Šéf rozvoje a strategie autobazaru Auto ESA Vladimír Lajbl tvrdí, že chápe snahu státu omladit vozový park v Česku.
Ovšem zavedení poplatků při přepisu starých vozů není podle něj to nejúčinnější řešení, i když s největší pravděpodobností sníží počty dovezených vraků ze zahraničí.
V lednu 2005, tedy před čtyřmi roky, jste v podnikatelském týdeníku Profit tvrdil, že by bylo vhodné založit sdružení prodejců ojetých aut. Proč k tomu dosud nedošlo? Měli majitelé autobazarů vůbec zájem?
Zjistili jsme, že by to byla pro nás administrativní zátěž, že by bylo nutné na agendu vyčlenit alespoň jednoho člověka, a vzdali jsme to. Co se týče zájmu od konkurence, asi by byl, ale podrobný průzkum jsme si nedělali. I když jsme zaznamenali, že by byl pravděpodobně problém třeba s poskytováním údajů do společného registru.
Zaznívají hlasy, že sdružení nevzniklo hlavně kvůli rivalitě mezi prodejci ojetin. Co jste si od společné organizace slibovali?
Šlo nám o kolektivní lobbing a rozumnou obranu proti prodejcům nových aut, o výhodnější podmínky, o společnou argumentaci, že ne každé ojeté auto je špatné. Všechno musí mít pravidla, tedy i byznys ojetin.
Tehdy jste proklamoval i změnu stylu práce a chování.
Chtěli jsme vytvořit kodex prodejců ojetých vozů, aby ručili za původ aut, klientům byly jasné garance a záruky. Zákon hovoří srozumitelně, ale mnoha lidem to jasné není. Pletou si pojmy, řešení reklamací a podobně. V našich představách bylo vytvoření zásad, jaké by měl prodejce a člen sdružení dodržovat, a tím by byl pro kupce serióznější. Zákazník by ho pak, věřím, upřednostňoval před ostatními divokými dovozci ojetin.
Tato pěkná myšlenka tedy totálně zanikla?
Zastavila se na penězích a na lidech. Nemělo by cenu dělat to tak, že se jednou za rok sejdou lidé této profese a poklábosí. Buď to dělat pořádně, nebo nic. Navíc ve firmě Auto ESA jsme se zaměřili na rozvoj společnosti a na tyto aktivity nebyl čas. Nevím o tom, že by se jiný velký prodejce ojetin nápadu ujal a chtěl ho realizovat.
Jaký je váš názor na nové ekologické poplatky při převodu starších vozů?
Hromadu lidí to naštvalo, ale na druhou stranu chápu stát, že se chce zbavit starých aut. Tato novela zákona ale asi nebyla nejšťastnější. Odhaduji, že se přestanou dovážet staré vozy, to se zlepší. Ale spousta starých aut, kterými Češi už jezdí, se při změně majitele nebude přeregistrovávat. Myslím, že by se staré vozy daly z trhu vytlačit jinak, nějak zpoplatnit, aby byl jejich provoz drahý, třeba vyššími daněmi, zákonným pojištěním a podobně. Tím by se mnohem víc donutili vlastníci pojízdných vraků, aby je stáhli z trhu i dopravy. Platba při převodu starých ojetin se dá obejít tím, že lidé nebudou přepisovat tyto vozy, ale ze silnic nezmizí.
Přesto lze očekávat, že se autobazary nyní zaměří na vozy mladšího data výroby a tím se postupně zlepší vozový park v Česku?
Upřímně, nás se to nedotýká, protože s takzvanými šunkami ani neobchodujeme. Náš vozový park v nabídce začíná od padesáti tisíc korun prodejní ceny, zatímco auta, o nichž hovoříme, se pohybují od pěti deseti tisíc, a to jsou vozy na dožití. Vlastně už nejezdí v pravidelném režimu, maximálně se tím někdo přesouvá jednou týdně pár kilometrů. Pokud se nemění majitel takového vozu, nebo když se s novým dohodne, že takový vůz nepřevedou, tak je nikdo nedonutí auto stáhnout z provozu, ani je nepostihne, že jezdí s nevyhovujícím vozem. Na takového člověka nedosáhnou. Ale je pravda, že přes autobazary už takové ojetiny na trh nepůjdou. Já osobně bych neměl nic proti nějaké účinnější pobídce, která by obnovila vozy jezdící v tuzemsku a zmenšila jejich průměrné stáří, které u osobních aut přesahuje čtrnáct let.