Nejmladší profesor v ČR Martin Zatloukal hodlá zvýšit prestiž zlínské univerzity
Honosit se nejvyšší akademickou hodností ještě před Kristovými lety je kouskem nevídaným. Ovšem ne neuskutečnitelným. Martina Zatloukala z Univerzity Tomáše Bati jmenoval prezident Václav Klaus profesorem letos v dubnu, pár týdnů před třiatřicátými narozeninami. Pro mladého vědce je titul logickým vyústěním kariéry, docentem se koneckonců habilitoval už v osmadvaceti. Zatloukal patří ke světově uznávaným odborníkům v technologii makromolekulárních látek a oporám respektovaného Centra polymerních materiálů při technologické fakultě zlínské univerzity. Není ovšem jen vědcem, ale též pedagogem a otcem tří malých dětí.
Geny po dědečkovi.
Zatloukalova cesta k nejvyšším akademickým metám byla přímočará. K chemii jej přitáhla již v první třídě základní školy stavebnice Mladý chemik. Pak už nebylo pochyb. Po povinné školní docházce následovala střední škola chemická a po maturitě pokračoval Zatloukal ve studiu oboru technologie kůže, plastů a pryže na vysoké škole.
K výběru chemie zřejmě přispěly i geny. Jak prozradil Zatloukalův šéf - profesor Petr Sáha -, dědeček budoucího vědce patřil k nejlepším gumárenským výzkumníkům v zemi. „Martin je mimořádně talentovaný kluk, takových je ve světě málo. Je velmi pracovitý a cílevědomý. A dosáhl vynikajícího světového renomé,“ říká Sáha, jenž Zatloukala vede od dob doktorského studia.
Diplomka rozhodla.
Čerstvý profesor se zabývá složitou naukou reologie polymerů, která se pohybuje na rozhraní makromolekulární chemie, mechaniky, aplikované matematiky a fyziky. Laicky řečeno jde o detailní zkoumání chování a charakteristik polymerů, jehož cílem je vývoj technologií pro jejich zpracování. „Už ve druháku jsem pod vedením Otakara Bartoše a později docenta Jiřího Vlčka začal pracovat na diplomové práci o reologii polymerů a modelování zpracovatelských technologií polymerních materiálů,“ vzpomíná Zatloukal.
Právě diplomka přesvědčila Zatloukala, aby ve vědě zůstal: „Je to tvůrčí činnost. V praxi jde o to, aby byl výrobní proces funkční a aby byl zajištěn odbyt. Ale nezjišťuje se, proč proces někdy běží a jindy vypadne. Mě právě baví hledat příčiny a tyto myšlenky rozvíjet novými směry.“
Od praxe však odtržen není. Již čtyři roky spolupracuje se společností 3M na problematice vícevrstevných fólií a aditiv pro polymery. Nedávno se začal věnovat vývoji polymerů pro výrobu nanovláken či pracuje na matematických postupech pro modelování zpracovatelských technologií pro výrobu extrémně malých plastových produktů.
Praktický Bradford.
Na profesuru by však Zatloukal nedosáhl bez zahraničních zkušeností, pedagogické praxe, publikační činnosti a objevů. Během doktorandského studia vyjel poprvé na zkušenou - na osmiměsíční stáž na University of Waterloo v Ontariu. Už pět let spolupracuje s univerzitou v anglickém Bradfordu, ročně tam tráví jeden až dva měsíce a nevěnuje se jen výzkumu, ale také přednáší. „Naše centrum se orientuje na teoretický základ, v Bradfordu zase kladou důraz na experimentální část, takže tam mohu verifikovat závěry,“ vysvětluje Zatloukal. Studentům se už věnuje od svého bakalářského studia, pro postgraduál zkomponoval dva kurzy. Je rovněž autorem řady odborných statí v mezinárodních vědeckých časopisech - dle Web of Science a SciFinder dosáhl 73 citací.
Peníze v dosahu.
Čeští vědci obvykle naříkají, že chybí finance. Jenže Zatloukal stejnou melodii nehvízdá. V Česku prý existuje řada možností, jak se dobrat slušných peněz, když člověk nelituje času a úsilí. „Můžeme využívat zdroje z EU nebo spolupracovat s univerzitami či průmyslem. Nejen že směr musí být vědecky zajímavý, ale tým musí být složen z odborníků, abychom mohli včas dosáhnout cílů,“ zdůrazňuje.
Zázemí mu poskytuje právě Centrum polymerních materiálů, jež patří k špičkovým pracovištím a kam jezdí na stáže světoví odborníci. Zatloukalovi to však nestačí - jeho snem je pozvednout prestiž celé alma mater. Zatloukal říká: „Podobně jako sportovci podávají vrcholové výkony kolem třicítky, jen mladý člověk dokáže nalézat nové věci a posouvat je vpřed. Přál bych si, aby Univerzita Tomáše Bati měla renomé kvalitní instituce, abychom sem přilákali nadané studenty a mladé vědce z celého světa.“
A relaxace? Toto slovo do slovníčku mladého profesora téměř nepatří. Sice se snaží skloubit práci s rodinou, ovšem jak přiznává, „když je třeba, je pracovní doba neomezená“. Kromě tří potomků se odreagovává hrou na kytaru, kterou praktikuje především o nedělních mších.
