Dnešní Rychlé tužky snad ani nemohou být o ničem jiném než o prohibici, která jako metla udeřila na českou kotlinu. V klatbě jsou sice jen lihoviny nad 20 procent alkoholu, přesto to vypadá, jako kdyby nám ministerstvo zdravotnictví vzalo knedlo, vepřo i zelo dohromady. Diskotéky osiřely, vietnamské večerky zatloukají regály s pálenkami jak v očekávání hurikánu a na fotbalových stadionech putují z ruky do ruky placatky jako ohmataný výtisk Kralické bible v době protireformace.
Někdy je to dokonce i poučné – jako třeba sobotní ministerské nařízení. Věděli jste, že se dá vypálit jeruzalémský artyčok? Víte, v čem se liší obyčejný gin a sloe gin? Nebo jak vlastně vypadá a z čeho se dělá väkevä glögi? Výčet všemožných alkoholů, na něž v běžných obchodech sotva narazíte, je o to obskurnější, že zabijácké lahve jsou naopak tím nejběžnějším z tvrdého pití, co se u nás kupuje – tuzemák, vodka, meruňka. Takové lahve přitom léta nechávaly kontroly bez povšimnutí.
Největší poučení z metylalkoholové krize je pro mě její mechanismus, který přesně kopíruje chování politiků a všemožných úřadů po žhářském útoku ve Vítkově v dubnu 2009. Tehdy bylo najednou v ulicích plno policistů, noviny přinášely zprávy o zadržených neonacistech a mnoho lidí pocítilo spoluúčast s oběťmi. Také teď se jeden nestačí divit, kolik různých „orgánů“ je vidět v akci – nejen policisté, ale i celníci, hygienici, kontroloři obchodní inspekce a hasiči.
A stejně jako masivní vyšetřování zabralo v případě Vítkova, také teď to vypadá, že celá cesta smrtícího metylalkoholu je vystopována. Škoda jen, že politika potírání pančovaných padělků jde stejně ode zdi ke zdi jako politika potírání rasismu. Po rychlé akci přijdou proklamace, co vše je třeba změnit a že nejlepší je prevence. A za dva roky už zase budou pro většinovou společnost kupci podivných lahví s podivnými etiketami lúzři někde z okraje společnosti, na jejichž ochranu by přeci stát neměl podnikat žádné akce. Stejně jako to nedělá v případě „sociálně nepřizpůsobivých“, z jejichž svízelné bytové situace si různí přizpůsobiví zlodějíčci vyrobili perfektní byznys.
Nezbývá než pozvednout sklenku s čistou vodou a popřát celníkům, policistům i všem, kteří teď na plné obrátky pracují na rozkrytí sítě míchačů smrtících pálenek, aby jim ta práce vydržela i poté, co prohibice skončí. Tužte se, orgánové!
K metanolové aféře čtěte:
Pavel Kohout: Tři poznámky k regulacím
Bezprecedentní prohibice v Česku si všímají zahraniční média
