Praha konečně rozhoduje o budoucnosti dosluhující Ústřední čistírny odpadních vod
Snad žádná velká investice Prahy z posledních let neměla tak trnitou cestu k uskutečnění. Přitom, na rozdíl od tunelu Blanka nebo pokračování trasy metra A, nelze u Ústřední čistírny odpadních vod pochybovat o její smysluplnosti. „Tentokrát už to vyřešíme,“ slibuje pražský primátor Tomáš Hudeček (TOP 09) před úterním jednáním rady města, která má čistírnu na programu. Dusíkaté exkrementy milionů Pražanů tak snad konečně přestanou v roce 2018 otravovat řeku.
Bez dotace Na definitivním řešení pro stařenku na Císařském ostrově přitom začalo město pracovat hned po její poslední intenzifikaci v roce 1997. Uvažovalo se i o jejím vymístění mimo
metropoli. V roce 2004 byla na stole varianta, která počítala s výstavbou nové linky a následnou rekonstrukcí současné čističky. Z té vychází současný koncept.
Šestimiliardová investice se od té doby několikrát zadrhla.
Praha si slibovala, že na dílo získá šestimiliardovou evropskou dotaci. Jenomže v roce 2006 prodloužila předchozí politická garnitura v čele s Pavlem Bémem provozní smlouvu na pronájem vodohospodářské infrastruktury se společností PVK z francouzského koncernu Veolia až do roku 2028. Přestože Praha investovala čas i peníze (jen právní poradenství vyšlo městskou kasu na více než 60 milionů korun) do vydělení čistírny z provozní smlouvy, dlouhodobý kontrakt se o šest let později ukázal jako hlavní důvod, proč poradci z Jaspers Evropské unii nedoporučili, aby peníze Praze přiklepla.
Ministerstvo životního prostředí ukončilo administraci projektu loni v březnu. Získáním dotace byla podmíněna smlouva s konsorciem firem Vinci, Hochtief, Degremont a WTE Wassertechnik, které v červnu roku 2011 zvítězilo ve výběrovém řízení na výstavbu nové čistírny s cenou 6,22 miliardy. Město časem vyjednalo s firmami slevu na 5,8 miliardy korun.
Několik scénářů Poradci z Jaspers zároveň kritizovali novou vodní linku jako předraženou a naddimenzovanou. Nepřispělo ani to, že se bývalý šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek vyjádřil, že zhruba půlmiliarda z nadsazené modernizace pražské čističky měla sloužit k černému financování ODS.
Bývalý primátor Bohuslav Svoboda (ODS) proto loni zřídil komisi expertů, která měla ověřit, zda je prosazovaný scénář tím skutečně nejvýhodnějším, a vyvrátit nadhozená podezření.
Komise hodnotila několik variant. Za zmínku stojí především možnost rekonstrukce a zásadní modernizace stávající čistírny nebo výstavba nové čistírny s takovou kapacitou, aby nebyla už nutná následná rekonstrukce stávající stařenky. Experti museli brát v potaz, že pouze výstavba nové linky a následná rekonstrukce staré čističky je jedinou z variant,
která měla kladné stanovisko EIA (posuzování vlivů konkrétního záměru na životní prostředí) i územní rozhodnutí.
Získat povolení pro jiný projekt by se v současných podmínkách rovnalo malému zázraku. Spolu s rozhodnutím České inspekce životního prostředí, že Praha bude muset začít plnit v prosinci roku 2017 tuzemské i evropské limity pro čištění odpadních vod, experti neměli příliš velký manévrovací prostor. Pokud se tak nestane, může inspekce sázet Praze půlmilionovou pokutu denně a Česko zase může sankcionovat Evropská unie. Nyní má Praha udělenu speciální výjimku.
Sledovaná varianta se podle propočtů města nakonec ukázala jako nejvhodnější i z ekonomického hlediska. Alternativa totální modernizace a zvýšení kapacity staré čistírny by vyšla dráž (20 miliard korun), podobně jako možnost postavit úplně novou čistírnu dimenzovanou tak, aby ta současná mohla být navždy odstavena (12,8 miliardy korun). Výstavba nové a následná rekonstrukce staré čistírny vychází na 7,5 miliardy, bude se ale muset postavit ještě čerpací stanice, dokončit rekonstrukce vyhnívacích nádrží a dobudovat kalové hospodářství za zhruba dvě miliardy korun. Lohynského mise Před koncem loňského roku se komise poměrem hlasů 8 : 2 usnesla, že dlouhodobě sledovaná varianta výstavby nové čistírny je nejvhodnější. Ani to ovšem neznamenalo šťastný konec.
Další několikaměsíční zdržení obnášela tak trochu partyzánská mise bývalého gesčního radního Radka Lohynského (ODS). Ten pocítil z důvodů, které nikdy neobjasnil, potřebu ještě jednou oslovit Veolii (zástupce společnosti byl expertním členem komise – pozn. red.), zda by přece jen nebyla možná postupná přestavba stávající čistírny. Když pomineme to, že se obrátil na komerční, a navíc logicky obchodně zainteresovanou firmu, a nikoli na další nezávislé odborníky, zvláštní je, že o tomto svém počinu opominul informovat své kolegy radní.
Veolia v rámci dobrých vztahů s městem Lohynskému vyhověla a poslední měsíce horečnatě pracovala na alternativě rekonstrukce staré čistírny. Neúplná rada složená po odvolání primátora Svobody už jen ze zástupců TOP 09 se mezitím pokusila schválit výstavbu nové linky. Bod přerušila v půli minulého měsíce v reakci na vystoupení grémia pražské ODS, které kritizovalo schválení tak významné investice nekompletní radou, navíc krátce před odevzdáním francouzského návrhu s ambicí městu ušetřit.
Veolia předložila rámcový dokument na začátku tohoto měsíce. Vzhledem k tomu, že sama firma hned na úvod upozorňuje, že by rekonstrukce staré čistírny vyžadovala nová povolení a musela by být znovu soutěžena, čímž by se předpokládaný termín dokončení posunul na rok 2021, je jasné, že si město mohlo půlroční zpoždění odpustit. „V šibeniční lhůtě tří měsíců, které jsme od města na řešení měli, jsme odvedli maximum,“ říká Eva Kučerová, mluvčí skupiny Veolia. Firma předložila ve svém materiálu model „samofinancování“ nové čistírny.
Pokud by se vodné a stočné zvyšovalo ročně o zhruba šest procent, do roku 2020 by se vytvořily kumulované zdroje 7,1 miliardy korun a poplatky by přitom zůstaly na „sociálně únosné úrovni“ (vodné a stočné by se ze současné úrovně 74,30 za metr krychlový zvedly na 110 korun).
Zásadní otázka, zda by mohla alternativa skutečně přinést výraznou finanční úsporu, však zůstala nezodpovězena. Podobně 28stránkový dokument neřeší budoucí provozní náklady čistírny ani to, jak by Praha naložila s odpadními vodami během rekonstrukce. Veolia zároveň rezignovala na požadavek města, které si při projektování čistírny vymínilo, že čistírna musí být chráněna na 500letou vodu plus jeden metr.
Unikátní ochrana Nová čistírna, k jejíž výstavbě by měla dát v úterý rada města pokyn, je, co se protipovodňové ochrany týče, unikátní. Projektant nevyužil obvyklé vnější zábrany, jako jsou valy, stěny nebo mobilní zábrany, a vsadil na zakomponování ochrany jako součásti samotné linky.
„Použili jsme na žádost investora zcela originální způsob tzv. containment – uzavřenou schránku chránící celou technologii uvnitř této schránky. Okolní prostory, méně významné a snadno obnovitelné vnitřní prostory jsou řízeně, v návaznosti na závažnost povodně, postupně zaplavovány tak, aby byl vyrovnán vztlak vody,“ vysvětluje Miroslav Kos, ředitel společnosti Sweco (bývalého Hydroprojektu), která novou čistírnu projektovala. Rozhodující technologie – srdce čistírny – však zůstanou nepoškozené. V extrémním případě, kdyby přišla ještě horší povodeň než před 11 lety, je možné celou čistírnu hermeticky uzavřít.
Současná čistírna je chráněna hrázemi na stoletou vodu. Při letošní povodni zbývalo do jejího zalití, a tedy značného poškození technologií zhruba tři čtvrtě metru. l
Pokud Praha do prosince 2017 nesplní limity pro čištění odpadních vod, může jí inspekce sázet půlmilionovou pokutu denně, hrozí i sankce EU.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
