PRODUKTIVNÍ ROURY

O státní zakázku na zásobníky usilují čtyři české firmy

Akciová společnost Mero je vlastníkem ropovodů Družba a IKL. Ropu zároveň přepravuje jak z Ruska, tak i z Německa. Pro tuto činnost má patnáctiletou smlouvu a předpokládá se, že zhruba za deset let, až vyprší, ji domácí rafinérie prodlouží. Strategický význam společnosti se v příštích letech dále posílí novou smlouvou na skladování rezervních zásob ropy. Je na třicet let a Mero ji získalo vloni. Zakázka na skladování státních hmotných rezerv si vyžádá rozšíření kapacit v centrálním tankovišti Mera v Nelahozevsi u Kralup. Investici za 1,75 miliardy korun chce firma pokrýt z vlastních zdrojů a z půjčky. Stavbu má zahájit letos na jaře a nyní vybírá dodavatele. Generální ředitel Mera Václav Franc potvrdil, že v užším výběru zůstaly čtyři české firmy. Týdeník EURO zjistil, že je to hutní společnost Vítkovice, brněnská strojírenská firma Královopolská, Škoda Praha a pražský Metrostav. Komise z nich vybere nejpozději příští měsíc. Nemá přitom lehkou pozici. Někteří politici se domnívají, že i tato zakázka musí být pomocnou rukou pro záchranu podniků, které chce stát zachovat. Franc ovšem tvrdí, že pro komisi budou důležité jen technické parametry a to, zda má dodavatel zkušenosti s podobnými stavbami. „I kdybychom tu měli tisíc intervencí, vybereme nejvýhodnější nabídku, řekl. Dokončení stavby, která zvýší kapacitu uskladněné ropy na povinné devadesátidenní zásoby, jež jsou podmínkou vstupu do Evropské unie, se plánuje na rok 2005. Součástí stavby jsou tři zásobníky, každý o kapacitě 125 tisíc kubíků. Žebříčky neuznáváme. Ropovod z německého Ingolstadtu do Kralup je nejmodernější v Evropě a odborníci tvrdí, že ke špičkám patří i ve světovém měřítku. Mero vloni dokončilo modernizaci ropovodu Družba. Zvýšení bezpečnosti a nový řídicí systém přišel na miliardu korun. S některými výsledky, například produktivitou práce, by se mohla společnost zařadit na čelná místa žebříčků českých firem. V seznamu Czech Top 100 ani v anketě nejlepších českých firem (Czech 100 Best) ji však nenajdete. Ředitel Franc říká, že se firma účasti v podobných anketách záměrně vyhýbá. „Nemáme zájem, protože to nejsou odborné žebříčky a o ničem nevypovídají, zdůrazňuje. V soutěži Czech Top 100 by se Mero podle produktivity (měřené výší přidané hodnoty na jednoho pracovníka) dostalo do první desítky firem. Na základě tržeb ani zisku by se ovšem do první stovky nezařadilo. Firma tvrdí, že pokud se chce s někým srovnávat, musí to být obdobné společnosti v zahraničí. „V každé zemi existuje jen jedna ropovodná firma a v tomto srovnání chceme být na špici, řekl Franc. Například statut evropské firmy (Societás Europeae), jehož pravidla se nyní připravují v Evropské unii, by firma chtěla získat hned po jejich dokončení v roce 2004. Za vodou. Mero má 120 pracovníků v Čechách a 35 v dceřiné společnosti Mero Pipeline v Německu. Průměrný plat českých zaměstnanců, přes dvacet tisíc korun měsíčně, je pro tento obor velmi vysoký. Také reprezentativní budova na okraji Kralup může leckomu vyrazit dech. Ředitel Franc ovšem říká, že bude stejně jako ropovody sloužit minimálně dalších šedesát let. Upozorňuje, že náklady na její vybudování nepřekročily půl procenta rozpočtu stavby ropovodu IKL. Stoprocentním vlastníkem akciové společnosti Mero je Fond národního majetku a stát zatím o její privatizaci neuvažuje ani výhledově. Vyplývá to z materiálu o privatizaci rafinérsko–petrochemického průmyslu, který vláda schválila vloni na podzim. O Meru se v něm píše: „Vzhledem ke strategickému významu společnosti vycházíme z toho, že i nadále zůstane v rukou státu. Proti privatizaci hovoří i ekonomické důvody. Stát by totiž při prodeji společnosti stěží získal zpět částky, které do ní vložil. Jen ropovod IKL, který je v provozu od roku 1996, přišel na 12,315 miliardy korun. Stavbu financoval ze dvou třetin Fond národního majetku a dalších téměř půl miliardy korun šlo přímo ze státního rozpočtu. Odborníci se domnívají, že by se těžko našel zájemce, který by byl ochotný tyto investice respektovat. Mero má nyní vlastní jmění přes deset miliard korun, výnosy na akcii jsou však při zisku v řádu desítek milionů korun velmi nízké. Případný kupec by se těžko dopočítal návratnosti, která by pro něj mohla být ekonomicky zajímavá. Mero vloni prodalo telekomunikační divizi, v níž v předchozích letech budovalo síť optických kabelů pro transevropský přenos dat (EURO 47/2000). Prodej zdůvodnilo přebytkem přenosových kapacit v české kotlině a tím, že se chce soustředit na klíčový byznys, přepravu a skladování ropy. Pro tento krok uvedlo i ekonomické důvody. Původně počítalo, že nové zásobníky zaplatí hlavně z vlastních prostředků. Ty se však vloni značně ztenčily, když polostátnímu holdingu Unipetrol zaplatilo více než 1,3 miliardy korun v rámci vypořádání starých závazků. Vypořádání se týkalo vkladu, kterým se dceřiné společnosti Unipetrolu podílely na založení podniku Mero v roce 1995, a původně se mělo uskutečnit formou výměny akcií.

STAV PO UŽŠÍM VÝBĚRU Firmy ucházející se o státní zakázku na zásobníky ropných rezerv:

1. Královopolská
2. Metrostav
3. Škoda Praha
4. Vítkovice