Prodej Mostecké uhelné patří do učebnic

Byl jsem profesionálním investorem a jako investor jsem skončil. Těžko můžete dělat tuhle práci, když nemáte ani bankovní účet, tvrdí Čmejla

Zachránili jsme Mosteckou uhelnou společnost (MUS) a s ní i celý český hnědouhelný průmysl. Tak po letech glosuje Marek Čmejla vstup skupiny byznysmenů v čele s Antonínem Koláčkem do těžební firmy. „Odstátnění“ MUS je v Česku i po letech stále dost kontroverzním tématem. Kauzu popisuje i kniha Jak se těží miliardy, kde se Koláček údajně přiznal, že v době „privatizace“ MUS uplácel stovkami milionů korun. „Já jsem nikoho neuplácel, nikomu jsem žádné peníze v souvislosti s MUS nedával. Navíc v případu MUS z mého pohledu nebyl porušen zákon,“ tvrdí Marek Čmejla, který je v kauze MUS nepravomocně odsouzen švýcarským soudem k čtyřletému vězení.

* Čím se dnes živíte, podnikáte?

Nepodnikám, neživím se ničím, protože jsem nepravomocně odsouzen ve Švýcarsku a obviněný v Česku. Tudíž jsem pro banky nefinancovatelný, nemůžu dělat to, co dřív. Trvá to už asi osm let, takže nic nového.

* Čerpáte z finančních rezerv, které jste před lety vytvořil?

Vzhledem k probíhajícímu trestnímu řízení to nebudu komentovat.

* Přemýšlel jste, do čeho se pustíte, pokud se situace změní a zase budete pro banky financovatelný?

Je mi 48 let, valnou většinu aktivního života jsem velmi tvrdě pracoval. Dělal jsem práci, ve které jsem byl hodně dobrý. Když vám někdo na prahu čtyřicítky znemožní pokračovat v tom, co jste dělal předchozích osmnáct let, je to velmi komplikované. Ne vždy dělají lidé věci jen pro peníze, ale často také proto, že jim to přináší nějaké uspokojení. Spousta lidí pak začne v takové situaci chlastat, nějakým způsobem upadat.

* Chlastáte?

Už ne. Měl jsem období, kdy jsem pil víc, než bylo zdrávo, to je za mnou. Ale zpět k vaší původní otázce. Byl jsem profesionálním investorem a jako investor jsem skončil. Těžko můžete dělat tuhle práci, když nemáte ani bankovní účet. Na druhé straně mi tohle otevřelo dveře jinam, protože jsem se tak trochu z donucení vrátil k věcem, které jsem dělal při studiích na ČVUT, kdy jsem se hodně věnoval hudbě a focení. Neživí mě to, jsem z definice amatér, ale snažím se je dělat pořádně.

* Vloni jste s kapelou Všichni Svatí vydal CD, chystáte další? V březnu vydáváme druhé CD, pak jedeme s kapelou No Name na šňůru a v létě na festivaly. Letos máme hodně koncertů. A do toho fotím.

* Jak jste na tom s majetkem, máte všechno obstavené, nebo k části přístup? Z čeho žijete?

K tomu se nebudu vyjadřovat. Vypadám hladově?

* Ne, ale koukám, že hodně sportujete…

To musím, abych nechlastal.

* Nedávno vyšla kniha Jak se těží miliardy, která má popisovat zákulisí prodeje MUS. Cituje mimo jiné Antonína Koláčka, který údajně tvrdí, že v době privatizace MUS uplácel stovkami milionů korun. Také jste uplácel?

Knížku jsem nečetl. Nevím, co tam Koláček řekl, protože je hodně dlouhou dobu svébytná bytost, která žije svým vlastním životem ve svém vlastním světě. Já jsem nikoho neuplácel, nikomu jsem žádné peníze v souvislosti s MUS nedával. Navíc v případu MUS z mého pohledu nebyl porušen zákon. To je teď otázkou té disputace ve Švýcarsku a tak dále. Na druhé straně tady nechci hlásat, že jsem nevinný, to je věc, která nechť se rozhodne ve Švýcarsku. Ale to podstatné je, že jsem rozhodně nebyl s Koláčkem v nějakém každodenním styku. Nebyl jsem v managementu Mostecké uhelné a neměl jsem s chodem společnosti ani věcmi, které Koláček z pozice manažera MUS dělal, nic společného. Neříkám to proto, že bych se od něj chtěl nějak oddělovat, ale rozhodně odmítám tezi, že jsme nějaká organizovaná skupina, která se společně podílela na něčem, co Tonda vymýšlel a dělal. To tedy s dovolením.

* Určitě jste musel mít nějakou kontrolu nad tím, co se děje ve firmě…

To jsem rozhodně neměl. Což je právě trošku ten omyl.

* Můžete mi tedy vysvětlit, co jste měl v MUS na starost?

Nic. Nebyl jsem v managementu, nepůsobil jsem ve firmě, nic neřešil. Od začátku jsem byl partnerem v Newtonu. Znáte tu historku, chcete ji zopakovat?

* Ano.

Společnost Newton byla investičním správcem a já v podstatě dělal jinou práci, než je hnědouhelný průmysl. Pět let – až do roku 2002 – jsem byl ve Švýcarsku a pracoval pro firmu Appian jako investiční expert, nikoli jako manažer. Mojí parketou není řídit nějaký podnik a ani mi to vlastně moc nejde. Umím jiné věci.

* Co umíte?

Fotografovat, hrát na baskytaru. Skončil jsem s focením v době analogu. Fotil jsem lidi a příběhy, které s tím souvisejí. Vrátil jsem se po dvaceti letech do prostředí, které je technicky někde úplně jinde. Rychle jsem si osvěžil základní dovednosti, nevzdal se analogu a rozšířil jsem se do digitálu. Našel jsem fotografa Jardu Kubíka. Přišel jsem za ním, že bych potřeboval naučit studiová světla, což bylo to, kde jsem před lety vlastně skončil. Rok jsem dělal i hodně technické věci, učil se postprodukci s photoshopem a tak dále. A dneska je to pro mě výtvarná fotografie, hledání nějakého pohledu na svět. Profesionální ambice nemám, samozřejmě chci, aby se fotky líbily.

* Kdy bude výstava?

Kubík bude v květnu vystavovat ve Španělsku, budu mu dělat předskokana. Materiál na vlastní výstavu musíte nějak nastřádat, tak aby to mělo nějaký kontext, ten budu sbírat rok, možná ještě dva.

* Vrátím se ke kauze MUS. Někde jste tvrdil, že jste firmu svým vstupem v podstatě zachránili. Jak je to možné u firmy, která měla ve fondu na sanace miliardy korun a další stovky milionů na účtu?

Nejsem teď úplně vybavený čísly, ale důležitější je koncept. MUS měla samozřejmě peníze na zahlazování následků těžby, což byly nějaké čtyři miliardy korun, které nebyly účelově vázané. Nicméně firma přemýšlela ve vytěžených tunách, neměla žádnou ekonomiku. Přitom zaměstnávala osm tisíc lidí, nebyla dlouhodobě schopna přežít. Tedy první záchrana přišla v tom, že Měkota a Klimecký, jako manažeři, v průběhu několika let udělali z MUS prosperující podnik. Další věc je, že vláda chtěla firmu zavřít, hnědé uhlí by přestalo existovat. Koláček má zásluhu na tom, že si hnědé uhlí udrželo svoji pozici a že dneska má celý sektor podobu a tvar takový, jaký má. Jakkoli nerozumím detailům. Koláček nelobboval za firmu, ale za celý hnědouhelný průmysl. Přišel s různými koncepty, které nakonec prosadil i u vlády, tohle považuji za záchranu firmy. Myslím si, že na tom není nic nelegitimního. Znovu opakuji, jestli Koláček řekl, že někde využil nějaké prostředky k lobbingu, tak na to se musíte zeptat jeho. Nemyslím si ale, že by takto postupoval.

* Trochu mi připadá, že jste měli Koláčka na černou práci, korumpování a vy ostatní jste se starali o rozvoj firmy…

Já jsem firmu nerozvíjel. Nebyl jsem manažer a neměl vliv na řízení společnosti. I v době, kdy jsme firmu ovládali, byly moje názory na některé věci odlišné od těch Koláčkových a Měkotových, protože jsem ale byl daleko od řízení firmy, nemohl jsem do toho mluvit. Což byl nakonec i důvod mého odchodu.

* V čem jste měli odlišné názory?

Buď jste s někým lidsky kompatibilní a konzistentní s jeho názory, nebo ne. Pokud se s někým rozejdete v základních životních názorech, promítá se vám to i do diskusí, které se třeba týkaly toho, zda stavět elektrárnu, nebo ne či udělat tohle, nebo ono. Zaprvé jsem do takových věcí až tak nezasahoval a zadruhé byl to spíš osobní rozměr, než že bych měl vysloveně připomínky k tomu, že něco dělají špatně.

* Bylo správné koupit MUS za její vlastní peníze?

To není koupení za její peníze. Mechanismus je tak složitý, že vám to tady těžko řeknu v jedné větě. Určité věci se dají sdělit v rámci jednoho sloupečku, jednoho článku, k některým potřebujete knihu nebo deset knih. Spis švýcarského soudu má asi 140 tisíc stran, prokurátorce trvalo sedm let, než se vůbec rozhodla, že vytvoří obžalobu a předá ji. Takže vám tady asi velmi těžko v jedné větě vysvětlím – ve vší úctě –, o co šlo. Je to nesdělitelné. V některých případech je to tak, že pokud zjednodušujete složité věci, tak vám z toho na konci vznikne exkrement. Prostě to nejde.

* Postupoval byste s dnešními zkušenostmi při privatizaci MUS stejně, nebo jinak?

Nebyla to privatizace. Z mého pohledu ve společnosti Newton to byl obchod s akciemi. Navíc nevím, zda víte, z čeho jsem byl ve Švýcarsku obžalovaný a nepravomocně shledán vinným?

* Mimo jiné z praní špinavých peněz…

A co to znamená? Tomu, abyste pral špinavé peníze, musí předcházet nějaký trestný čin, kdy je získáte, aby byly špinavé. V kostce jsem se dopustil toho, že jsem zatajil identitu kupujícího a tím podvedl českou vládu. V kontextu blokového obchodu s akciemi to nebyla privatizace, ale odkup akcií od státu. Samo od sebe, když máte nějaký obchod, tak se předpokládá, že je jedno, komu je prodáte. Záleží na ceně. V okamžiku, kdy říkáte, že identita kupujícího je sama od sebe skutečným faktorem v rozhodování, zda prodat, či ne, tak je to divné. Nikdo není schopen říci, čím a jakou škodu jsem způsobil. Je to logický nesmysl. Praní špinavých peněz je práce s finančními prostředky, které jsem vytvořil tím zdrojovým trestným činem, což je v tomhle případě podvod. Takže pokud jsem se nedopustil podvodu, nemohl jsem se dopustit ani praní špinavých peněz.

* Jaký je váš další postup ve Švýcarsku?

Odvolací soud rozhodne, co dál. Může rozsoudit sám, zrušit rozsudek nebo jej naopak potvrdit. Původně jsem se domníval, že bude rozhodnuto do zimy, teď si myslím, že by mohlo být rozhodnuto do léta letošního roku. To je ale jen můj odhad, může to trvat rok, dva měsíce, nikdo neví.

* Není čekání na definitivní rozhodnutí horší než samotný výsledek, který z toho nakonec vzejde?

Člověk si zvykne na všechno, nějak jsem se s tím naučil žít. Moje perzekuce a pronásledování, pokud to mohu takhle s trochou nadsázky říct, trvají už docela dlouho dobu. Nějakým způsobem vše nakonec vstřebáte. Samozřejmě že pořád máte v zátylku, že se to může potvrdit. To se taky může stát, což by znamenalo naplnění všech důsledků rozsudku, což jsou mimo jiné čtyři roky vězení, dva roky a sedm měsíců, když budu hodný. Stát se to může, ale s kapelou plánujeme turné. Asi bych si teď nepořizoval mimino.

* Pořád jste přesvědčen o tom, že vaše odsouzení ve Švýcarsku je amatérismus, že soudci nepochopili, o co v případu vůbec jde?

Základní pravidlo souzení je, že se musí soudit v nějakém časovém a místním kontextu. Takže nemůžete soudit něco, co se stalo na druhém konci zeměkoule před sto lety. Obecně, soud, soudní tribunál vůbec nereflektoval, co se tehdy v Česku dělo, jaké zde bylo klima, nevnímal legislativu, která se nějak vyvíjela, a dívá se na to z pohledu jiné kultury. Nechci se ani meritorně bavit, o co v případu šlo, protože je to poměrně komplikované, každý na něj máme nějaký náhled. Hodně se mě ale dotkl šikanózní způsob vedení procesu, který se třeba hodně promítal do různých lhůt. Probíhal ve francouzštině, rozsudek je tlustá knížka. Dali nám jej ve francouzštině a my jsme měli na vypracování odvolání jen velmi krátké lhůty.

* Nakonec jste je ale stihli…

Způsob zacházení byl tragický, třetina spisu nebyla ani přeložena z češtiny do francouzštiny. Důkazy vybírala Polka, o které soudkyně řekla, že její kvalifikace, mluví polsky i francouzsky, je dostatečná pro to, aby vybírala důkazní materiál v češtině. To je asi tak stejné, jako kdyby Francouzi vybíral ze spisu důkazní materiál Rumun.

* Kromě Švýcarska běží samostatně kauza MUS i v Česku, čeho se týká tady?

V Česku byla kauza několikrát vyšetřovaná a odložená. Vše se dalo do pohybu v okamžiku, když se staly ty věci ve Švýcarsku. Spis je velmi obsáhlý a zmapoval úplně všechno. Problém je v tom, že nemůžete být v jedné věci souzen dvakrát. A navíc specificky k českému obvinění: švýcarský soud shledal, že tahle věc nebyla z jeho pohledu trestná. Rozumím, lidsky chápu, že česká objednávka na nás je šílená, jsme svým způsobem odsouzení. Že je těžké mít srdce na to, aby někdo řekl, hele, my jsme nic neshledali, ve Švýcarsku ano, tak ať si je tam soudí, je to jejich záležitost, ale my to vidíme jinak.

* Chcete tvrdit, že jste v Česku byli vybraní za oběť?

Nemyslím, že jsme vybraní za oběť. Špatně se k tomu vyjadřuje. Je to nějaký proces, kterému se samozřejmě podrobím, protože jsem občanem této země, prostě to vytrpím. Sami právníci na to mají nějaký názor, já lidsky taky, děj se vůle boží.

* Nepřemýšlíte, že si třeba koupíte pozemek na Bahamách vedle Viktora Koženého?

Nechci zdrhnout, protože jsem nic špatného neprovedl. Zda byla operace v pořádku, je věc právního, etického a profesního, finančně–inženýrského pohledu. Z mého pohledu si myslím, že patří do učebnic, z etického je časově a místně poplatná tomu, co se v Čechách dělo. A co se týče trestněprávního, tak tam to nějakým způsobem doběhne. Jednou to skončí, tak se jmenuje i titulní písnička z našeho druhého alba.

* To jste se inspirovali případem MUS?

Ne, to se musíte zeptat textaře a zpěváka Honzy Dvořáka, ale tak nějak mě to napadlo. Jednou ty věci doběhnou a jsem zvědavý, co se potom stane.

* Co když půjdete do vězení, budete muset zaplatit vysokou pokutu? Zůstanou vám ještě nějaké prostředky na obživu?

Tahle otázka patří do kategorie těch, ke kterým se nebudu vyjadřovat. Na peníze se mě neptejte.

* Scházíte se ještě někdy s lidmi z MUS?

Nescházím, rozešli jsme se. Na vysvětlenou: Oldřich Klimecký je o generaci starší chlap, navíc ještě ředitel z MUS, osobnostně byl někdo jiný než já, mladý kluk po škole. Mostecký region se navíc debolševizoval mentálně poměrně pomaleji než Praha. Klimecký byl prostě tenkrát král, někdo. S tím to nějak úplně nešlo. Koláček byl vždycky zvláštní. Měkota byl takový horník, k tomu jsem měl hodně blízko, i když jsme měli nějaké roztržky a rozepře, naučil mě jezdit na motorce. S Petrem Krausem jsme se taky rozešli, dlouho jsem ho neviděl. S Divišem se stále scházím, je to můj kamarád. Když jsme se viděli u soudu ve Švýcarsku, bylo to jako setkání spolužáků po letech.

* Když bude potřeba, uživíte se hudbou?

Uživit se lze téměř čímkoli. Když se budeme víc, rok dva, věnovat marketingu kolem kapely, tak si myslím, že by to bylo relativně na slušné uživení. l

Koláček byl vždycky zvláštní. Měkota byl takový horník, k tomu jsem měl hodně blízko, i když jsme měli nějaké roztržky a rozepře, naučil mě jezdit na motorce. Marek Čmejla (48) • Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT se specializací technická kybernetika. Podnikat začal již na vysoké škole, když prodával knihy. V devadesátých letech založil jeho spolužák ze základní školy Petr Kraus s Antonínem Koláčkem finanční skupinu Newton Financial Management Group, po pár letech k sobě přibrali právě Čmejlu. Ten se časem stal polovičním vlastníkem Newtonu. V roce 2001 Čmejla prodal svůj podíl Krausovi. • Koncem devadesátých let pomáhal skupině byznysmenů kolem Antonína Koláčka ovládnout Mosteckou uhelnou společnost. V roce 2002 se stal výkonným ředitelem švýcarské společnosti Appian Group Europe. Dodnes se spekuluje o tom, komu skupina Appian v té době patřila, dle některých zdrojů to byla skupina byznysmenů, kteří později ovládli MUS. • V roce 2003 řídil Čmejla s Jiřím Divišem strategický vstup Appianu do Škody Plzeň, který strojírenský holding ovládl za 800 milionů korun. Appian Škodu restrukturalizoval a zachránil před krachem, později některé firemní divize odprodal s velkým ziskem. Dnes z původní firmy zůstala především Škoda Transportation, která je předním světovým výrobcem vozidel pro hromadnou dopravu. • V letech 2012 až 2013 byl Čmejla předsedou dozorčí rady společnosti Loterie Korunka, aktuálně působí ve funkci předsedy dozorčí rady společnosti Škoda Transportation. • Čmejla je aktivním muzikantem. V devadesátých letech vystupoval jako baskytarista skupiny Tichá dohoda. V roce 2012 stál u zrodu kapely Všichni Svatí, se kterou v dubnu roku 2014 vydal debutové album Vytáhni mě z davu. Vydání druhého alba chystá kapela na letošní březen. Kauza MUS • 1993 – V listopadu spojením společností Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky, Doly Hlubina vzniká Mostecká uhelná společnost. Stát ve vzniklé firmě ovládal zhruba 46 procent. • 1998 – V květnu stát ztrácí kontrolu nad MUS. Doly ovládla neprůhledná americká firma Appian Group, která vykupovala volně dostupné akcie těžební společnosti na trhu prostřednictvím švýcarské Investenergy. Akcie firma vykupovala již od roku 1997. • V dubnu 1998 stát na valné hromadě MUS zjišťuje, že i když drží 46,3 procenta akcií, ztratil nad firmou kontrolu. Appian Group drží takřka padesát procent akcií. • 1999 – V červenci rozhoduje Zemanův kabinet o prodeji státního 46,3procentního podílu v MUS firmě Appian za 650 milionů korun.

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz