Pokud se budoucímu premiérovi Šinzó Abemu povede vše, co si předsevzal, ze starého Japonska nezůstane na kameni kámen. Země získá regulérní armádu, naopak centrální banka přijde o svou nezávislost.
Nástup do premiérské funkce bude pro lídra pravicové Liberálnědemokratické strany Japonska (LDP) Šinzó Abeho opětovným vstupem do stejné řeky. Už podruhé se Abemu povedlo vystoupat na vrchol japonské výkonné moci. To se před ním v poválečném Japonsku podařilo jen jednomu politikovi. Ale předchozí vláda Abeho mezi lety 2006 a 2007 dopadla tragicky: „Byl jsem nervózní a pod tlakem. Něčeho jsem dosáhl, ale nedokázal jsem v tom pokračovat více než rok. Tentokrát jsem ale připraven vést stabilní kabinet.“
O podporu v dolní komoře japonského parlamentu se po nedělních volbách nemusí rozhodně bát. Spolu se spojenci dokázala LDP dobýt senzační absolutní většinu, kterou mohou přebít i veto horní komory. Politická situace se tedy změnila, ale nacionalistický konzervativec Abe sám říká, že jeho mise zůstává stále stejná: „Nezměnil jsem své názory od doby před pěti lety, když jsem předsedal vládě. Největší výzvou pro Japonsko je snaha konečně uniknout z poválečného systému.“
Raketový výstup a stejně rychlý pád
Tvrdá konzervativní linie Šinzó Abeho se většinou vysvětluje už rodinnou historií. Jeho dědeček Nobusuke Kiši byl jako vysoký válečný politik zatčen po skončení války Američany, ale nakonec ho bez trestu pustili ven. Koncem padesátých let se pak Kiši stal dokonce premiérem a tvůrcem konzervativní antikomunistické a proamerické strany, v jejímž čele nyní jeho vnuk zvítězil.
To ale není vše. Významnými politiky byl i jeho druhý dědeček a také jeho otec Šintaro Abe, který to dotáhl až na ministra zahraničních věcí. Šinzó Abe sice po studiu politologie a krátkém pobytu v USA zkusil na několik let manažerskou práci v ocelárnách Kóbe, odstup od politiky mu ale nevydržel a i on se dal podle rodinného vzoru do služeb japonské konzervativní pravice. Od roku 1982 asistoval na ministerstvu svému otci. Ten nebyl na začátku devadesátých let daleko od kandidatury na premiéra, ale v roce 1991 zemřel. O dva roky později už jméno Abe v dolní komoře Dietu, jak se japonský parlament nazývá, reprezentoval syn.
Závratná kariéra začala nižšími posty ve vládní administrativě. Abe se následně stal generálním tajemníkem LDP, pak nepostradatelným členem vlády a v roce 2006 byl zvolen nejmladším premiérem poválečného Japonska. Japoncům imponoval svým tvrdým vystupováním vůči Severní Koreji, nikoho nenechával na pochybách o své vizi hrdého a konzervativního Japonska a navíc sliboval zachování hospodářské linie populárního premiéra Juničira Koizumiho.
Jenže premiérování nadějného Abeho se brzy změnilo v katastrofu. Velké diplomaticdující ké plány v regionu zničila jeho klamná víra, že japonští vojáci za války nenutili ženy k sexuálnímu otroctví. To samozřejmě popudilo jak Čínu, tak i jihokorejského spojence. Pak se zjistilo, že vláda ztratila penzijní záznamy desítek milionů Japonců. A nakonec i za hranice Japonska pronikl skandál, kdy se Abeho ministr zemědělství obviněný z defraudace oběsil ve svém domě. Abe ho nahradil jiným ministrem, ale ten byl záhy rovněž obviněn z defraudace a rezignoval.
Přesně rok po nástupu do funkce rezignoval sám Abe. Nikoli prý kvůli ztrátě důvěry, ale kvůli zdraví. Sužují ho chronické střevní bolesti.
Pryč s poraženeckým pacifismem
O pět let později ale slaví velký návrat. V září senzačně porazil protikandidáty a stal se lídrem LDP do voleb: „Vítězství ze mne nesmaže odpovědnost, kterou jsem nesl pět let nazpět, ale mám ji pevně v srdci a jsem připraven sestavovat vládu s kýmkoli,“ smířlivě prohlašoval vůči spolustraníkům. A nyní skutečně vítězství přišlo. Podle analytiků ale ani ne tak zásluhou samotného Abeho. Tvrdému oponentovi severokorejské diktatury velmi pomohl i nečekaně vydařený prosincový start severokorejské rakety, který překvapil a ohromil mnoho Japonců. Vedle strachu z nevyzpytatelného Pchjongjangu Abemu pomohla i touha Japonců zbavit vládních postů dosud úřaŠinzó Demokratickou stranu Japonska.
Abe se už těší, že dotáhne k reálnému konci svůj sen o přepsání slavného pacifistického článku japonské ústavy zakazující řádnou armádu. Abe touží, aby Japonsko bylo vedle ekonomické síly i silou vojenskou. A Japonci na to stále více slyší. S Abem se jistě do nejvyšší japonské politiky navrátí i tradiční návštěvy svatyně Jasukuni, tedy místa, kde jsou vedle řadových vojáků pohřbeni i váleční zločinci. Během prvního premiérství návštěvu nestihl, nyní si akt, který neskonale popouzí okolní země, zřejmě neodpustí. Aby nikoho nenechal na pochybách, vydal se do svatyně ještě jako kandidát na premiéra.
Centrální banka přijde o nezávislost
Největší záhadou je ale Abeho ekonomický program. Abe chce rozhýbat stagnující hospodářství výstavbou nové infrastruktury za 2,4 bilionu dolarů. To ovšem ještě prohloubí už tak rekordní japonský veřejný dluh. Tím však Abe nekončí. Financování projektu se má z velké části dít úpisem vládních dluhopisů, které by přímo vykupovala centrální banka Bank of Japan (BoJ). To je ovšem proti dosavadním zákonům. Stejně jako Abeho představa, aby se Japonsko vymanilo z deflace vyšším inflačním cílem BoJ, což při nulových úrokových mírách není pro centrální banku nic snadného. Jestřáb Abe má ale jasno: „Chci do funkcí guvernéra a jeho zástupců lidi, kteří takový inflační cíl schválí.“ Japoncům teď už nezbývá než doufat, že druhá vláda Abeho neskončí stejným fiaskem jako ta první.
Šinzó Abe
» narodil se 21. září 1954 v Nagatu v jižním Japonsku do rodiny aktivních politiků. Jeho dědeček byl premiérem, jeho otec ministrem zahraničí
» po studiích politologie na univerzitě Seikei studoval krátce i v USA. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pracoval v ocelárnách Kóbe. Od roku 1982 asistoval v úřadech svému otci
» v roce 1991 byl poprvé zvolen do parlamentu za Liberálnědemokratickou stranu Japonska a zažil strmou kariéru zakončenou v roce 2006 jmenováním do premiérského křesla. Po roce skandálů však zase předsednictví vlády složil
» letos senzačně vyhrál boj v LDP a stal se volebním lídrem. Volby nyní drtivým způsobem vyhrál a jako teprve druhý politik v poválečném Japonsku se znovu vrátí do úřadu premiéra
» už léta bojuje s chronickými střevními bolestmi, kvůli kterým v roce 2007 dokonce rezignoval na premiérský post
» po boku má manželku Akie
Čtěte také:
