Málokterý politik se na svou funkci připraví tak, že si o agendě úřadu napíše nejprve doktorskou práci. Anně Šabatové se to podařilo. V čase mezi prací zástupkyně veřejného ochránce práv a nynějším zvolením první českou ombudsmankou obhájila dizertaci, kde už v názvu říká, že by se úřad měl vyvíjet „od administrativního k lidskoprávnímu pojetí“. Konkrétně třeba žalobami proti diskriminaci.
Zítra se slavnostním slibem ujme známá aktivistka za lidská práva Anna Šabatová úřadu, o nějž měla vždy zájem. Když se v roce 2000 volil první veřejný ochránce práv, získala tehdy jako kandidátka prezidenta Václava Havla jen 20 hlasů. Nakonec byl zvolen Otakar Motejl a Šabatová se stala jeho zástupkyní. V roce 2010 při volbě Motejlova nástupce byla opět kandidátkou. A opět neuspěla.
Neuspěla by asi ani nyní, kdyby volba funkcionářů brněnského úřadu vypadala jako minulý rok. Tehdy se v dubnu volil zástupce ombudsmana a akce se zvrtla v politickou dohodu ODS a ČSSD – straník z ODS měl jistou pozici v Nejvyšším kontrolním úřadě, straník z ČSSD post zástupce veřejného ochránce. Tím sociálním demokratem byl bývalý poslanec strany Stanislav Křeček, který nyní jako kandidát prezidenta Miloše Zemana zkoušel vystoupit ještě o patro výše. Avšak koalice z minulého roku už neplatí, a tak poslanci napříč stranami podpořili Šabatovou.
Velká práva, malá práva
Poražený kandidát Stanislav Křeček říká, že se na spolupráci se Šabatovou „vysloveně těší“. „Jsme každý jiný, jinak zaměřený, což může být pro postavení ombudsmana výhodné a užitečné.“ Zároveň je ale jasné, že nová ombudsmanka vnímá své poslání o dost jinak než její zástupce. Křeček například tvrdí, že nechápe myšlenku Šabatové z její zmiňované dizertace o vývoji od administrativního k lidskoprávnímu pojetí úřadu. „Moc této tezi nerozumím a obávám se, že je za ní snaha o odlišení ,obyčejných‘, řekl bych denních lidských práv, k jejichž ochraně je podle našeho práva ombudsman povolán, od těch jakoby ,velkých‘ lidských práv, k jejichž ochraně je u nás zřízen Ústavní soud, zmocněnec vlády pro lidská práva, a nyní dokonce ministerstvo. Ale není malých a velkých práv,“ uvádí Křeček.
Je možné, že Šabatová mu na to na první společné poradě v Brně ocituje z úvodu své dizertace: „Přestože je tu koncentrované ústavní soudnictví, nenáleží ochrana lidských práv pouze soudům, respektive ústavnímu soudnictví, ale je důležité, aby se na ní podílely i další instituce, mezi nimiž ochránce zaujímá významné místo… Zásah ochránce právě pro porušení základních práv a svobod může být rychlejší a účinnější než ochrana soudní, a v některých případech dokonce ani nikdo jiný ochranu poskytnout nemůže.“
Stalin, reformy, vězení
Přestože Šabatovou na funkci kvalifikuje mnohaleté působení ve funkci zástupce ombudsmana i doktorskou prací o úřadu, poslance asi nejvíce oslovila její nepopiratelná osobní statečnost a vytrvalý boj v kauzách, které porušují lidská práva. Paradoxně sama Šabatová se narodila v roce 1951 do rodiny přesvědčeného stalinisty Jaroslava Šabaty, který po únoru 1948 „vyakčňoval“ spolužáky z vysoké školy a následně učil na katedře marxismuleninismu v Brně. Jenže v šedesátých letech se přiklonil na stranu reformního křídla a tím rozhodl o osudu svých dětí včetně Anny. „Vzpomínám si, jak v šedesátých letech kritizovali své společenské okolí, i když ještě z pozic členů strany. Byli kritičtí k mnoha jevům veřejného života, otec se aktivně účastnil přípravy politických reforem před rokem 1968,“ vzpomínala jednou Šabatová.
V roce 1968 bylo Šabatové sedmnáct let a byla členkou Unie středoškoláků a učňů. Ihned po invazi „spřátelených“ vojsk se její otec stal dokonce v srpnu 1968 na takzvaném vysočanském sjezdu členem ústředního výboru Komunistické strany Československa. O rok později však už pracoval jako betonář a v roce 1970 byl vyloučen z KSČ. Anna se přesto ještě dostala na filozofii a historii na brněnské Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. V roce 1971 však skoro celá rodina skončila ve vězení. Otec, Anna i bratr Jan za šíření samizdatu a letáků, že volby jsou právo, nikoli povinnost.
| Nová ombudsmanka Anna Šabatová chce více pravomocí |
|---|
| Novou ochránkyní veřejných práv poslanci v pátek ve druhém kole zvolili někdejší zástupkyni ombudsmana Annu Šabatovou. Dali jí přednost před nynějším zástupcem ochránce veřejných práv Stanislavem Křečkem. Pro Šabatovou hlasovalo 85 ze 168 poslanců, pro Křečka šestatřicet. |
| Šabatová vzápětí oznámila, že hodlá prosazovat rozšíření pravomocí úřadu. „Byla bych ráda, kdyby se (ombudsman) mohl obrátit na Ústavní soud a dát návrh na zrušení zákona, a také bych byla ráda, aby v otázkách diskriminace mohl podávat sám žaloby k soudu,“ prohlásila. |
| S rozšířením pravomocí souhlasí i Stanislav Křeček. „Zařazení mezi instituce, které mají právo navrhnout Ústavnímu soudu zrušení zákonů, již bylo námi jako návrh podáno. Stejně tak jako návrh na to, aby ombudsman mohl podávat žalobu proti diskriminačnímu jednání,“ uvedl. Některé pravomoci podle něj navíc ombudsman dosud nevyužívá, i když je má. „Například právo podat žalobu ve veřejném zájmu,“ vysvětlil Křeček. |
| Bývalá zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová rovněž upozorňuje na to, že slabé pravomoci veřejného ochránce práv vycházejí z jeho pozdního začlenění do českého právního řádu. „Náprava protiprávního jednání je proto často zdlouhavá a nezřídka se míjí účinkem. Posíleny by tedy měly být návrhové kompetence ochránce. Podle mého názoru je také kuriozitou nesmyslně rozsáhlá povinnost mlčenlivosti ombudsmana. Nechrání stěžovatele, ale protiprávně jednající úřady a úředníky,“ prohlašuje Seitlová. |
| Posílení pravomocí už dříve navrhoval předchozí ombudsman Pavel Varvařovský, který ve funkci skončil loni v prosinci na vlastní žádost. U poslanců však nikdy neuspěl. |
| Poslanci zatím neschválili ani ombudsmanovu zprávu o činnosti za předminulý rok a často ignorují jím předložené návrhy. Podle Křečka se však situace postupně zlepšuje. „Loni nám nebylo vyhověno jen v šestnácti případech z mnoha set stanovisek. Spíše je problém, že se o jeho práci málo ví, ale snad se to zlepší,“ říká Křeček. |
Svatba dvou vězňů režimu
Když Šabatová nastoupila do věznice v Opavě, už znala jméno svého budoucího manžela Petra Uhla. V roce 1969 totiž její otec přivezl domů složku s procesem proti idealistickému komunistovi Uhlovi a jeho Hnutí revoluční mládeže. Normalizátoři „zařídili“ i osobní setkání. Uhl seděl v plzeňské věznici na Borech s bratrem Anny Janem, a když po propuštění přijel Uhl za někdejším spoluvězněm do Brna v roce 1974, ještě téhož roku byla svatba.
Oba měli za sebou vězení, ale Uhla ještě jedno čekalo. V roce 1979 byl odsouzen na pět let a Šabatová se ocitla sama se třemi dětmi. Přesto dokázala věnovat disentu neuvěřitelné množství času, vydávala periodikum Informace o Chartě 77, Chartu jako její otec podepsala a stala se i jednou z jejích mluvčí.
Půlnoční bouře
Po sametové revoluci stoupala zpočátku strměji kariéra jejího manžela. Anna Šabatová se stala poradkyní ministra práce, ale následně se stáhla na úřednické a redaktorské posty. To Uhl byl poslancem, šéfem Československé tiskové kanceláře, v roce 1998 se stal zmocněncem vlády Miloše Zemana pro lidská práva a zároveň předsedou Rady pro národnosti, Rady pro lidská práva a Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity. V roce 2001 ale vládní pozice opustil, přišla řada na kariéru jeho manželky. Poslanecká sněmovna Annu Šabatovou zvolila v lednu roku 2001 zástupkyní ombudsmana, takže s Otakarem Motejlem vytvořili první tým veřejného ochránce práv.
Dizertační práce Šabatové může poskytnout vodítko, které případy z té doby považuje za stěžejní. V případových studiích rozebírá ochranu práv doživotně odsouzených ve věznici Mírov, kauzu Půlnoční bouře, sterilizaci romských žen prováděných v rozporu s právem či případ kamer ve výchovných ústavech.
Hodně lidí si ji zapamatovalo především v souvislosti s případem devítiměsíční holčičky Půlnoční bouře ze Šimanova na Klatovsku v roce 2002. Úřady dívku rodičům odebraly a umístily do kojeneckého ústavu kvůli tomu, že si její rodiče nenechali vystavit rodný list. „Stále si stojím za tím, že klatovský referát sociální péče a soud pochybily. Případ má ale mnoho detailů, na jejichž základě se rozhodování už nejeví tak iracionálně,“ hájila tehdy rodinu Šabatová. Práce sociálních pracovnic byla vůbec asi největším tématem Šabatové. „Sociálním pracovnicím někdy splývají rodiny, které se starat nechtějí, s těmi, které se starat nedokážou,“ jednou shrnula Šabatová podstatu problému.
| Ombudsman |
|---|
| Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Posláním ombudsmana v České republice, jímž byl koncem roku 2000 na první šestileté období zvolen exministr spravedlnosti Otakar Motejl, je chránit občany před nečinností nebo špatným rozhodnutím orgánů státní správy. Pokud ombudsman zjistí, že konkrétní orgán pochybil, je v jeho pravomoci vyzvat jej k nápravě. Když se tak nestane, umožňuje mu zákon jako nejvyšší sankci zveřejnění případu. |
Kuřimská chyba
O obětavosti Anny Šabatové v úřadu nikdo nepochyboval. Někdy bojovala i za případy, které ani řešit nemusela. V roce 2003 zařídila happy end vztahu Češky s uprchlíkem z Moldávie, jejichž sňatku bránilo, že ženich neměl všechny patřičné dokumenty. Šabatová u místní matriky zasáhla a ve Frýdku-Místku byla svatba.
Nejvíce Šabatové ve volbě ombudsmanky mohla uškodit takzvaná kuřimská kauza. Ještě jako zástupkyně ombudsmana se totiž v roce 2006 dozvěděla o případu údajně třináctileté Aničky (o níž se později zjistilo, že jde zhruba o třicetiletou Barboru Škrlovou), která žila v rodině Mauerových. Po dohodě se šéfredaktorem Literárních novin a aktivistou Jakubem Patočkou poradila rodině, jak dívku legalizovat. Za to, že neoznámila kauzu sociálním pracovníkům, Šabatovou kritizoval například Fond ohrožených dětí. Šabatová se hájila, že musela zachovávat mlčenlivost ve funkci zástupkyně ombudsmana. Kuřimskou kauzu nedávno využil i prezident Zeman, který ve volbě podporoval Křečka: „Pokud jde o paní Šabatovou, lidsky proti ní samozřejmě nemám námitky, ale nenavrhoval jsem ji proto, že jsou určité nejasnosti, pokud se týká její účasti v takzvané kuřimské kauze.“
Návrat do Brna
Po skončení mandátu zástupkyně ombudsmana v roce 2007 dopsala zmiňovanou dizertaci, stala se vysokoškolskou pedagožkou a předsedkyní Českého helsinského výboru. Spolu s manželem přesměrovala sympatie od ČSSD ke Straně zelených a v roce 2008 za ni na Vyškovsku neúspěšně kandidovala do Senátu. V roce 2010 se pokusila získat post ombudsmana po Otakaru Motejlovi: „Je pro mne výzva, že bych mohla navázat na to, co vybudoval doktor Motejl a na čem jsem se také částečně podílela.“ Ale neuspěla. Navázat na svého někdejšího šéfa může teprve nyní.
| Anna Šabatová |
|---|
| » narodila se 23. června 1951 v Brně |
| » ve třetím ročníku vysoké školy v roce 1971 byla odsouzena na tři roky za šíření samizdatu, propuštěna byla v roce 1973 |
| » podepsala Chartu 77 a byla jednou z jejích mluvčích |
| » po roce 1989 byla poradkyní ministra práce, pak úřednicí, v letech 2001 až 2007 byla zástupkyní veřejného ochránce práv Otakara Motejla |
| » v letech 2008 až 2013 byla předsedkyní Českého helsinského výboru |
| » jejím manželem je bývalý politik Petr Uhl, má s ním tři děti |
Čtěte také:
Ombudsmankou se stala Anna Šabatová, Křeček u poslanců neuspěl
