nepřípustný.
Dobrá smlouva.
V principu může investor držet krátkou pozici neomezeně dlouho. Problémy mohou nastat, pokud makléř požaduje zpět půjčené akcie. V tomto případě musí Short Seller svoji pozici uzavřít a nezáleží na tom, zda je v zisku, nebo má ztrátu. Proto je důležité si podrobně přečíst smluvní podmínky.
Krátký prodejce nemá žádný zisk při štěpení akcií. Jestliže se akcie štěpí například v poměru dvě ku jedné, redukuje se sice kurs akcie o polovinu, ale na druhé straně dluží krátký prodejce svému makléři dvakrát více akcií. Také dividendy nemají žádný vliv na zisk a jsou kompletně odváděny makléři. Ten může rovněž krátkému prodeji zabránit. Odmítne transakci, pokud nemá ve své zásobě dostatečný počet akcií a pokud si nechce chybějící akcie půjčit. Specialisté na Short Selling se vyhýbají akciím firem s malou kapitalizací (malý počet emitovaných akcií), kde navíc velkou část akcií drží malý okruh investorů.
Za vyšší cenu.
Short Selling vytváří nabídku akcií na kapitálovém trhu. Aby krátcí prodejci nevyvolali lavinovité pohyby kursů, stanovila SEC (Securities and Exchange Commission – státní úřad pro dozor nad cennými papíry a burzou v USA) pravidla omezující krátké prodeje, takzvaná Up Tick Rule. Podle nich se může krátký prodej akcií uskutečnit jen za vyšší cenu, než byla poslední cena, za kterou se akcie na burze obchodovala. Jestliže se poslední obchod uskutečnil například za cenu 30 dolarů, nelze prodat krátce za tuto cenu nebo za cenu nižší. Krátkou pozici lze otevřít, jestliže kurs stoupl o jeden Tick, tedy o 1/16 nebo 1/32 dolaru. Toto pravidlo ztěžuje umělé stlačení cen, popřípadě další manipulace.
Riziko velkých objemů.
Americké burzy uveřejňují každý měsíc, kolik akcií jednotlivých firem je krátce prodáno. Tím je zajištěna transparentnost. Investoři sledují i Short Interest Ratio (suma všech krátce prodaných papírů dělená průměrným denním objemem). Tento ukazatel udává, kolik je třeba průměrných denních objemů, aby byly pokryty všechny krátce prodané papíry. Čím je tedy větší, tím je investice do daného cenného papíru rizikovější.
Při masivních krátkých prodejích by se investor měl mít na pozoru. Specialisté na Short Selling otevírají velké pozice pouze, pokud si jsou velmi jisti. Extrémně velká hodnota Short Interest Ratio může znamenat „býčí signál k nákupu. Pokud cena akcie začne stoupat, hrozí takzvaný Short Squeeze. Když kurs akcie roste, makléř vyzve investora, aby složil na své Margin konto další jistinu (Margin Call). Nemůže–li investor už další jistiny složit, musí si akcie opatřit na trhu.
Stále více investorů chce uzavřít své pozice a nakupuje akcie, aby je mohli vrátit. Velká poptávka však posunuje kursy akcií nahoru, což má za následek, že své pozice uzavírají další investoři, kteří očekávali pokles. V důsledku toho lze zaznamenat citelnou ztrátu. Short Selling se proto doporučuje pouze zkušeným investorům. Mimoto po umělém růstu kursů následuje strmý pád. Margin Calls byly zřejmě hlavní příčinou prudkého pádu trhu Nasdaq v minulém týdnu.
