V roce 2010 vkročil na první zasedání parlamentu v uniformě zakázané Maďarské gardy. Po čtyřech letech nic takového už neprovádí. Pětinu Maďarů šéf Jobbiku zlákal umírněným chováním a štědrými sociálními sliby. Na ideologii se ale nezměnilo nic.
Ani krajně pravicové strany ze západní Evropy s ním nechtějí mít nic společného. Od šéfa Hnutí za lepší Maďarsko – Jobbik Gábora Vony se odvracejí politici z francouzské Národní fronty či rakouští a nizozemští Svobodní. Gábor Vona je prostě moc velký extrém i pro ty, kteří sami bojují s nálepkou extremistů.
V Maďarsku je však nyní pětatřicetiletý Vona na vrcholu přízně. Zatímco v roce 2010 získal Jobbik 16 procent hlasů, po čtyřech letech je jich už více než pětina, skoro milion voličů. Vonovi se sice nepovedlo vystoupat na druhou pozici za vítězný Fidesz staronového premiéra Viktora Orbána, ale určitě má pravdu, když říká, že Jobbik je „nejúspěšnější radikálně nacionalistickou stranou Evropy“.
Zpočátku umírněný…
Gábor Vona se narodil jako Gábor Zázrivecz, což není zrovna typické maďarské jméno. Podle Vony šlo ale jen o jméno jeho adoptivního otce a na střední škole se rychle vrátil k rodinnému jménu. Studoval historii a psychologii v Budapešti a poté krátce dějiny i učil. Musely to být zajímavé hodiny pro studenty, pokud otevřeně říkal své názory.
O autoritářském vůdci meziválečného Maďarska Miklósi Hortym, který přivedl zem do hitlerovské koalice, minulý rok vykřikoval: „Podle nás je Miklós Horty největším maďarským státníkem 20. století. Zvedl Maďarsko z katastrofy během pár let. My Maďaři mu můžeme projevovat jen obdiv a úctu.“
Když organizoval demonstrace proti bolševikům a sionistům, zase provolával: „Nikomu nebudeme olizovat boty. Ubráníme naši zem. Jsme potomci Attily a nikoho se nebojíme!“ Série jeho výroků je samozřejmě mnohem delší. Nyní už je Jobbik antisemitskou a protiromskou extremistickou stranou, ale na počátku tomu tak úplně nebylo. Vona se v roce 2002 podílel na založení skupiny křesťanských studentů.
Z konzervativního spolku o rok později vznikla strana Jobbik, která se hodně hlásila k odkazu revoluce z roku 1956.
Prvním předsedou nebyl Vona, ale Dávid Kovács, umírněnější národovec, který později nesouhlasil se zřizováním polovojenských bojůvek a stranu opustil.
…později proti Židům a Romům
V roce 2006 Vona stranu ovládl. Pár procent hlasů ve volbách nenaznačovalo, že by se měl politický mainstream o Jobbik zajímat. Ale pak přišel v roce 2009 šok v evropských volbách. Skoro 15 procent hlasů znamenalo tři europoslanecké mandáty. Ekonomická krize udělala z okrajových extremistů přijatelnou volbu pro mnohé Maďary.
Vona si vytyčil dva hlavní nepřátele, kolem kterých vystavěl celý stranický program – Žida a Roma. Proti Romům, kterých je v Maďarsku přes půl milionu, vyhlásil program „nulové tolerance“ a požadoval jejich odchod. „Pokud nebudou chtít odejít, požádáme o pomoc Brusel,“ navrhl Vona ironicky v roce 2012, „musíme je požádat, aby si vzali stovky tisíc našich spoluobčanů na pár let a učili je evropské kultuře. Pokud uspějí, mohou je vrátit.“ V tažení proti Židům zase poslanec Jobbiku v parlamentu navrhoval vytvořit „židovský seznam“, aby se vědělo, kdo ze zákonodárců má židovskou krev.
K těmto dvěma trvalkám Vonovy politiky se přidala ještě další dvě témata – využívání ekonomické krize a euroskeptická politika. Maďarští ekonomové spočítali, že zdaleka nejdražší předvolební sliby měl právě Jobbik, protože této radikální opozici je zcela jedno, kdo jejich velkorysé sociální sliby zaplatí. A Evropskou unii považuje Vona za zlo, ze kterého je třeba co nejrychleji odejít.
Gardista v parlamentu
V roce 2007 Vona přešel od antisemitských a protiromských slov k činům. Jobbik ustavil vlastní paramilitaristické jednotky, takzvanou Maďarskou gardu, které ostentativně pochodovaly romskými osadami. Jejich kroje odkazovaly na uniformy z časů hitlerovského Maďarska. O rok později gardu soud zakázal. Vona přesto v uniformě přišel v roce 2010 do parlamentu.
Vstup Vony a dalších 46 poslanců do parlamentu byl pro mnohé Maďary šokem. Ale utěšovali se, že po odeznění krize zájem o extremisty opadne. Nyní už je jasné, že se pletli. Vona místo uniformy oblékl kravatu, rozšířil své sociální sliby a stylizoval se do jediné zábrany před velkou koalicí Fideszu a socialistů. Dokonce vyhlašoval, že strana „překvapivě vyhraje“. To se nakonec nestalo, ale Vona se definitivně zabydlel v maďarské politice. A těší se na nadcházející evropské volby, od kterých si slibuje, že konečně dosáhne druhého místa za vládním Fideszem.
Čtěte také:
Gregor M. Papucsek: Maďarská „revoluce“ pokračuje
Maďarské volby vyhrál Fidesz. Zřejmě udrží i ústavní většinu
