Profitovat bude Sazka

Místo zpřísnění regulace hazardu se hraje o přerozdělování peněz

V minulém vydání týdeníku (EURO 13/2009) jsme upozornili, že provozovatelé u vybraných druhů loterií a sázkových her požívají privilegia při placení správních poplatků. Odvádějí na nich deset procent z tržeb, maximálně však deset milionů korun. Na článek reagoval výkonný ředitel Asociace provozovatelů kursových sázek (APKURS) Marek Herman: „Limitace správních poplatků má v ČR – stejně jako v jiných zemích – jasné a racionální důvody.“
Týdeník EURO se však pozastavuje především nad skutečností, že „jasné a racionální důvody“ pro stropování výše správních poplatků platí pouze pro vybranou skupinu provozovatelů loterií a jiných sázkových her, a nikoli pro všechny.
Komplexní pozměňovací návrh loterijního zákona, který 16. března schválil rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny, sice limit posouvá z deseti na dvanáct milionů korun, ale zároveň zachovává omezení pouze na vybrané druhy loterií. Tím by v případě přijetí Poslaneckou sněmovnou i nadále nastoloval nerovné podmínky na hazardním trhu, což by u natolik specifického druhu podnikání, jakým hazard je, být nemělo.

Ojedinělý případ

Hazard je v Česku osvobozen od daně z příjmů. Správní poplatek lze tudíž vedle odvodů na veřejně prospěšné účely a státní dozor považovat za daňové zatížení provozovatelů loterií a jiných sázkových her.
Herman upozorňuje, že provozovatelé sázkových her a loterií „mají zvláštní režim zdanění a nemohou uplatňovat odpočet nákladů, jak to standardně dělají všechny ostatní firmy. Při stejném obratu je odvodová povinnost provozovatelů téměř 3,5krát vyšší než v jiných odvětvích.“ Dle detailní analýzy ministerstva financí, kterou má týdeník EURO k dispozici, činilo dle výsledků za rok 2008 (za rok 2009 zatím nejsou k dispozici) průměrné odvodové zatížení provozovatelů sázkových her z obratu bez započítání nákladů 25,6 procenta. U kurzových sázek, jejichž provozovatele APKURS sdružuje – Fortuna, Tipsport, Chance, SynotTip a Sazka – je to 16,9 procenta (viz Ve prospěch loterií). Dle pravidelné studie společnosti KPMG činila průměrná sazba daně z příjmů právnických osob v České republice loni dvacet, u nepřímých daní pak devatenáct procent.

Veřejně prospěšné účely

Samo limitování výše odvodu správních poplatků je přitom v českém daňovém systému ojedinělé. „Pokud by byl limit pro správní poplatek zrušen, dotklo by se to mnohem víc veřejně prospěšné sféry než provozovatelů, protože povinné odvody se ze zákona počítají z vkladů ponížených o vyplacené výhry a různé druhy poplatků včetně správního,“ pokračuje Herman.
Současný zákon stanovuje provozovatelům odvody na veřejně prospěšné účely (VPÚ) v rozmezí od šesti do dvaceti procent dle výše příjmů provozovatelů – po odečtení výher, správních poplatků a nákladů státního dozoru. Komplexní pozměňovací návrh sjednocuje odvody na VPÚ na dvacet procent, což zasáhne zejména drobnější provozovatele.
Jak dále uvádí Herman, jednotná sazba odvodů na VPÚ zabrání atomizaci firem – aby odváděly na dobročinné účely co nejméně peněz. Nutno dodat, že provozovatelé mohou sami určit, komu prostředky na VPÚ odvedou. Má snad nějaký podnikatelský subjekt mimo hazard podobně volnou ruku při určování toho, kam poplynou peníze z jeho daní?

Důvod k radosti?

Další problematický bod novely se týká odvodů z VPÚ přímo obcím. „Komplexní pozměňovací návrh nově určuje, že pět procent z odvodů na VPÚ z videoloterijních terminálů (VLT) bude určeno přímo obcím. Odhadem okolo 1,5 miliardy korun, které obce dříve neměly,“ uvádí Herman. Přesněji řečeno, jde o odvody z centrálních loterijních systémů (viz Centrální loterijní systém). VLT neboli koncová zařízení těchto systémů jsou často vzhledově naprosto totožná s klasickými výherními hracími přístroji s mechanickými válci, které běžně vídáme v hernách, kasinech či hospodách, a lze na nich hrát prostřednictvím dotykových panelů i stejné hry. Na rozdíl od klasických mechanických přístrojů však na nich není nastavena maximální možná hodinová prohra.
Jenže dle informací týdeníku EURO ministerstvo financí již začalo povolovat nový druh systému (viz Lokální herní systém). Jednotlivé „automaty“ se vzhledově neliší od VLT a lze na nich hrát stejné hry. Lokální herní systém je přitom o několik řádů levnější na pořízení než centrální, na který byly VLT doposud napojeny, a nepodléhá on-line kontrole státního dozoru.
Nabízí se otázka, zda provozovatelé při lobbování za znění poslanecké novely „neobětovali“ VLT, potažmo centrální loterijní systém, aby jej vzápětí nahradili novými lokálními systémy. Ty jsou totiž povolovány dle jiného paragrafu, takže by se jich oněch pět procent do obecních rozpočtů z odvodů na VPÚ netýkalo. V případě přijetí novely rozpočtového výboru by je navíc obce na svém území opět nemohly nijak regulovat. Tím by současný problém s centrálními systémy a VLT, které povoluje ministerstvo financí, pouze dostal jiné jméno.

Porcování medvěda

Dle Hermana je cílem změn legislativy „navýšení, sjednocení a zprůhlednění odvodů“. Pomineme-li stropování výše správních poplatků jen u vybraných skupin loterií, je otázkou, zda by cílem novely mělo být stanovení nových podmínek přerozdělování prostředků na VPÚ – de facto pro porcování medvěda. Neměla snad novela nastavit především nové regulační prvky, které by odstranily bezbřehou liberalizaci hazardu, jež u nás panuje od roku 1990? Jak uvedl náměstek ministra financí Tomáš Zídek počátkem března v rozhovoru pro časopis Moderní obec: „Regulace je nutná. Proto také navrhujeme zavedení licenčního systému a stropů pro jednotlivé druhy her.“ Návrh se však týkal vládní novely zákona a komplexní pozměňovací návrh jej neobsahuje.
Ptáme se: Komu komplexní pozměňovací návrh vyhovuje? „U všech klíčových jednání jsem byl, a proto vím, že je novela velkým kompromisem. Každému z klíčových hráčů něco vyhovuje, a něco nikoli,“ netají se svým lobbováním Herman. Opět se ptáme: Má novela loterijního zákona vycházet z kompromisu politiků a lobby provozovatelů? Neměla by spíše vycházet z jasně definované politiky státu v oblasti hazardu? Tím spíše, že ji Česká republika za dvacet let provozování hazardu nemá? Dle současného loterijního zákona stát nejenže považuje hazard za normální podnikání, ale také mu stanovuje liberálnější podmínky než ostatním odvětvím. Novela přitom regulaci nezpřísňuje a v rámci hazardu konzervuje nerovné podmínky pro jeho provozování.

Nerovné podmínky

Týdeník EURO minulé pondělí obeslal všech dvě stě poslanců Parlamentu dotazem, zda podpoří změny loterijního zákona, které umožní úzké skupině provozovatelů limitovat výši odvodu správních poplatků a obcím regulovat (omezit, případně zcela zakázat) provozování loterií na jejich území pouze u vybraných skupin loterií. Do uzávěrky tohoto vydání týdeníku EURO jich odpovědělo pouze jedenáct (sic!). Odpověď poslance Jiřího Carbola (KDU-ČSL) naznačuje, komu limitování výše odvodů u správních poplatků vyhovuje nejvíce: „Podpořím pouze náš návrh. To znamená zvýšení limitu správního poplatku ze současných deseti na 50 milionů korun ročně. Úplné odstropování limitu jsme nakonec nenavrhli z důvodu přílišného dopadu na Sazku. Tedy z důvodu podpory sportu.“
Pokud by neexistoval limit pro odvod správních poplatků, Sazka by na nich v případě loterií, v nichž má dominantní postavení, neodvedla v roce 2008 64,6 milionu korun, jak jí ukládal zákon, ale 381,8 milionu. Sazka je akciová společnost a odpovědnost za její současnou finanční situaci nesou její akcionáři – ČSTV a další sportovní svazy. Stát by měl především přijít s novou koncepcí financování sportu. A poslanci by si neměli brát sport jako rukojmí při přípravě novely loterijního zákona. A neměli by ji ani „ušít“ těsně před volbami tak, aby vyhovovala jednomu či úzké skupině provozovatelů loterií a podobných sázkových her. Z limitů totiž neprofituje pouze Sazka. Například u kurzových sázek uplatnili současný desetimilionový limit všichni klíčoví hráči tohoto segmentu sdružení v APKURS.
Zrušení veškerých limitů pro odvod správních poplatků se před třetím čtením novely objevuje pouze v pozměňovacím návrhu poslance Ladislava Šincla (ČSSD): „Dle mého odhadu přicházejí veřejné rozpočty kvůli stropování zbytečně o zhruba 1,5 miliardy korun. V případě, že tento návrh neprojde, podpořím s těžkým srdcem pozměňovací návrh Cyrila Svobody (KDU-ČSL), tedy zastropování na 50 milionech.“ Bohuslav Sobotka před třetím čtením prohlásil za sebe i poslanecký klub ČSSD: „Nebudeme tady na plénu Poslanecké sněmovny hlasovat pro jakýkoli návrh, který by nezískal souhlas ministra financí. Pro nás je velmi důležité, aby se ministr financí ke všem návrhům vyjádřil. A jeho vyjádření pro nás bude klíčové jako stanovisko šéfa úřadu, který je kompetenčně odpovědný za regulaci hazardu v České republice.“
O tom, zda a v jaké formě bude novela loterijního zákona přijata, by měli poslanci hlasovat během zatím poslední plánované schůze před volbami, která začíná 13. dubna. Uvidíme, jaké stanovisko k jednotlivým pozměňovacím návrhům zaujme ministerstvo financí. Nakolik komplexní pozměňovací návrh skutečně řeší nejpalčivější otázky týkající se regulace hazardu v ČR, se v případě jeho přijetí teprve ukáže. Neměla by však být před formulací nového znění zákona nejprve jasně definována politika státu v oblasti hazardu? Jak prohlásil ředitel APKURS Marek Herman v rozhovoru pro Deník.cz 27. března: „Kouzlo je v tom, že projde-li tato novela, nový zákon už nebude natolik nutně třeba.“ Uvidíme.

*
Tabulka
Ve prospěch loterií Srovnání průměrného odvodového zatížení provozovatelů (z obratu bez nákladů) dle současného loterijního zákona a komplexního pozměňovacího návrhu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Skupina her*Současný zákon o loteriích (v %)*Komplexní pozměňovací návrh (v %)*Zvýšení (v %) Loterie*21,3*21,6*1
Kurzové sázky*16,9*23,8*29
Bingo*17*31,5*46
Kasina*19*29*34,5
Technické hry (včetně VLT)*18*25,7*30
VHP v kasinech*18,6*25,8*28
VHP v obcích*36,6*44*17
Celkem*25,6*32,4*21 Poznámka: VHP je samostatný výherní hrací přístroj. VLT je videoloterijní terminál, který je součástí centrálního loterijního systému.
Pramen: Ministerstvo financí ČR *
Schéma

Centrální loterijní systém Komplexní pozměňovací návrh schválený rozpočtovým výborem, který jde do třetího čtení v Poslanecké sněmovně, vyčleňuje v § 2, jenž definuje jednotlivé druhy loterií, nově sázkové hry provozované prostřednictvím centrálního loterijního systému pod samostatné písmeno l). Z hlediska odvodů správních poplatků provozovatelé platí za každé koncové zařízení fixní poplatek (na rok 30 tisíc korun) plus každoročně odvádějí deset procent z tržeb, ale pouze do zákonem stanoveného limitu (v současnosti deset milionů korun). Náklady na pořízení centrálního systému s celorepublikovou působností přesahují deset milionů korun.

A
Koncové zařízení Interaktivní videoloterijní terminál je jediným článkem systému, který přímo ovládá účastník hry. Nevyplácí hotovost, pouze vydá stvrzenku, kterou po ověření provozovatel nebo jím pověřená osoba proplatí. Videoloterijní terminál a místní jednotka mohou být na základě smlouvy instalovány u třetí osoby za účelem provádění služeb v souladu s vydaným povolením k provozování.

B
Místní jednotka Je umístěna v herním místě a nesmí nijak ovlivňovat hru. Jejím prostřednictvím jsou ověřovány a propláceny stvrzenky. Může obsahovat funkce kontrolní a ovládání neherních parametrů.

C
Centrální jednotka Zabezpečuje generování náhodného procesu a je nositelem a zdrojem výsledků pro všechny hry provozované v rámci centrálního loterijního systému. Rozhoduje o dosažení nebo nedosažení výhry v okamžiku uzavření sázky účastníkem hry na základě požadavku vyslaného z videoloterijního terminálu. Centrální jednotka i záložní systém mohou být kromě sídla provozovatele umístěny jen v k tomu určeném datovém centru, schváleném povolujícím orgánem.

D
Kontrolní terminál Provozovatel jej na své náklady instaluje na místně příslušném finančním úřadě v místě svého sídla. Jeho prostřednictvím má státní dozor možnost kontrolovat všechna koncová zařízení, která provozovatel v rámci systému provozuje.

E
Uzavřený systém Je chráněn provozovatelem a umožňuje on-line propojení se státním dozorem.

Lokální herní systém Jde o vyšší stupeň klasických výherních automatů, které jsou propojené dálkovým přenosem dat. Zároveň jde o nižší stupeň než v případě centrálního loterijního systému, protože veškerá data nejsou shromažďovaná centrálně a není možná on-line kontrola státního dozoru. Pokud by byl schválen komplexní pozměňovací návrh rozpočtového výboru, bude tyto systémy nadále povolovat ministerstvo financí dle § 50 loterijního zákona, do nějž spadají technická zařízení, která nejsou definována v § 2 tohoto zákona. Správní poplatky se u lokálního herního systému platí pouze jednou ročně ve výši deseti procent z tržeb – opět pouze do výše stanoveného limitu (v současnosti deset milionů korun). Náklady na pořízení lokálního systému jsou v řádech desetitisíců korun.

A
Koncová zařízení

B
Řídící jednotka Je možné ji stejně jako lokální jednotku umístit kamkoli. Lze na ni napojit libovolný počet koncových zařízení a umístit ji i mimo herny a kasina. U tohoto systému na rozdíl od centrálního neexistuje povinnost on-line propojení se státním dozorem.

Pramen: týdeník EURO

*
Popisek:
Jen tak nezmizí.** Pokud poslanci schválí novelu loterijního zákona, budou obce moci obecně závaznou vyhláškou zakázat na svém území provozování výherních hracích přístrojů (VHP), kasin, videoloterijních terminálů (VLT) napojených na centrální loterijní systém a karetních turnajů. Pouze na VLT by se přitom vztahovala desetiletá ochranná lhůta. VHP a VLT potom rychle nahradí nová generace sázkových zařízení, která ministerstvo financí bude muset při splnění zákonem stanovených podmínek i nadále povolovat, aniž by obce měly jakoukoli možnost regulovat jejich umístění.