Hodnocení osmi let Benedikta XVI. na svatopetrském stolci je rozporuplné. Ale jeho včerejší dobrovolný odchod z úřadu hlavy katolické církve je statečné rozhodnutí, které Josepha Ratzingera zapíše do dějin katolické církve.
Podle žebříčku časopisu Forbes je nejmocnějším mužem světa Barack Obama, kterému je 51 let. Následuje Angela Merkelová, 58 let. Vladimir Putin, 60 let. Bill Gates, 57 let. A na pátém místě je dnes už prvním dnem emeritní papež Benedikt XVI., který je ovšem o čtvrtstoletí starší než nejstarší z uvedených, Putin. Přestože až na ojedinělé výjimky ve středověku bylo v katolické církvi odstoupení papeže vyloučené, problém starých vládců neschopných plnohodnotné vlády nad 1,2 miliardy katolíků byl ve Vatikáně už dlouho jasný všem.
Naposled to bylo vidět při těžkých a smutných měsících Benediktova předchůdce Jana Pavla II. Ač sám odstupující papež byl a je mužem tradice, jednu tradici se v polovině února rozhodl zbořit: „Poté, co jsem opakovaně zpytoval své svědomí před Bohem, došel jsem k jistotě, že mé síly kvůli pokročilému věku již nejsou vyhovující pro adekvátní výkon úřadu.“ Ve středu se s ním naposledy rozloučily desítky tisíc věřících a se včerejším večerem se Benedikt stáhl na kraj Vatikánu, kde s titulem emeritního římského pontifika bude napjatě čekat, koho kardinálové na konkláve vyberou za jeho nástupce.
Odchod kvůli zdraví, nebo Vatileaks?
Není jisté, zda Benedikt někdy viděl komedii z roku 2011 Habemus papam – Máme papeže. Ve filmu, na který tehdy Vatikán zareagoval velmi podrážděně, se zvolený papež utápí v depresích a panice z ohromného břímě, které mu dosedlo na bedra. Po všemožných snahách ho přesvědčit, aby zůstal v úřadě, smyšlený papež prohlašuje, že „církev potřebuje vůdce, který je při síle“, tedy skoro stejná slova jako pronesl Benedikt. A následně rezignuje.
Joseph Ratzinger slouží mši v horách poblíž bavorského města Ruhpolding v létě roku 1952
Zatímco prorocký scénář filmu je nejspíše bizarní shodou okolností, mnohem pochopitelnější jsou například opakované návštěvy Benedikta u ostatků svatého Celestýna, posledního papeže, který dobrovolně rezignoval. A mnohé lze také vyčíst z Benediktovy zpovědi Světlo světa z roku 2010: „Když si papež uvědomí, že už nemá sil fyzických, duševních a spirituálních k výkonu svého úřadu, pak má právo, a za jistých okolností i povinnost, rezignovat.“ Kromě oficiálního vysvětlení Vatikánu se ale vyrojily i mnohem divočejší dohady o pravých důvodech rezignace. I sám Benedikt ve středu v poslední řeči věřícím přiznal, že za osm let zažil „okamžiky radosti a světla, ale také momenty, které nebyly lehké“. S mnohem temnějším vysvětlením rezignace přišel italský list La Repubblica. Papež se prý rozhodl rezignovat už 17. prosince, poté co dostal do ruky detailní zprávu komise tří kardinálů o aféře Vatileaks, která otřásala Vatikánem během minulého roku. V ní šlo o vynášení důvěrných církevních dokumentů papežovým komorníkem, které odhalily nepravosti a intrikaření ve Vatikánu.
Podle deníku ale 300stránková práce svázaná v červených deskách popisuje i vydírání vatikánského kléru, mimo jiné kvůli homosexuálnímu životu některých prelátů a rozsáhlé zlodějny. Zpráva prý zůstává střežena v papežských vatikánských komnatách a ten, koho zvolí konkláve, si bude muset s výbušným materiálem poradit, jak jen umí.
Po boku Jana Pavla II.
Odkaz papežské vlády Bendikta XVI. tak není zatím snadné hodnotit i pro experty na katolickou církev. Ale to nejde prakticky u žádného období života bavorského rodáka Josefa Ratzingera. Po poklidném dětství v rodině policisty následovalo divoké období třetí říše, kdy byl zařazen povinně do Hitlerjugend. Nacistickou ideologií ale ani na chvíli nenačichl. Katolická víra rodině Ratzingerů jasně ukázala, že nacismus není s jejich přesvědčením slučitelný. Navíc Hitlerův stát jednoho z Ratzingerových bratranců s Downovým syndromem zabil.
Ze seminaristy Ratzingera se postupně stal v padesátých letech uznávaný teolog a v pouhých 31 letech už byl profesorem teologie na Freisingské univerzitě. I když Ratzinger tvrdí, že v jeho teologickém učení není žádných zlomů, do šedesátých let patřil k církevním reformátorům. Na druhém vatikánském koncilu se mocně zasazoval o modernizaci tisícileté instituce. Jenže pak přišel šok ze studentských bouří v roce 1968. Konec úcty k autoritám a relativizování všech dosavadních hodnot Ratzingera otočilo k obraně tradic a církevních dogmat. Z někdejších reformních přátel se tak najednou stali oponenti.
Na fotografii z roku 2002 je kardinál Joseph Ratzinger s papežem Janem Pavlem II. během mše v chrámu svatého Petra ve Vatikán
Snad nejvýrazněji to symbolizuje švýcarský progresivní teolog Hans Küng, který na rozdíl od někdejšího kolegy z katedry Ratzingera zůstal přesvědčeným modernistou a nyní pro Bendikta nemá dobrého slova. Naposled v únoru v časopise Spiegel varoval, že Benedikt „zůstane stínovým papežem, který odstoupí, ale může chtít rozšiřovat svůj nepřímý vliv“.
Zatímco Küng v roce 1979 dostal od Vatikánu zákaz modernistického učení teologie, Ratzinger v roce 1977 povýšil na arcibiskupa Mnichova a Freisingu. V roce 1981 si ho Jan Pavel II. vybral do čela Kongregace pro nauku víry, historicky nástupkyně inkvizice, která dohlíží na dodržování církevní doktríny ve věcech mravů a víry. Ratzinger se v tomto úřadě, jejž si podržel až do zvolení papežem, stal jednou z nejsilnějších figur Vatikánu.
Mocensky vlastně až tak ve Vatikánu neposílil v roce 2005 zvolením papežem, ale už v osmdesátých letech, kdy získal mnohé pravomoce a stal se pravou rukou Jana Pavla II. Ratzinger cenzuroval nejen svého někdejšího přítele Künga, ale i jiné teology, kteří nepřísahali na jeho kongregací posvěcený přístup k problémům plánovaného rodičovství, homosexuality či mezináboženského dialogu.
V roce 1997 ve svých 70 letech požádal Jana Pavla II., zda by mohl odstoupit a stát se knihovníkem a archivářem. Tehdejší papež nejen odmítl, ale Ratzinger se za osm let měl stát jeho nástupcem.
Nepřítel relativismus
Ve filmu Habemus Papam se v mnozí kardinálové v čas konkláve modlí, ať to nejsou oni, kdo bude zvolen na svatopetrský stolec. Podobně smýšlel asi i Ratzinger v roce 2005 po smrti Jana Pavla II. „V jisté chvíli jsem prosil Boha: prosím, tohle mi nedělej… V této chvíli mě však evidentně neposlouchal,“ poznamenal později už jako Benedikt XVI. Výběrem jména už mnohé naznačil. Kromě Benedikta z Nursie se vztahoval především k Benediktovi XV., který se během první světové války snažil o mír mezi oběma stranami a hledal střední cestu mezi konzervativci a modernisty. Takový asi chtěl být Benedikt XVI., ale ne zcela se mu to povedlo.
První roky papežství plachého a introvertního Ratzingera se nesly ve znamení různých zbytečných konfliktů a nedorozumění. Po vzoru Jana Pavla II. si více všímal Jižní Ameriky, kde žije nejvíce věřících katolíků. Na druhé straně ale Latinskou Ameriku popudil svými výroky o blahodárné kolonizaci. Nebo se snažil o ekumenické porozumění, jenže vzápětí svou snahu účinně rušil výroky o tom, že protestanti by neměli být bráni jako uznaná denominace.
Benedikt XVI. žehná věřícím na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu
Nepříliš dobře vypadalo například i zrušení setkání s dalajlamou po protestech Číny. V roce 2007 způsobil skandál svou řečí o víře, rozumu a učenosti v Řezně. Tehdy citoval byzantského císaře Manuela II. a použil jeho výrok o ďábelských a nelidských věcech, které zde po sobě zanechal Prorok. Marně se pak snažil svůj citát vysvětlovat v kontextu, muslimský svět (a vlastně i křesťanský) to příliš nepochopil. Na Západním břehu Jordánu kvůli tomu bouchaly bomby, pákistánští politici uvažovali o fatwě pro papeže. Do historie katolické církve se zapíše jistě jako konzervativnější papež. Trval na dosavadních doktrínách ohledně homosexuálů či používání kondomů. Jeho velkým tématem byla kritika relativismu: „Relativismus tím, že prakticky bez rozdílu všemu přikládá hodnotu, činí zkušenost důležitější nad všechno ostatní. Avšak zkušenosti, odtržené od jakékoli úvahy o tom, co je dobré či pravdivé, mohou vést nikoli k ryzí svobodě, nýbrž k morálnímu a intelektuálnímu chaosu, k poklesu morální úrovně, ke ztrátě sebeúcty, ba dokonce k zoufalství,“ prohlásil v roce 2008.
Skandály, kam se podíváš
Nejednoznačný zůstává jeho odkaz v boji proti sexuálním přečinům uvnitř církve. Zde vlastně rok zvolení Ratzingera papežem není velkým předělem. Už jako šéf Kongregace pro nauku víry získal pravomoce vyšetřovat množící se sexuální skandály po celém světě. Někteří ho viní, že blokoval vyšetřování případů a nepředal provinilce světské spravedlnosti.
Jiní si Ratzingera vysoce cení, že konečně někdo začal systematicky ve Vatikánu bojovat proti těmto zločinům. Zpřísnil kanonické právo. A jako papež se například v roce 2010 v pastoračním listu omluvil obětem sexuálního zneužívání irskými kněžími: „Hrozivě jste trpěli, upřímně se omlouvám. Je pochopitelné, že je pro vás těžké odpustit nebo se smířit s církví. Jejím jménem otevřeně vyjadřuji stud a lítost, jež všichni pociťujeme.“ Přestože se zdálo, že sexuální skandály jsou to, co může nejvíce papeže ohrožovat, aféra Vatileaks ukázala, že může nastat pro Vatikán ještě větší katastrofa. Komorník papeže Paolo Gabriele vynášel ven médiím soukromou korespondenci papeže, ze které jasně vyplývalo znechucení z intrikaření a naznačovalo rozsáhlé uplácení ve Vatikánu.
Image papeže i celého Vatikánu to zle poškodilo, a pokud mají italská média pravdu, tak právě to byl i důvod Benediktovy nečekané rezignace.
Joseph Alois Ratzinger
» narodil se 16. dubna 1927 v bavorském Marktl am Inn do rodiny policisty, na kněze byl vysvěcen v roce 1951
» jako znamenitý teolog se už v 31 letech stal profesorem Freisingské univerzity
» patřil k reformním teologům, účastnil se druhého vatikánského koncilu
» po zkušenosti ze studentských bouří z roku 1968 se přiklonil k tradiční doktríně
» v roce 1977 se stal arcibiskupem Mnichova a Freisingu
» v roce 1981 ho papež Jan Pavel II. jmenoval prefektem Kongregace pro nauku víry, v této funkci zůstal až do zvolení papežem v roce 2005
» v polovině února oznámil nečekaně rezignaci na svůj úřad a od včerejška je emeritním papežem
Čtěte také:
Korupce a homosexuální vztahy prelátů: prý pravé důvody papežova odstoupení
