PROFIL: Sobotka konečně ukázal ostré lokty. A Hašek se ho neumí zbavit

Nikdy nešel do veřejného sporu v sociální demokracii, kterou spoluzakládal a psal o ní i vysokoškolskou práci. Bohuslav Sobotka šel vždy jen do bitev, o kterých věděl, že je vyhraje. Snaha o odstranění druhým mužem ČSSD Michalem Haškem ho však donutila jednat jako razantní politik.

Poněkud mdlým projevem a toporným chováním předseda ČSSD Bohuslav Sobotka připomíná spíše úředníka než politika, který se chystá na premiérský úřad. Není přitom pravda, že Bohuslav Sobotka nic jiného než schůzování a intrikaření ve vedení strany nezná. Občas se střetl i s realitou. A dost to zabolelo.

V roce 2009 byl jedním ze sociálnědemokratických politiků, na které oponenti házeli vajíčka. Místo plamenných výroků tehdejšího předsedy ČSSD Jiřího Paroubka však jeho pravá ruka Sobotka jen lakonicky poznamenal: „Dostal jsem vajíčkem do obličeje. Docela to bolí. Rajčetem do břicha. Nic moc. A pak ještě mockrát vajíčkem do různých částí těla. Po chvíli vás to přestane bavit.“ Bez velkých emocí reagoval i o rok později, když ho na předvolebním mítinku uhodil opilec tak, že se skácel k zemi.

Paradoxně Sobotku řádně naštval až třetí nečekaný útok, který v politice zažil. Nebyl fyzický, ale o to více likvidační. Den po volbách, ve kterých ČSSD utrpěla hubené vítězství, se ho pokusil svrhnout Michal Hašek a jeho příznivci. Ale Sobotka je překvapil.

Dobrý sociální demokrat, špatný ministr

S Haškem má Sobotka mnoho společného – brněnská práva, pak hned schůzování v mládežnické organizaci, lokální politika a výtah do Poslanecké sněmovny. Ale na rozdíl od Haška nikdo nemůže u Sobotky pochybovat o jeho oddanosti sociální demokracii. Na konci normalizace si ve školním časopise dělal legraci z komunistů, v srpnu 1989 dostal na nelegální demonstraci pendrekem po zádech a hned, jak to šlo, v prosinci 1989 osmnáctiletý mladík s velkými brýlemi obnovoval ČSSD ve Vyškově. Jako právník se chtěl ve sněmovně věnovat mediální legislativě, ale ČSSD chyběli ekonomové, a tak se Sobotka stal samozvaným expertem na daně a hospodářskou politiku.

Všemu se ve sněmovně poctivě učil, i tomu špatnému. Naučil se „porcovat medvěda“, tedy přihrávat dotace při schvalování rozpočtu do svého regionu. Také se naučil papírově bydlet dál na Moravě a pobírat vysoké náhrady, které pak neeticky využil na koupi pražského bytu. Ze svého kamaráda, právníka Radka Pokorného, si udělal nepostradatelnou pražskou spojku do světa byznysu.

Riskem ČSSD byla jeho nominace na post ministra financí v roce 2002. V této funkci dokázal, že politik musí být nejen slušný, ale i schopný. Z čela ČEZ odstranil Jaroslava Míla a nahradil jej Martinem Romanem, který je nyní persona non grata. Jeho nejhorším manažerským rozhodnutím pak byl bezpochyby Jaroslav Tvrdík v ČSA. Michal Hašek nejspíš v nynějším souboji využije i Sobotkovu roli při „doprivatizaci“ OKD v roce 2004 či privatizaci Škody Plzeň v roce 2002. Že přeorientování Sobotky z mediální legislativy na hospodářskou politiku nebylo pro Česko šťastné, doložil současný šéf ČSSD v posledním roce svého ministrování. Přes sedmiprocentní růst HDP v roce 2006 dokázal vytvořit rekordní deficit 111 miliard korun.

S Haškem za zády

Sobotka si ale hlídal i stranickou kariéru. Poslušně kryl záda nejprve Miloši Zemanovi, pak Vladimíru Špidlovi, Stanislavu Grossovi a za Jiřího Paroubka se stal dvojkou ve straně. Když i ten padl, pokusil se o nejvyšší metu. V roce 2011 ale získal v prvním kole volby předsedy jen 298 hlasů proti 291 hlasům pro Michala Haška. Nakonec vyhrál, ale Hašek mu okopává neustále kotníky. Po slabém výsledku ve volbách se pokusil Sobotku definitivně odstranit a byl jistě překvapen, že se předseda poprvé v životě nenechal zastrašit demonstrací síly.

Michal Hašek: S jídlem roste chuť

Do sociální demokracie vstoupil až v roce 1998, ale rychle se vyšvihl nahoru. Podařilo se mu prosadit se mezi hejtmany a v roce 2011 se málem stal předsedou ČSSD. Od té doby vymýšlí, jak toho dosáhnout. Aktuální pokus se mu hroutí.

Po volbách, ve kterých ČSSD získala jen 20 procent hlasů, druhý muž ČSSD a jihomoravský hejtman Michal Hašek vytušil, že nadešla ta správná chvíle na odstavení předsedy Sobotky. Měl to dobře vymyšleno. Den po oznámení volebních výsledků nechal na předsednictvu ČSSD přečíst svou pravou ruku, brněnského primátora Romana Onderku, výzvu k odstoupení Sobotky, kterému přisoudil celou zodpovědnost za slabý volební výsledek. Zároveň se stal hlavou vyjednávacího týmu ČSSD o budoucí vládě. Éra silného a rozhodného Haška po mezidobí slabocha Sobotky tak mohla začít. Jenže se to rychle zvrtlo.

Jako Sobotka. Jen ambicióznější

Sobotka a Hašek v mnohém vypadají, jako by si z oka vypadli. V roce 1994 se na rok setkávali na půdě Právnické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Sobotka psal závěrečnou práci u poslance ČSSD Zdeňka Koudelky, u kterého později dělal asistenta Hašek. Oba byli jihomoravští sociální demokraté s nepříliš výraznými názory a pragmatickým přístupem.

Při bližším pohledu je ale jasné, že Hašek je mnohem průraznější než Sobotka, umí lidi lépe přesvědčit a vabank pro něj není zakázané slovo. Sociálním demokratem se stal Hašek skoro náhodou, jako asistent starosty rodné obce Drásov byl spokojený nestraník. Jako zastupitel se však už přidal k ČSSD a velmi mu pomohlo, že asistoval poslanci Koudelkovi v Praze. Jako tajemník poslanců ČSSD si později zajistil potřebné kontakty a v roce 2002 se už podíval do Prahy jako poslanec.

Haškovy ambice je vidět z několika projektů. V roce 2000 chtěl s čelným politikem brněnské ODS Pavlem Blažkem a právě Koudelkou zakládat vysokou školu. Ale nepovedlo se jim to. Také nechtěl mít jen titul Mgr. jako Sobotka, a tak si zajistil v roce 2010 titul JUDr. na slovenské soukromé škole Sládkovičovo, kterou řídil poslanec slovenské sociální demokracie. Pochyby o kvalitě práce se mu nepovedlo rozptýlit: nejprve sliboval zveřejnit posudky své práce, ale pak se mu to znelíbilo.

A Haškova ambicióznost se naplno projevila v roce 2008, kdy se stal hejtmanem Jihomoravského kraje. Nový post ho vynesl až do čela Asociace krajů, ze které si udělal své alternativní mocenské zázemí proti Sobotkovi.

Se Zemanem proti Sobotkovi

V ČSSD se pokoušel dostat nahoru v přízni Jiřího Paroubka. Když ten padl po volbách v roce 2010, přihlásil se do souboje o nástupnictví se Sobotkou. Zprvu nebyl brán jako vážný kandidát, ale nakonec na sjezdu v roce 2011 jen velmi těsně prohrál a stal se druhým mužem strany. Tehdy mluvil o tom, že bude Sobotkovi „krýt záda“. Spíše mu ale usilovně mydlil schody a výrazně v tom přidal, když mu Sobotka odmítl svěřit ve stínové vládě post ministra financí. V rámci snahy sesadit Sobotku se po pádu Paroubka stal zapáleným příznivcem Miloše Zemana. Prosazoval ho na Hrad proti stranickému kandidátovi Jiřímu Dienstbierovi, pak proti názoru předsedy podporoval vznik kabinetu Jiřího Rusnoka. A těsně před volbami se pokusil zbavit Sobotku stranické kandidatury na premiéra.

Po volbách se rozhodl, že je čas porušit ozbrojený mír se Sobotkou a se svými příznivci ho vyzval k rezignaci. Jenže nepočítal s tím, že po prozrazené schůzce u prezidenta o volební noci nebude za zachránce ČSSD, ale pouze za Zemanovu poslušnou loutku přistiženou při lhaní.

Čtěte také:

Analýza: Sobotkova ofenziva v ČSSD zabrala, teď má navrch

Mynář v pasti logiky: Nevím, o čem schůzka byla, ale vím jistě, o čem nebyla

Komentář E15.cz: Socialistické Sarajevo aneb Atentáty se musí umět