Mirek Topolánek dostal na vybranou: domluvu s ČSSD, nebo nic
Prezident Václav Klaus má alibi, předseda ODS Mirek Topolánek zamotanou hlavu, šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek čas k dobru a ministr financí Vlastimil Tlustý bod. Takový je v kostce začátek druhého pokusu o sestavení vlády, který odstartoval minulý týden v pondělí. Nečekaná a rychlá druhá nominace Mirka Topolánka překvapila celou politickou scénu včetně hlavního hrdiny. „Už to, že jsem podruhé jmenován (premiérem - pozn. red.) během tří měsíců, svědčí o tom, že situace u nás není úplně normální,“ neodpustil si Mirek Topolánek ironickou glosu při slavnostním aktu na Pražském hradě minulou středu. Možná v tu chvíli dokonce trpce zalitoval, že před téměř čtyřmi lety pomáhal instalovat do nejvyšší funkce právě Klause. Staronový premiér je teď totiž v roli mouřenína: buď vládu s dopomocí Paroubka sestaví, a pak se Klaus může těšit na nový prezidentský mandát v roce 2008, nebo Paroubka obejde, a druhý pokus promarní. Potom je ale jen otázkou času, kdy hvězda Klausova nemilovaného nástupce v čele ODS zhasne a zmizí.
Hrdost versus kompromis.
Topolánkův a Klausův recept na řešení povolebního patu se už od červnových voleb diametrálně liší. Z dílny předsedy občanských demokratů dosud vycházely projekty suverénních pravicových nebo pravostředových vlád (menšinová vláda ODS, trojkoalice), nezávislých na podmínkách ČSSD, což je však kvůli parlamentní matematice předem odsuzovalo k nezdaru. Hrdé zatím bylo i Topolánkem prosazované východisko z nouze čili překlenovací kabinet do předčasných voleb v co nejbližším termínu, aby nestačily klesnout rekordně vysoké preference ODS u voličů. Naopak čestný předseda strany Klaus zatím vždy sázel spíše na jistotu stabilního kompromisu, a to i za cenu smluvního objetí s ČSSD. Projevilo se to pokaždé, když vstoupil do povolební hry. Poprvé prezident pomohl počátkem srpna dojednat odblokování Poslanecké sněmovny pomocí podmínečné volby sociálního demokrata Miloslava Vlčka předsedou. Tím však byla odsouzena k rychlému zániku již dojednaná trojkoalice ODS, lidovců a zelených a rozběhlo se separátní jednání mezi ODS a ČSSD o podpoře menšinové vlády občanských demokratů a nestraníků. Tichá velká koalice byla na spadnutí, Jiří Paroubek měl Topolánka téměř na lopatě, jenže flirt s Miroslavem Kalouskem všechno pokazil.
Tak se ukaž, Mirku.
Podruhé Klaus přispěchal na pomoc před čtrnácti dny, když po krachu Topolánkovy menšinové vlády stranám navrhl duhovou koalici ODS, ČSSD, KDU-ČSL, eventuálně i zelených s mandátem do jara 2008, takže by vládla i v době prezidentských voleb v únoru téhož roku. Právě na duhové koalici by se Klaus s Topolánkem jako na jediném projektu shodli, kamenem úrazu však bylo datum voleb. Při schůzce na Hradě předminulý pátek chtěl Topolánek jaro 2007, Klausovi stačilo jaro 2008 a Paroubek trval na podzimu 2008, kdy by se kvůli souběhu s krajskými a senátními volbami dala očekávat vyšší účast voličů. Tím, že ČSSD dohodu předčasně torpédovala požadavkem vlastního pokusu o sestavení vlády, dostal Klaus vhodnou záminku debatu partají ukončit. Podle důvěryhodného zdroje týdeníku EURO totiž prezidenta velmi rozčílila prohlášení některých špiček ODS, že má-li kabinet sestavovat občanský demokrat, pak to musí být Mirek Topolánek a nikdo jiný. Právě proto prý Topolánka nepověřil pouze sestavováním vlády, ale rovnou ho - v souladu s ústavou - jmenoval premiérem.
Navigátor Tlustý.
„Míním přistoupit k dalšímu pokusu stejně tak zodpovědně jako k tomu prvnímu,“ avizoval Topolánek vzápětí po svém novém premiérském jmenování. Ačkoli se sestavování vlády ocitlo znovu v bodě nula a i výkonná rada ODS se usnesla, že „tato situace poskytuje příležitost využít i nové varianty“, s žádným novým nápadem premiér zatím nepřišel. Nejdříve zopakoval, že ODS rozhodně nepřistoupí na velkou koalici s ČSSD, pak upozornil, že lze oprášit třeba i dosud neúspěšnou variantu trojkoalice s lidovci a zelenými, a minulý čtvrtek šéf poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř vyloučil dávné přání Jiřího Paroubka, aby si obě nejsilnější strany vyměnily garanci exkluzivity při vzájemném jednání. „V tuto chvíli debata o nějaké exkluzivní dvoustranné spolupráci s Paroubkovou sociální demokracií vůbec není na místě,“ prohlásil Tluchoř. Topolánek také zdůraznil, že má v úmyslu jednat v nadcházejícím týdnu exkluzivně jak se sociálními demokraty, tak s lidovci a zelenými, protože si prý přeje širší dohodu více stran.
Poněkud jinou představu o cestě z volebního patu má ale Klausův oblíbenec, ministr financí Vlastimil Tlustý. Nejenže se „exkluzivně“ sešel přímo s prezidentem Klausem, a to v den, kdy prezident Topolánkovi nenabídl jen možnost sestavit vládu, ale rovnou premiérství. Notovali si prý i o termínu předčasných voleb v červnu 2008, což Tlustý prozradil minulý čtvrtek deníku Právo. Připustil jako možnou variantu i Paroubkův návrh, že by ČSSD tolerovala po dobu dvou let menšinovou vládu ODS. „Pokud to sociální demokraté myslí vážně, což je asi ta kardinální otázka,“ dodal Tlustý. Potíž je v tom, že ministr financí je prvním občanským demokratem, který veřejně vyslovil souhlas s konáním předčasných voleb v červnu 2008, jak si při jednáních na Hradě přál prezident. O jeho sólo misi na Hradě neměl Topolánek předem zřejmě ani tušení. Přitom se právě Tlustý pustil do svého předsedy, že neměl od Klause přijímat jmenování premiérem, ale jen pověření o vyjednávání. Jde ministr financí Topolánkovi po krku, nebo se jen snaží prosazovat uvnitř ODS Klausovy představy?
Za dveřmi je kongres ODS.
Tlustého sólový postup - nikoli první v dějinách ODS - může mít svou dohru buď na blížícím se kongresu strany (18. listopadu v Brně), nebo při sestavování nového Topolánkova týmu. Možná se pro hlavního propagátora myšlenky rovné daně už nenajde volná ministerská židle, možná jej naopak delegáti kongresu postrčí na místopředsednický post, kam chce kandidovat. Ovšem kdyby se prosadila Tlustého koncepce a začala se rýsovat menšinová vláda tolerovaná Paroubkem, stejně nahnutý osud by čekal ministra vnitra a místopředsedu strany Ivana Langera. Jeho neúčast v kabinetu žádal šéf ČSSD po Topolánkovi už v létě a prosazuje ji dodnes. Těžko proto očekávat, že by premiér Topolánek přiznal barvu, čili představil svou novou vládu ještě před kongresem. Už dnes je jasné, že to neudělá ani vyzývatel prvního místopředsedy Petra Nečase, pražský primátor Pavel Bém. Ten sice ujišťoval veřejnost (EURO 44/2006), že půjde-li ODS na pražské radnici do koalice s ČSSD, Evropskými demokraty nebo se zelenými, se rozhodne už do půli listopadu, nakonec se ale volba vedení radnice odehraje přece jen až po kongresu.
Pro samotného Topolánka znamená druhá premiérská nominace prakticky jistotu, že obhájí předsednický post. Ledaže by si někteří delegáti vyložili vysoký vládní post pro Topolánka jako dostatečný vděk za šest vyhraných voleb a do předsednické funkce si pak troufli zvolit někoho jiného. Ale koho? Petra Gandaloviče? Vlastimila Tlustého? Takový scénář je velmi nepravděpodobný.
Sázka na jistotu.
Rozhodl-li se prezident jmenovat napodruhé Topolánka rovnou premiérem v afektu, či ze škodolibosti, zůstane asi navždy v rovině pouhých spekulací. Zdánlivě absurdní varianta má však racionální jádro. Zatímco sázkou na jakéhokoli nestraníka typu předsedy akademie věd Václava Pačesa by Klaus riskoval fiasko ve sněmovně a rozmíšky uvnitř ODS, padající výhradně na jeho hlavu, Topolánek pro něj představoval jistotu. ODS teď nemůže prezidentovi vyčítat, že populárního předsedu zabrzdil v rozletu, jiné strany zase nemohou křičet o „malé domů“, protože rivalita Klaus-Topolánek je očividná. Nadto ODS zůstane minimálně několik dalších týdnů u moci a může měnit chod státního soukolí i atmosféru v zemi k obrazu svému.
Klaus možná Topolánka jmenoval rovnou premiérem i proto, aby šéf ODS nemohl do této funkce navrhnout nestraníka, jak měl původně v úmyslu. Žádný apolitický premiér by totiž nedal dohromady stabilní vládu postavenou na těsné spolupráci občanských a sociálních demokratů, vždycky by to byl jen přechodný kabinet do předčasných voleb.
Komunisté opět ve hře.
O nové vládě slíbil Mirek Topolánek oficiálně začít vyjednávat od pondělí 13. listopadu. „Prvně musí jednat pan předseda Topolánek se sociálními demokraty,“ doporučuje úřadující předseda KDU-ČSL Jan Kasal postup, který se má lišit od neblahé trojkoaliční zkušenosti z léta. „Až se dohodnou podmínky tolerance či spolupráce mezi ODS a ČSSD, tak na to budou navazovat jednání mezi ODS a KDU-ČSL,“ doplnil.
Kdo čekal, že debata se - alespoň zpočátku - povede v konstruktivním duchu, takže zatím nebude příliš řeč o předčasných volbách ani o roli komunistů (čímž finišoval první vládní pokus), mýlil se. Prvním zádrhelem se už stala zmíněná Paroubkova nabídka na exkluzivní vyjednávání s ODS. „Právě proto, abychom se vyhnuli nějaké nedůvěře, by bylo dobré uzavřít na čtrnáct dní nebo na tři týdny nějakou smlouvu o exkluzivitě jednání,“ navrhl minulý čtvrtek předseda ČSSD. „Protože pokud chce mít ODS rozvázané ruce k jednáním s dalšími politickými stranami, tak samozřejmě je to výhodné i pro ČSSD,“ pohrozil. „Exkluzivita je pitomost,“ reagoval však Topolánek. Je jasné, že exkluzivitou by Paroubek podobně jako v létě odpoutal občanské demokraty od zelených a lidovců a položil by základy pro skrytou velkou koalici. Paroubek už do hry dostal zpět i komunistickou kartu, když přišel s důrazným požadavkem, že součástí eventuální duhové koalice na dva roky musí být všech pět parlamentních stran, tedy i KSČM.
Nechci i chci třetí pokus.
Paroubkova politika dvojí tváře má mnoho podob. Tou přívětivou měla být čtvrteční nabídka, že šéf ČSSD bude v zájmu upevnění důvěry kandidovat na předsedu sněmovny. To by jej diskvalifikovalo pro třetí premiérský pokus, z něhož má ODS obavy. Jenže Topolánek má dobré důvody k opatrnosti. Jednak by se tím ČSSD mohla zbavit Vlčkova závazku odstoupit před třetí volbou z funkce, jednak by Paroubek mohl z čela dolní komory kdykoli odstoupit. Sám připouští, že vlastního pokusu se ČSSD stále nevzdává. Dvojznačný je i jiný Paroubkův návrh, že by se v případě vládní spolupráce ODS s ČSSD stáhl do pozadí. Chce-li totiž mít ČSSD podíl na současné vládě a přitom vyhrát příští volby, neviditelné angažmá je pro ni ideální způsob. ODS by měla odpovědnost, sociální demokracie „jen“ vliv.
Reálná je duhovka.
Občanští demokraté nyní mají řadu možností, jak se zhostit druhého vládního pokusu.
1. Topolánek si nechá beze změn jmenovat dosavadní vládu a co nejdříve nad ní nechá ve sněmovně zlomit hůl. To by mohla být rychlá cesta k předčasným volbám. Jenže spoléhat na to, že Paroubek v divokém třetím pokusu neuspěje a Klaus bude muset vyhlásit volby, je riskantní. Hrozba ztráty poslaneckých prebend může velmi usnadnit přeběhlictví. Navíc může dojít k ústavní krizi, pokud provizorní šéf sněmovny Miloslav Vlček odstoupí a volba jeho nástupce, navrhujícího premiéra, se zablokuje.
2. Topolánek naváže na nedávno rozjednanou variantu duhové koalice do předčasných voleb. S tím by souhlasili lidovci, zelení a částečně i ČSSD, problém je však termín voleb a nejnověji i spoluúčast KSČM. Kumulaci krajských a sněmovních voleb nedovolí hejtmani ODS, jejichž mocí by návrat odpočaté ČSSD mohl otřást. Duhová koalice by ale měla sílu prosadit ústavní zákon o předčasných volbách i nezbytné změny volebního systému.
3. Topolánek sestaví zcela nestranickou vládu odborníků, již kromě ODS, zelených a lidovců podpoří i komunisté. Týmiž silami projde ústavní zákon o rozpuštění sněmovny.
4. Topolánek sestaví vládu opřenou o bývalou trojkoalici a získá podporu části ČSSD. Tato formace by ale zřejmě nedisponovala nutnou ústavní většinou pro předčasné volby.
5. Topolánek kývne na menšinovou vládu ODS tolerovanou ČSSD, alespoň jednorázově. Šlo by o nestabilní kabinet, bez písemné dohody by sněmovnu mohla časem ovládat koalice ČSSD, KSČM a přeběhlíků, jako tomu bylo za Paroubkovy vlády před rokem.
6. Přes dosavadní rétoriku je stále možné, že vznikne velká koalice - skrytá či otevřená. Jisté poslanecké prebendy jsou pro jedince lákavější než nejistá volební budoucnost.
Neznámou je v tuto chvíli chování komunistů. Po debaklu levicových koalicí na radnicích v Ostravě, Havířově a Karviné může KSČM hledat možnost odvety vůči ČSSD ve sněmovně. Nejasné je ovšem i to, jak moc vážně myslí sociální demokraté některé svoje nabídky. Zálusk mají totiž jen na vlastní levicový pokus, eventuálně na velkou koalici.
Ústavní novela.
Aktuální jsou ještě dvě cesty, jimiž by šlo vybřednout z povolební šlamastyky. První je reálná - schválit ústavní novelu o samorozpuštění sněmovny. Podstatou předlohy, kterou už schválil Senát, je možnost, že by prezident republiky poté, co vláda podá demisi, mohl navrhnout sněmovně rozpuštění a ta by o něm rozhodla nadpoloviční většinou všech poslanců. Komunisté sice přislíbili podporu tomuto návrhu (na rozdíl od ČSSD), minulou středu však ve sněmovně prosadili jeho odklad.
Druhá možnost je spíš kuriózní. Evropští demokraté se domáhají zrušení červnových voleb kvůli sporu s ministerstvem financí o nevyplacený volební příspěvek, což prý narušilo volební kampaň.
Zadní vrátka.
Že se druhý vládní pokus neliší a nebude příliš lišit od toho prvního, dosvědčuje i jeden zdánlivě drobný detail. Stejně jako v létě i nyní Paroubkova ČSSD jedním dechem slibuje občanským demokratům seriózní spolupráci a zároveň představuje jakoby mimochodem legislativní plán své stínové vlády, koncipovaný jako laciná vábnička pro lidovce a zelené. Zřejmě pro případ třetího pokusu, kdy by premiérské žezlo mohl získat Jiří Paroubek. Plán obsahuje třeba návrh novely zákona o daních z příjmů, zavádějící daňové úlevy stimulující využívání obnovitelných zdrojů a úspor energie. Srdce ekologů možná zaplesá i ze zákona o výrobě tepelné energie z obnovitelných zdrojů. Humanisty zase potěší antidiskriminační zákon, intelektuály zákon o Státním fondu kinematografie, lidovce pak návrhy zákonů o regulaci prostituce, o zvýšení příspěvku obcím na děti a o náhradním výživném. Speciálně pro křesťanské demokraty z jižní Moravy se chystá novela zákona o vinohradnictví a vinařství.
Že zemi trápí úplně jiné problémy? Že volební program ČSSD kladl na jaře důraz na něco úplně jiného? Jistě. Ale jak se zdá, pro úspěch třetího pokusu Paroubek je a ještě bude ochoten slíbit kdykoli komukoli cokoli.
