Společnost Decodom zásobuje nábytkem celou střední Evropu. K růstu si v krizi pomohla otevřením vlastních obchodů
Když člověk od konce školy pracuje v podstatě pořád ve stejné firmě, získá k ní zvláštní vztah. Takové mimořádné pouto si vytvořil Vladimír Šrámek k někdejšímu československému nábytkářskému kolosu Mier Topoľčany. A když firma v roce 1998 krachovala, Šrámek ji koupil a pod značkou Decodom postavil na nohy. Dnes je jeho společnost největším slovenským výrobcem nábytku, patří mezi nejvýznamnější exportéry do Česka, Německa a Rakouska a na slovenském trhu prodává přes vlastní síť prodejen.
„Jsem teď vlastně patnáct let podnikatelem poté, co jsem byl patnáct let zaměstnancem.
Dříve jsem mohl kritizovat, dnes mám hlavně zodpovědnost. Podnikání je prostě jiná káva,“ popisuje rozdílné etapy své profesní kariéry Šrámek, letošní slovenský vítěz soutěže EY Podnikatel roku, který svou zemi reprezentoval i na světovém finále v Monaku.
Důvěrná koupě Do socialistického podniku Mier, jehož kuchyně se dají v bytech a chalupách najít i dnes, nastoupil Vladimír Šrámek hned po studiu na dřevařské fakultě. Začínal jako mistr, aby se po revoluci postupně propracoval až k postu generálního ředitele firmy.
Kuponová privatizace rozdělila průmysl investičním fondům a z této fáze, kdy Mier neměl jasného většinového majitele, vyrostl holding více továren, který produkci doplňoval velkoobchody a servisními službami. Pak sice přišel rozhodnější majitel, ale Šrámek si s ním přestal rozumět, a tak v roce 1998 z firmy odešel. Nastoupil do společnosti Möbler Walther, která tehdy do Česka expandovala s obchodními domy Sconto.
„Rok a půl jsem dělal u nich, ale ta ‚moje‘ fabrika mi pořád ležela na srdci. Začínalo to s ní vypadat špatně a mířila ke krachu. Zrodil se plán, že bych Mier koupil v konkurzu,“ vzpomíná Šrámek.
Sám sebe považuje spíš za vizionáře, a tak se dal dohromady s „tvrdým praktikem“ Romanem Gejdošem. Společně oslovili banku s žádostí o úvěry téměř 400 milionů korun na koupi a znovurozjezd podnikání v Topoľčanech.
A uspěli. Podle Šrámka jim k tomu pomohlo mimo jiné i to, že s bankou dříve jednal z pozice šéfa Mieru.
Nová éra firmy se začala psát pod značkou Decodom. Při výrobě se rozhodli do budoucna soustředit na kuchyně, i když sortiment později rozšířili. Firmě se daří i přes ekonomickou krizi a stále roste, loňský rok uzavřel Decodom s obratem 64,8 milionu eur – tedy zhruba 1,8 miliardy korun – a pro letošek by rádi dosáhli na 68 milionů eur, v přepočtu téměř dvě miliardy. Útok na Německo Prvotním záměrem Decodomu bylo zaměřit se s kuchyněmi na česko-slovenský trh. Se šíří sortimentu ale rostly i cíle.
„Pro úspěch musí mít člověk i kus štěstí nebo daru z nebes, a těch nás potkalo několik,“ říká Šrámek.
Jako příklad dává setkání obchodního zástupce firmy v Německu s podnikatelem Ferdinandem Schröderem, jehož rodina vyráběla obýváky už dvě generace. Schröderova firma nezvládla boj s levnou konkurencí z Východu. Po krachu vlastní produkce začal Schröder spolupracovat s Decodomem a přes své kontakty mu otevřel cestu na německý trh.
Dnes je Německo největším vývozním trhem Decodomu. Firma tam loni dodala zboží za více než 21 milionů eur. Jen pro srovnání, z celého Slovenska se vyváží nábytek do obývacích pokojů, jídelen a ložnic za 27,3 milionu eur. To znamená, že pod Šrámkovu firmu spadá 78,5 procenta slovenského vývozu.
„Když se to zasadí do celkové spotřeby dováženého nábytku do Německa, tak je tam každý padesátý prodaný obývák od nás,“ vypočítává Šrámek.
K takovým podílům se společnost dostává přes spolupráci s největšími prodejci nábytku. Když se vynechá všude výjimečná IKEA, má obsazené ty největší hráče, skupinu Möbel Höffner či například Porta Möbel.
Podobnou strategii volí Decodom i v Rakousku a v Česku. Prodává přes řetězce, jako je XXXLutz, Asko, Sconto, k tomu přidává hobbymarkety, ale i hypermarkety, jako je Globus. Spolupracuje i s menšími studii a internetovými obchody.
Naopak se záměrně vyhýbá odvětví institucionálních zakázek, nechce prý přijít do styku s korupcí, která se tam stále objevuje.
I tak se Decodomu ale pořád daří růst. Například zatímco v Česku maloobchod s nábytkovým sortimentem klesal mezi lety 2008
2012 o dvacet procent, prodeje Šrámkovy firmy tu o pětinu narostly.
Každému něco Ještě markantnější rozdíl je to v případě „domácího hřiště“ na Slovensku. Celková výroba nábytku padala o 15 procent, zatímco Decodom o takřka 12 procent rostl. To se mu podařilo i přesto, že maloobchod o třetinu klesl. Firma si totiž pomohla založením vlastní sítě prodejen, dělo se tak přitom v průběhu ekonomické krize.
„Já jsem byl jako výrobce v podstatě donucen vlastní síť otevřít. Dotlačila mě k tomu expanze německých a rakouských řetězců a neschopnost slovenských obchodníků dorůst do rozumných rozměrů,“ tvrdí podnikatel.
Před takovým osudem už prý slovenské prodejce Šrámek varoval na konci devadesátých let, kdy se podobný trend ukázal v Česku. Předvídal, že pokud místní obchodníci něco nevymyslí, tak je zahraniční hráči převálcují, protože trh se nezvětší. Zatímco v Česku invazi řetězců vzdorovala například v českých rukou držená síť Jena nábytek, na Slovensku se podobný pokus neobjevil.
„Věděl jsem, že i přes zahraniční sítě budu schopný prodávat, ale ne takové objemy, jaké bych potřeboval. Nezbývalo nic jiného než otevřít vlastní prodejny,“ dodává Šrámek, jenž aktuálně provozuje více než dvacítku prodejen, ať už vlastními silami, nebo přes franšízu. Tržby sítě od roku 2008 vyrostly o 53 procent na 26 milionů eur, tedy na zhruba 724 milionů korun. Úspěch prodejen je vidět i na exportu firmy, jenž se ze 70 posunul na 55 procent – doma na Slovensku zkrátka prodává Decodom mnohem víc než dříve.
Obhospodařovat vlastní prodejny, partnery v podobě řetězců a dalších obchodníků i e-shopy není pro továrnu nic jednoduchého. Nejde o to, že by se musel příliš lišit styl, protože Češi, Slováci, Rakušané i Němci mají v nábytku podobný vkus. Problém pro produkci spočívá v tom, že trendem je exkluzivita. Každý obchodník i zákazník chce něco trochu jiného. I proto jen za prvních pět měsíců letošního roku vyjelo z Topoľčan 29 modelů obýváků ve 37 provedeních.
„Pro nás to znamená obrovské investice do výroby. Museli jsme produkci přizpůsobit tomu, aby se daly rychle vyvíjet a vyrábět menší série a stroje se snáz přestavovaly,“ přibližuje Šrámek s tím, že cesta od nápadu k hotovému výrobku trvá přes prototypování třeba jen šest týdnů.
Slovenská IKEA Úspěch Decodomu, stejně jako svižná výroba, schopnost přes vlastní logistické centrum hbitě uspokojovat požadavky odběratelů a vytvoření vlastní sítě obchodů vybízejí ke srovnání se švédským nábytkářským symbolem IKEA. Zvlášť když se vezme západní pohled, podle nějž modrožlutá značka představuje spíše levný stylový nábytek. I produkce Decodomu se řadí ke střední třídě nábytku.
„IKEA je svět sám o sobě. To není jen nábytek, ale celý životní styl. Je to koncept bydlení dopracovaný do nejmenších detailů,“ oponuje Šrámek.
Zatímco IKEA spojuje ve svých prodejnách úplně všechno, co se s nábytkem spojit dá, Decodom se pořád zaměřuje především na obývací pokoje a kuchyně. Kuchyně pak navíc dodává převážně na slovenský a český trh. Další výroba je zatím spíše doplňková.
Na rozdíl od značky IKEA Decodom síť vlastních obchodů za hranice zatím rozšiřovat nechce, aby přímo nekonkuroval svým dlouholetým odběratelům na jednotlivých trzích. Soutěží tedy hlavně s jinými výrobci a i těch se třeba na českém trhu objevuje stále dost. Podle Šrámka je kromě tradiční výroby, jako jsou kuchyně Hanák, trendem poslední doby vzestup značky Oresi. S nimi se pere především snahou o co nejlepší poměr „cena/výkon“.
Na otázku, jestli ze Slovenska jednou vybuduje konkurenci pro slavnou švédskou značku, se Šrámek odmítavě usmívá. Pravdou ale je, že IKEA v patnácti letech své existence teprve otevírala první obchody. Minimálně v jejich počtu je už tedy Decodom napřed.
Krizový růst
Růst tržeb společnosti Decodom a výkony její vlastní sítě
(v mil. eur)
Rok Celkové tržby Tržby prodejen
2008 58,2 16,1
2009 58,2 21,7
2010 58,6 21,8
2011 58,1 22,9
2012 60,7 24,6
2013 64,8 26,1
2014* 68,0 -
Zdroj: Decodom; *odhad
„K otevření vlastních prodejen jsem byl vlastně donucen. Mohly za to změny na trhu,“ říká Vladimír Šrámek.
O autorovi| Jakub Křešnička • kresnicka@mf.cz