REAKCE PODNIKATELŮ Předseda představenstva Hospodářské komory hl. m. Prahy a člen představenstva Hospodářské komory České republiky Petr Kužel reaguje na programové prohlášení nové vlády.
REAKCE PODNIKATELŮ Předseda představenstva Hospodářské komory hl. m. Prahy a člen představenstva Hospodářské komory České republiky Petr Kužel reaguje na programové prohlášení nové vlády.
Konečné znění dokumentu o rozsahu 31 stránek zřejmě uspokojuje pouze jeho tvůrce. Pro širokou veřejnost je jedním z řady podobných prohlášení, která už měla možnost slyšet a uslyší i v budoucnu. Z hlediska podnikatelské sféry v České republice je však nutno konstatovat, že jde o dokument velmi nešťastný. Před jeho vytvořením by zřejmě bývalo vhodné oživit paměť pana premiéra, který při zahájení sestavování vlády zdůrazňoval úmysl podporovat zejména podnikání v naší zemi. Ten, kdo dokáže číst mezi řádky, však v programovém prohlášení přečte jediné: ač nová vláda ne v jednom, ale dokonce v několika bodech deklaruje podporu malého a středního podnikání v naší zemi, je zcela zřejmé, že nic podobného nemá v úmyslu.
EFEKTIVNÍ DOBRÁ VŮLE O podpoře malého a středního podnikání se hovoří již v úvodu prohlášení v odstavci Priority, a to hned ve dvou bodech. Například v souvislosti se zlepšením právního prostředí pro podnikání a odstranění administrativních bariér ve čtvrté kapitole s názvem Strategie hospodářské politiky se podpora malých a středních podniků objevuje také. Stejně tak zde můžeme najít zdařilou formulaci „efektivní systém podpory malého a středního podnikání“. Také kapitola 7 Veřejná správa altruisticky myslí na podnikatele. Slova „očista právního řádu a odstraňování bariér pro podnikání“ nezní sice ani nahlas, ani důrazně, natožpak příliš slibně či konkrétně, ale jsou zde. Tím však „dobrá vůle“ vlády k podpoře českého malého a středního podnikání zjevně končí. PŘÍŠTÍ BIČ NA ZAMĚSTNAVATELE? Již v kapitole 5 Zaměstnanost a pracovněprávní vztahy, kde by čtenář logicky očekával zmínku o podpoře podniků jakožto zaměstnavatelů, najdeme něco zcela jiného. Prohlášení zde zmiňuje nastolení smluvní volnosti v pracovněprávních vztazích a nové průběžně financované úrazové pojištění, které má motivovat zaměstnance i zaměstnavatele ke snížení úrazovosti. Není více než pravděpodobné, že se z těchto dvou bodů brzy vyklube jen další bič na zaměstnavatele? VATIKÁN JE NAD VŠECHNY TRHY Co je však naprosto zarážející a neváhám říci, že trestuhodné - absence zmínky o českých podnikatelích v kapitole 10 Zahraniční politika. Domnívám se, že právě tato kapitola nade vši pochybnost odhaluje priority nové vlády. Mnoho řádek a mnoho vzletných slov v ní patří otázkám spoluvytváření evropské politiky, partnerství se Spojenými státy a podpoře Charty OSN. Nemenší péče a pozornosti se dostává prezentaci české kultury ve světě a rozvíjení vztahů s krajany. A samozřejmě již zmíněná a tolik diskutovaná otázka partnerství s Vatikánem. A tak dále. V ostrém kontrastu k tomu stojí skutečnost, že o pro nás tak důležitém evropském trhu se tu hovoří pouze na jediném místě. A jakákoli zmínka o posilování pozice českých firem na tomto trhu v kapitole, kde by to i laik očekával, zcela chybí. Frázi o podpoře malého a středního podnikání najdete na několika místech dokumentu, konkrétní kroky k této podpoře budete hledat marně. A to přesto, že například konkrétní kroky v oblasti legislativy (vyjmenované zákony, které budou schvalovány) či v oblasti dopravy (konkrétní úseky dálnic, které je nutno vybudovat) v dokumentu zahrnuty jsou. BOHATÝM BRÁT A CHUDÝM DÁVAT
Co v programovém prohlášení také postrádám je podpora schopných lidí - jak z řad zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců. Naopak zřejmý je úmysl vlády těmto lidem, jejichž měsíční příjem je vyšší než 25 tisíc korun, dát na srozuměnou, že příliš vyčnívají. Daňová zátěž na tyto, pro každý stát nadmíru užitečné lidi se stále zvyšuje. Dá se říci, že je vláda trestá za schopnost vydělat peníze. Pokud bych chtěl domýšlet, téměř se dá říci, že vláda má v úmyslu založit existenci státu na šedém davu, zcela závislém na milosti a nemilosti úřednické elity. Kolik schopných lidí to vydrží a zůstane zde, aby naoko splynuli s davem, a kolik z nich dá přednost životu v blízkém zahraničí, je ovšem lehká otázka. Z toho všeho vyplývá, že ani nová vláda se nevzdala desítky let staré praxe - bohatým brát a chudým dávat. Nehledě k pochybené morálce této praxe mám navíc obavy, že vláda zamýšlí oněm chudým dát víc, než jí státní finanční prostředky dovolují.
