Zázemí velkých firem mi vyhovuje, tvrdí ředitel Whirlpoolu
Místo kotoulů mrazáky, místo výmyků na hrazdě pračky. Tak by bylo možné charakterizovat životní přemety osmatřicetiletého Radka Novotného.Chtěl být učitelem tělocviku a prodává bílou techniku. A ani jeho předchozí zaměstnaní se onomu v mládí vysněnému tělocviku neblíží.
Džíny dvakrát týdně.
Přes první obchodní dům IKEA v Česku a společnost Bankeaser vedla Novotného cesta do českého zastoupení jednoho z nejvýznamnějších výrobců populárních modrých kalhot, k firmě Levi Strauss. „Vlastně jedním ze základních úkolů v roce 1994, kdy jsem tam nastoupil, bylo přesvědčit lidi, aby investovali třeba čtvrtinu svého příjmu do jedněch kalhot,“ vzpomíná.
Nejdřív obchodní, později i generální, ředitel Novotný se také podílel na výběru marketingových tváří. „Vybírali jsme, respektive potřebovali jsme, navlíknout do těch jeansů ideové vůdce našich zákazníků čili té svým způsobem alternativní mládeže,“ předestírá svou strategii, „a tak jsme objevili Buty.“ Ostravskou kapelu, jejíž písnička Ledňáček z alba Rastakayakwanna byla v té době asi největším tahounem marketingových záměrů Leviho Strausse. Druhým tahounem bylo trojčíslí „301“, české mládeži finančně přístupnější obdoba slavných „501“, jejichž prodej Novotný se svými kolegy pro Česko prosadil. Buty a „301“ českou pobočku v rámci regionu střední a východní Evropy dosadily na piedestál nejuznávanějších.
„Bývalý ředitel vsadil na poměrně agresivní marketing, což naší firmě zajistilo velmi dobrou výchozí pozici pro další expanzi a ustavilo to naši značku v očích spotřebitelů,“ hodnotí Novotného působení Jana Medunová z české pobočky Levi Strauss.
„Nicméně neustále jsem nějak cítil, že náš region je v rámci celé firmy trochu opomíjen. A tak když pak přišla nabídka, abych se účastnil konkursu na místo šéfa české pobočky tehdy ještě nejmenované zahraniční společnosti, prostě jsem do toho šel.“ Tou společností byl Whirlpool a Novotný mu dal přednost před Levim Straussem. „Ani s odstupem času to nepovažuji za unáhlené rozhodnutí. Po sedmi letech nastal čas na změnu,“ konstatuje v šedivé manšestráky oblečený Novotný s tím, že džíny v současnosti oblékne zhruba dvakrát do týdne.
Pradlenou z profesionálního zájmu
Zhruba na šest měsíců odhaduje Novotný dobu, kterou mu zabrala změna obchodního zaměření. „Při některém z pohovorů mi byla položena otázka, jestli mi nebude vadit, že budu prodávat bílé krabice,“ směje se Novotný. „V mém věku je mi ale bližší spíše to zařizování domácnosti než zaobírání se myšlením zákazníků, kteří už přece jen jsou o jednu dvě generace mladší.“ Přechod na firemní víru proběhl nejen na cestě od džínoviny k ledničkám. „Trochu jsem musel převybavit rodinnou kuchyň,“ komentuje začátky v roce 2001.
Nejen nová kuchyň Novotného rodiny nicméně zastavila propad tržeb, který se v té době Whirlpoolu držel už třetí rok. Za loňský rok americká firma v České republice registrovala nárůst tržeb o 30 procent. Český trh bílé techniky se navíc na rozdíl od trhů západních stále ukazuje jako růstový.
„Změny, které jsme provedli, byly především v organizaci práce a marketingu,“ říká Novotný o příčinách úspěchu. Zároveň ovšem připouští, že pomohly i vlivy mimo jeho kompetence, například odklon českých zákazníků od bezejmenných výrobků k renomovanějším značkám nebo cenové bitvy rozpoutané vstupem nadnárodních prodejních řetězců na český trh. Příkladem malé, ale úspěšné změny jsou rodinné ledničky. „Jejich výrobu pro český trh jsme přesunuli ze Spojených států do Itálie, takže jsme přestali mít takové problémy, jako že se nám lednice nevejdou do paneláku,“ říká.
Novotný vždy uspěl. Proč? „V obou případech jsme u mezinárodního vedení dokázali uspět s argumenty, že český trh je specifický a potřebujeme proto větší míru volnosti,“ konstatuje. Otázku, zda nepomýšlí na vlastní firmu, však odmítá: „Zázemí velké firmy mi vyhovuje.“
