Agenti loví mezi čím dál mladšími hráči. Nejsou proto příliš oblíbení ani u fanoušků, ani u médií.
Wayne Rooney nehrál poslední dobou valně a chtěl opustit Manchester United. Avšak místo přestupu do jiného klubu mu jeho agent vyjednal lepší smlouvu. Špičkový anglický útočník zůstal a bere nyní 250 tisíc liber týdně, skoro sedm milionů korun. Alex Ferguson, uznávaný trenér tohoto klubu, prohlásil: „Agenti mají na fotbalisty velmi špatný vliv a jsou hlavní příčinou jejich potíží!“
Agenti jsou v dnešním zkomercionalizovaném fotbale neodmyslitelnou realitou. Protože jim jde o provize z kontraktu, který pro hráče uzavřou, jejich nenasytnost bývá často neúnosná. Bez nich si však tento sport nelze představit. „Kvalitní hráč nemá dnes šanci prosadit se do známého evropského klubu, když ho nezastupuje agent. Já aspoň nikoho takového neznám. Kluby – naše i zahraniční – chtějí podchytit talenty co nejdříve, a proto na utkáních dorostenecké ligy už skoro nepotkáte fotbalistu, který by neměl agenta. To je dnešní trend,“ říká Pavel Paska, jeden z nejznámějších českých agentů.
Od jedenácti let
Londýnský fotbalový klub Chelsea nedávno získal jedenáctiletého Michaela Gyasiho z Northamptonu. Za výchovu mladičkého útočníka zaplatil údajně deset tisíc liber (necelých 300 tisíc korun), další peníze může tým očekávat, pokud se v Chelsea z Gyasiho stane fotbalová hvězda.
FC Chelsea letos také uzavřela smlouvu se sedmnáctiletým dorostencem Tomášem Kalasem ze Sigmy Olomouc. Moravský klub zatím zbohatne „jen“ o 150 milionů korun. Pokud by později Kalas v Chelsea hrál, částka vzroste. Mimořádný talent českého fotbalu nicméně zatím bude hrát za olomoucké „béčko“, protože vstup do velkého fotbalu nechce uspíšit.
„Tým našich skautů sleduje celoročně mladé hráče, s nimiž máme smlouvy. Vidíme je ve všech utkáních. A jsme i v kontaktu s rodiči. Pro kluky pořádáme srazy, kde dostávají speciální tréninkové plány. Některé posíláme na tréninkové stáže do zahraničních klubů. Ovšem na jejich odchod do ciziny netlačíme. To, že Tomáš Kalas říká, že jeho přestup do Chelsea by byl nyní velkým skokem, a to, že chce v Olomouci dostudovat, je toho důkazem,“ říká Pavel Zíka z agentury Sport Invest, který je Kalasovým agentem. Mladý fotbalista měl údajně nabídku z Německa, kde mohl hrát bundesligu a vydělávat miliony korun.
Boj o etický kodex
Na jaře roku 2007 došlo v tuzemsku k otevřené roztržce, ba přímo válce agentů. Problém byl jasný: nepřípustné přetahování hráčů v době, kdy jim trvá dvouletá smlouva s jiným agentem. Do sporu se dostali ti nejmocnější – Pavel Paska, Zdeněk Nehoda, Pavel Zíka, Ondrej Chovanec (viz Žižkovský weltman Paska a ti druzí…). Spor řešil Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS), který agentům vydává licence, a jeho příčina byla očividná: agenti neměli koho prodávat a bohaté kluby ze Západu začaly šetřit.
Válka se de facto rozhořela již v červenci 2003 v Rostovu na Donu, kde agent Chovanec za asistence známého advokáta Kramariče vyjednával přestup jistého českého hráče do ruské ligy. Tehdy je v místním interhotelu náhle ohrožoval nožem přiloženým ke krku muž, z jehož mobilu údajně zazníval hlas jiného českého agenta – Pasky. Ten však svou účast na incidentu popřel.
Ať to bylo jakkoliv, konkurenční boj zesílil, přestávala legrace. Příslušná komise ČMFS udělala jediné, co mohla: požádala agenty, ať dodržují etický kodex. V něm například stojí: Agent musí být stoupencem pravdy, transparentnosti a objektivity… Musí chránit zájmy svého klienta podle zákona a smyslu pro poctivost… Musí se vyhýbat jakýmkoliv činům, které by mohly odlákat klienty od ostatních stran… Musí vést minimum účetnictví o svých podnikatelských aktivitách, aby o nich mohl kdykoli poskytnout důkazy. Tváří v tvář českému fotbalu prošpikovanému kapříky všeho druhu je to spíše humorný než etický kodex.
Druhý v řadě
Licenci nyní vlastní nikoli dvaadvacet agentů jako před třemi lety, nýbrž pětatřicet. Včetně legitimních asistentů se jich na „fotbalovém trhu“ pohybuje téměř padesát. Rivalita mezi nimi nadále panuje, nicméně ti největší – Zíka, Paska, Chovanec, Nehoda a Lacina – si upevnili pozice, a tak logicky uzavřeli smír. Do karet jim hraje i ekonomika českých prvoligových klubů, které jsou v drtivé většině v červených číslech. Výjimkou může být Mladá Boleslav s koncernem Škoda v zádech, případně Sparta, kterou má jako hračku jeden z nejbohatších byznysmenů u nás – Daniel Křetínský.
„Prodej mi toho a toho hráče – zoufale potřebujeme peníze!“ volají proto skoro denně šéfové klubů agentům, kteří se jim snaží vyhovět. Takže agenti pomáhají klubům udržet se nad vodou, vylepšují kariéru i finanční situaci některým hráčům, ale na druhou stranu svým působením fatálně snižují beztak již mizernou kvalitu české ligy.
Je to začarovaný kruh, což potvrzují slova někdejšího reprezentanta Zdeňka Nehody. „Český fotbal stále vychovává talenty, což úspěchy v mládežnických i juniorských kategoriích potvrzují. Jenomže úroveň ligy klesá vlivem špatné ekonomické situace klubů. A protože dnešní Sparta, Slavia či Baník jsou horší než před deseti lety, šikovní mladí hráči v české lize nemohou herně vyzrát,“ tvrdí Nehoda.
Právě za prodej hráčů do ciziny jsou agenti u fanoušků v nemilosti. To oni mohou za to, že ligový fotbal je nekoukatelný a přestává diváky zajímat. Klubům, jež jsou stále existenčně ohroženy, to však nevadí a prodají i mladíka, jenž odehrál v tuzemské lize stěží deset utkání. Pro kluby je totiž fotbal paradoxně až druhý v řadě, na prvním místě jsou peníze.
Sedm až deset procent
Aby žádný talent, později výhodně zpeněžitelný, neunikl, agenti a zároveň i kluby uzavírají smlouvy s rodiči hráčů žákovského věku. Například Paskova agentura ISM má mezi stovkou hráčů dvacítku nezletilých kluků a v Zíkově Sport Investu tvoří „fotbalové děti“ dokonce téměř polovinu ze sto padesáti smluvně vázaných hráčů. „Přitom třeba naše agentura pracovala před deseti lety pouze s jediným hráčem pod osmnácti lety – Tomášem Rosickým,“ uvádí Pavel Paska.
Zavázat si nadějné fotbalisty je přípustné podle zákona až od patnácti let, ale jakési předběžné kontrakty mají už mladší hráči, jak dokládá příběh Michaela Gyasiho z úvodu článku. A tak už i v nízkém věku vítězí občas peníze nad primárním zájmem o dosažení sportovní kvality. Pak se stává, že nadějný junior, jenž nakoukne v sedmnácti letech do první ligy, má měsíční příjem v desítkách tisíc, ale „musí mít“ desetitisícový leasing na auto, jen o málo méně platí za nájem bytu a musí také nosit slipy značky Versace, protože jinak by se mu starší spoluhráči v ligové kabině vysmáli…
Agenti nicméně nabízejí fotbalistům rovněž všestranný servis: plánování kariéry, pomoc při studiu, zajištění výuky cizích jazyků nebo lékařskou péči či kondičního trenéra. Kromě toho účast na tréninkových stážích doma i v zahraničí, jednání o smlouvě s klubem, pomoc při adaptaci v zahraničním angažmá či poskytnutí daňového a finančního poradenství.
Provize agentů se pohybují v rozmezí sedmi až deseti procent z hráčova platu, přičemž agent peníze inkasuje od klubu. Méně častý způsob je dostávat odměnu od hráče. Agent je však nejen pečovatel, ale i pouhý obchodník, takže prodá-li českého hráče do ciziny, jeho dosavadní tuzemský klub se mu odmění podle vyjednané částky. Například pokud fotbalistu prodá do 250 tisíc eur, agent dostane sedm procenty z částky. Jakmile klub za hráče utrží dvojnásobek, odměnou je deset procent.
Žižkovský weltman Paska a ti druzí…
Profese fotbalového agenta se v našem fotbale poprvé objevila před více než dvaceti lety. Pionýrem mezi nimi je Pavel Paska (1949), kdysi divizní fotbalista a televizní mechanik, jenž po emigraci do Spolkové republiky Německo získal tamější trenérskou licenci a pronikl i do fotbalového byznysu. Pak si „upravil vztahy s ČSSR“ a v roce 1988 zařídil přestup sparťana Straky do Mönchengladbachu. Po listopadu 1989 ovládl weltman ze Žižkova zdejší fotbalový trh, když s bývalým fotbalistou Nehodou založil agenturu a navázal spolupráci s mnoha tehdy bezradnými českými kluby. „Národní tým = FC Paska!“ upozorňovala média na to, že reprezentaci sestavuje agent s ohledem na své zájmy. Byl obchodně zdatný, a tak se podílel na prodeji většiny českých vicemistrů Evropy 1996 do zahraničí. Dnes zastupuje asi stovku fotbalistů, mimo jiné Milana Baroše, Jaroslava Plašila, Jana Kollera, Tomáše Pekharta či Tomáše Rosického, kterého prodal v roce 2001 do bundesligy jako nejdražšího cizince její dosavadní historie v přepočtu za půl miliardy korun.
Dalším známým agentem je Zdeněk Nehoda (1952), dlouholetý reprezentant a právník. Začínal u Pasky, posléze založil vlastní firmu. Jeho „nejcennějšími akvizicemi“ byli Pavel Nedvěd a Tomáš Řepka, jimž zařídil přestupy do italských klubů. Dnes má v péči přes devadesát hráčů, nejznámější jsou reprezentanti Tomáš Necid a Tomáš Hübschman.
Třetím silným hráčem na trhu byl Pavel Zíka (1959), inženýr ekonomie, v mládí tenista i fotbalista. Jako zaměstnanec Strojimportu odjel v roce 1989 do Argentiny, kde později založil vlastní obchodní firmu. Jednoho dne měl však ve své kanceláři v centru Buenos Aires u hlavy pistoli… Tehdy se rozhodl k návratu do vlasti. Kamarád z mládí, trenér Miroslav Beránek mu doporučil práci agenta. Začal pracovat u Nehody, v roce 1998 získal sám licenci agenta a založil agenturu. Dnes zastupuje přes sto padesát hráčů, z těch známějších to jsou Petr Čech, Michal Kadlec, Martin Fenin, David Rozehnal, Libor Sionko, Zdeněk Pospěch nebo Václav Svěrkoš.
Před deseti lety získali licenci známí hráči Sparty Václav Němeček (1967) a Július Bielik (1962). Oba dosud figurují na seznamu agentů, ale nejsou příliš viditelní. Bielik se musel údajně nějakou dobu skrývat, protože se zapletl do mafiánských fotbalových obchodů v Jižní Americe. Agentem byl i jejich sparťanský spoluhráč František Straka (1958), ale po půlroce se vrátil k trenérské práci. Ambiciózním agentem je bývalý manažer ve Spartě i Bohemians a pak spolupracovník v Paskově agentuře Dalibor Lacina (1965), bonviván, jenž pečuje o bývalé reprezentanty Tomáše Ujfalušiho či Reného Bolfa a sparťanského Afričana Bonyho Wilfrieda. Mezi známé agenty patří Ondrej Chovanec (1967), bratranec sparťanského sportovního ředitele Jozefa Chovance. Ten zajišťuje servis mnoha desítkám hráčů a do jeho klientely se řadí Pavel Horváth, David Lafata či Daniel Pudil.
Agentem se může stát každý. Stačí uspět u zkoušky ze znalosti fotbalových pravidel v některém ze světových jazyků a na fotbalovém svazu složit finanční jistinu sto tisíc korun. Karty jsou však natolik pevně rozdány, že případní nováčci mají minimální šance na úspěch.
