V někdejším libereckém Výzkumném ústavu textilních strojů se zrodily převratné vynálezy, které umožnily milionům lidí, aby se poprvé pořádně oblékli.
Ředitel společnosti VÚTS profesor Miroslav Václavík.
Autor: Profit - Jan Třeštík
Dnešní VÚTS se pod vedením ředitele Miroslava Václavíka věnuje hlavně technickému textilu, spolupracuje však například i s podniky z automobilové branže. Šéf firmy je zaníceným bojovníkem za český aplikovaný výzkum.
Někdy vzniká dojem, že jeho den musí mít aspoň třicet hodin. Pětašedesátiletý generální ředitel liberecké společnosti VÚTS (dříve Výzkumný ústav textilních strojů) Miroslav Václavík totiž řídí významnou firmu, vede katedru na vysoké škole a ještě zastává více než deset funkcí spojených s výzkumem, vývojem a vzděláváním.
Výkonný předseda Asociace výzkumných organizací (AVO) Václav Neumajer na něm oceňuje hluboké odborné znalosti a ochotu zdravě riskovat. A také to, že ať je jmenován kamkoli, vždy tam sice zdvořile, leč urputně brání aplikovaný výzkum.
„V libereckém VÚTS mají smělé cíle a nevezou se jen na státních dotacích,“ zdůrazňuje Neumajer, „dosahují vynikajících výsledků při převodu vývoje do praxe a díky tomu jsou tam státní prostředky vždy smysluplně využity.“
Zatímco většina ostatních oborových výzkumných ústavů po roce 1990 zanikla, někdejší Výzkumný ústav textilních strojů prosperuje. Ale protože klasický textil se odstěhoval do Asie, musel si složitě hledat místo na slunci. Do značné míry opustil vývoj strojů určených pro produkci běžných látek. Vrhl se na mašiny, které vyrábějí technické textilie. Příkladem jsou unikátní stavy na produkci skleněných tapet či takzvané perlinky, což je podklad pod omítku. Ale ani to by zřejmě nestačilo.
Expanze do nových oborů
Václavík dokázal své inženýry přesvědčit, že jejich myšlenky najdou uplatnění také v jiných oborech. Například při vývoji mechanizmů pro obráběcí, sklářské, bižuterní a další stroje.
„VÚTS s námi spolupracuje už asi patnáct let,“ potvrzuje Luboš Moravec z dobrušské společnosti KBA-Grafitec, jež vyrábí polygrafické stroje. „Profesor Václavík je člověk s vizí, který v Liberci systematicky buduje kvalitní výzkumnou základnu. Spolupráce s VÚTS je pro nás velice přínosná také proto, že menší výrobce nemůže zaměstnávat odborníky na všechno. A tak pro nás ve VÚTS zajišťují například výpočty a kompletní servis týkající se vačkových mechanizmů,“ dodal Moravec.
„V Liberci pro nás vyvinuli a zároveň vyrábějí zařízení pro automatickou výměnu nástrojů v obráběcím centru,“ uvedl Jan Rýdl, generální ředitel společnosti TOS Varnsdorf. „S VÚTS spolupracujeme již delší dobu. Je to výborný partner pro řešení strojních mechanizmů,“ doplnil.
VÚTS se zabývá například také snižováním hluku a vibrací vysokoobrátkových strojů. Významnou novou oblastí se stal vývoj a výroba jednoúčelových strojů pro dodavatele automobilek; podniku se podařilo navázat kontakty například s TI Group Jablonec nad Nisou, Teves Continental Jičín a Monroe Hodkovice.
A protože třeba v automobilovém průmyslu budil původní název firmy údiv, loni byl zkrácen na VÚTS.
Z vesnice k výpočtům
V tichém kraji na úpatí Krkonoš, v táhlém a rozevřeném údolí západně od Jilemnice leží obec Peřimov. Tam se Václavík narodil. Kousek od rodného domu má dnes chalupu, kde dobíjí baterky. „Díky tomu žiji,“ říká zanícený lyžař, čtenář, turista a chalupář.
V šedesátých letech studoval libereckou Vysokou školu strojní a textilní. Byl odborným asistentem na katedře mechaniky. Mimořádné odborné znalosti a trocha štěstí mu umožnily, že se i během povinné základní vojenské služby mohl věnovat poměrně rozumné činnosti. Odborníků na kybernetiku bylo málo, a tak se stal asistentem na katedře počítačů Vojenské akademie v Brně.
V roce 1969 nastoupil do Výzkumného ústavu textilních strojů. To bylo terno, protože ústav měl v té době jedinečné renomé. Vždyť právě tam se v padesátých letech zrodil vynález, jenž revolučně změnil celý svět textilu – tryskový stav, který proti mechanickým tkacím strojům přinesl mnohonásobné zvýšení produktivity. A z libereckého výzkumného ústavu pochází také další převratný vynález, bezvřetenové předení. Někdejší Československo se tak v oboru textilního strojírenství dostalo na světovou špičku. Ve Výzkumném ústavu textilních strojů tehdy pracovali nejlepší z nejlepších.
PROF. ING. MIROSLAV VÁCLAVÍK
Narodil se 27. prosince 1943. Vystudoval Vysokou školu strojní a textilní. Titul kandidáta věd získal v roce 1972 na ČVUT (obor mechanika tuhých a poddajných těles), v roce 1991 byl jmenován docentem pro obor konstrukce strojů a zaříze ní, v roce 2000 profesorem. Na Technické univerzitě v Liberci je vedoucím katedry mechaniky, pružnosti a pevnosti. Od roku 1969 nepřetržitě pracuje ve Výzkumném ústavu textilních strojů (dnes VÚTS) v Liberci. Věnoval se výpočtům, navrhování vačkových mechanizmů, řízení technického rozvoje. Ředitelem se stal v roce 1990, od roku 1992 je také předsedou představenstva. Je autorem patnácti patentů. Získal například ocenění Česká hlava za nejlepší inovaci (v roce 2004). Hovoří německy, anglicky a rusky. Je ženatý. Má dva syny.
Václavík se deset let živil jako výpočtář v oboru tkací techniky. Od roku 1979 byl vedoucím matematicko-fyzikálního odboru. Zabýval se teorií vačkových mechanizmů (vačka je součást strojů, jež umožňuje převod otáčivého pohybu na pohyb posuvný nebo přerušovaný rotační) a navrhoval je. S kolegou Zdeňkem Kolocem publikovali přes stovku odborných článků. Jejich monografie Vačkové mechanismy z 80. let se dočkala překladu do angličtiny a němčiny; na liberecké Technické univerzitě se podle ní studenti dosud učí.
Václavík je také autorem či spoluautorem patnácti patentů. Po revoluci v roce 1989 byl jmenován ředitelem VÚTS.
Dohánění Japonska
Doba nebyla snadná. Do čela oboru textilních strojů se v osmdesátých letech dostali Japonci, protože na rozdíl od českých konstruktérů měli volný přístup k novým materiálům a nejvyspělejší elektronice. Václavík a jeho spolupracovníci museli tento japonský náskok dotahovat. Zároveň přitom bojovali s potížemi domácích výrobců textilních strojů, kterým chyběly peníze. Nové zakázky sháněli hlavně v cizině. Prvním výrazným úspěchem byla objednávka americké firmy Amoco, která si do Liberce zadala vývoj stavu na tryskové tkaní těžkých technických textilií.
Jenže v tomto a dalších případech získal práva k duševnímu vlastnictví ten, kdo si práci objednal a zaplatil. „Chtěli jsme ovšem, aby výsledky našeho vývoje zůstaly doma,“ zdůrazňuje Václavík. A tak, jakmile se objevily státní dotace na vývojové práce, firma se do nich pustila ve vlastní režii.
Výsledkem je několik jedinečných strojů. Především vzduchový tryskový stav CAMEL, který tká technické tkaniny ze skleněných vláken a oproti dříve používaným mechanickým stavům je výkonnější. Dále jeho hydraulická, a tedy tišší varianta CAMEL W. A také víceúčelový stav COMBINE, který jako jediný na světě umí tkát hned tři textilie ze skleněných vláken: zvládá takzvanou perlinkovou vazbu (čímž vzniká síťka pod omítky), jemnou plátnovou vazbu (výsledkem je skleněné tapeta) a jejich kombinaci. „Sortiment se přitom mění volbou programu na klávesnici,“ podotýká Václavík, „na samém stroji není nutné nic upravovat ani vyměňovat.“
Na loňském strojírenském veletrhu v Brně získal VÚTS zlatou medaili za mechatronickou vačku. „To je příklad zařízení, které se může objevit v mnoha oborech,“ připomíná Václavík. Vynález přináší oproti klasické vačce úsporu energie a času. „Klasický vačkový mechanizmus je sice spolehlivý, ale když potřebujete nějak změnit časový diagram pohybu, vždy musíte navrhnout, vyrobit a namontovat nové vačky,“ popisuje Václavík. „V případě naší elektronické vačky se změna parametrů zadá jednoduše na klávesnici.“ V praxi se má liberecká mechatronická vačka poprvé objevit v chystaném vícevřetenovém obráběcím automatu firmy Tajmac ZPS Zlín.
Zisk reinvestují do výzkumu
Aby mohl VÚTS využívat státní programy institucionální podpory výzkumu a vývoje, rozhodl se změnit stanovy a získal status výzkumné organizace, která veškerý zisk reinvestuje zpátky do výzkumu a vývoje.
Mnozí pracovníci VÚTS jsou zároveň externími učiteli na Technické univerzitě v Liberci. „Společně jsme založili Výzkumné centrum pro textil, které je ministerstvem školství velmi dobře hodnoceno,“ připomíná Václavík.
Vlastníkem VÚTS je firma VUTEX, která má tři spolumajitele – vedle Václavíka to jsou Pavel Rozkovec a Pavel Žižka. Ve VÚTS pracují také oba Václavíkovi synové; starší Petr se věnuje technice, mladší Jiří obchodu. Otec Václavík zároveň působí jako jakýsi hlavní obhájce českého aplikovaného výzkumu. „Rozdíl mezi vyspělým a rozvojovým státem je hlavně v tom, že vyspělé země dokážou efektivně rozvíjet výzkum a vývoj, přičemž klíčovou součástí tohoto úsilí je přenos výsledků do praxe,“ tvrdí ředitel.
Václavík je například členem odborné komise Rady vlády pro výzkum a vývoj, předsedou rady programu Eureka při ministerstvu školství, členem rady programů Pokrok a Impuls při ministerstvu průmyslu a obchodu. Dále je členem akademického sněmu a dozorčí rady české Akademie věd, členem národního komitétu a exekutivy Mezinárodní federace pro teorii strojů a mechanismů, členem výboru České společnosti pro mechaniku, členem oborové rady Textilní fakulty Technické univerzity v Liberci. Pronikl i do zámořského světa výzkumu a inovací: jeho jméno lze nalézt v Who’s who in Mechanical Engineering.
