Skutečnost, že nekuřáckých restaurací i hospod valem přibývá, je jasným dokladem toho, že neviditelná ruka trhu funguje
Další kolo boje za zákaz kouření v hospodách a restauracích začíná v těchto dnech ve sněmovně, a ačkoli je tento boj vydáván za ochranu veřejného zdraví, jde jednoznačně o čím dál brutálnější represivní omezování svobod jednotlivce a zvyšování státního dozoru nad každým z nás. A je to čím dal zřejmější.
Autor tohoto komentáře je celoživotní zarytý aktivní nekuřák a mnohaletý pasivní kuřák ohrožovaný svými kuřáckými přáteli i cizími osobami na zdraví při nikoli zřídkavém pobytu v restauraci. A je velmi spokojený s tím, že jeho oblíbená pivnice je už nějaký čas nekuřácká a lépe se mu v ní dýchá. Jenže právě skutečnost, že nekuřáckých restaurací i hospod opravdu valem přibývá a není to zdaleka jen v Praze, je naprosto jasným dokladem toho, že neviditelná ruka trhu funguje. Lidé jsou svéprávné, vlastním rozumem nadané bytosti, které si to, co potřebují, dokážou zorganizovat bez péče všech těch, kteří mají neodolatelnou potřebu starat se o blaho a opečovávat jako bezbranná holátka každého, kdo se té péči nedokáže ubránit. A ta obrana je čím dál nemožnější a péče čím dál nesnesitelnější.
Proč nemohou existovat vedle sebe hospody pro kuřáky a pro nekuřáky? Protože ten absolutní zákaz platí v Evropské unii takřka všude a leckde se nedodržuje? V té Evropě to přitom vypadá v případě kuřáků podobně jako v kauze zákazu klasických žárovek, ke kterému byli moudří europoslanci donuceni naší debilitou, kdy jsme si prý nedovedli spočítat, že na dvacetinásobně dražších úsporných verzích vlastně vyděláme, protože ušetříme za elektřinu. Že to tak není, protože ony zázraky techniky mají v naprosté většině zřetelně kratší než slibovanou životnost, už dnes nikoho nezajímá. A kdo chce, tak klasickou žárovku i po letech zákazu sežene. Nicméně prodejce se vystavuje riziku, že ho někdo udá a potrestá.
To, že za dojemnou péčí o zdraví nekuřáků je nenechavá ruka státního drába, dokazuje aktuální verze zákona Svatopluka Němečka více než zřetelně už tím, že zakazuje kouření nejen v uzavřených prostorách, ale i na zahrádkách restaurací a na veřejných akcích pod širým nebem a zavádí i absurdní prohibici na elektronické cigarety, které rozhodně žádného nekuřáka v okolí na životě neohrožují a ohrožovat nemohou.
Kuriózní je i to, že se o prohibičním zákoně jedná souběžně se zákonem o státním rozpočtu. Ten předpokládá příjmy z prodeje tabákových výrobků ve výši 51,7 miliardy, přičemž dochází meziročně k jejich navýšení o více než tři miliardy, zatímco s dopadem rozsáhlého zákazu kouření prostě nepočítá. A to autor zákona, který má platit od 1. ledna příštího roku, odhaduje výpadek spotřební daně na více než dvě miliardy. Především však těch více než padesát miliard korun zaplatí kuřáci při nákupu v Česku zcela legální drogy a stát z této daně financovaný jim v konzumaci zaplaceného zboží klade drakonické překážky, což se jeví jako poněkud bizarní. A jaké dobro nám naši zákonodárci nachystají příště? Když už jsme u těch restaurací, tak co zakázat vepřový bůček s knedlíkem? Některý z občanů by si ho mohl objednat i přesto, že má problémy nejen s nadváhou, ale i vysokou hladinou cholesterolu a má sedavé zaměstnání. A podlehnout chuti a vůni šťavnatého masíčka může i nevinný uvědomělý personál, který zapomene, že konzumací bůčku páchá vlastně sebevraždu a zvyšuje finanční zatížení našeho zdravotnického systému. A když ne zakázat, tak by se to mohlo alespoň zdanit. V Dánsku už to zkusili. Sice to ekonomicky moc neklaplo, ale to přece nevadí, když jde o „zdraví“.
A ještě by to chtělo zřídit elitní policejní útvar, který by dohnal všechny, kdo sabotují to šíření dobra nařízené našimi moudrými vládci, a přivedl je k odpovědnosti a zaslouženému trestu. Mohlo by se to jmenovat třeba Útvar pro odhalování nepolepšitelných občanů, aby se tomu zase neříkalo hloupě třeba Správa pro boj proti vnitřnímu nepříteli.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
