Vláda by měla definitivně rozhodnout o těžebních limitech uhlí kvůli zásobování teplem
Současná vládní koalice, jež vznikla z letošních parlamentních voleb, odmítla prolomit územní těžební limity hnědého uhlí. Zároveň však ani neodepíše zásoby uhlí „za limity“. Teplárny i obyvatele obcí ovlivněných těžbou proto čekají další roky nejistoty.
Vhodný čas
Odstavení „limitů“ bylo ošidnou, byť politicky pochopitelnou strategií předchozí vlády Mirka Topolánka, protože měla podporu jen 101 členů sněmovny. Prakticky každé rozhodnutí o tuzemské energetice ji totiž mohlo zhatit. Tento důvod však neobstojí u současné vládní koalice, protože má největší většinu za posledních téměř dvacet let, a navíc jí ministr průmyslu a obchodu předchozí úřednické vlády Vladimír Tošovský usnadnil rozhodování aktualizovanou energetickou koncepcí.
Nová vláda pod vedením Petra Nečase se v mnoha oblastech dívá za horizont svého funkčního období. Důchodová reforma ovlivní stáří několika set tisíc dnešních třicátníků. Razantní omezení výdajů ve zdravotnictví by mělo přinést v dalších desetiletích více peněz na potřebnou péči. Ekonomičtí ministři současné vlády by měli reformní optikou posuzovat i prolomení, nebo neprolomení těžebních limitů. Toto rozhodnutí totiž hraje klíčovou roli, pokud jde o budoucnost centrálního zásobování teplem v České republice, na kterém v současnosti závisí 1,6 milionu tuzemských domácností. Vhodnější čas pro konečné rozhodnutí nemusí nastat.
Signál pro teplárny
Centrální zásobování teplem je naší velkou výhodou. Oceňují ji i sousední země. Velké zdroje tepla jsou ekologické, hospodárné, jejich emise lze monitorovat. Jsou zárukou čistých měst. Společná výroba elektřiny a tepla ve velkých teplárnách pomáhá stabilizovat distribuční síť elektrické energie. I to je evropský unikát.
Rozpad centrální soustavy, který může brzy nastat kvůli nárůstu ceny tepla, by přinesl mnoho negativních účinků. Emise tisíce malých zdrojů tepla nedokáže nikdo kontrolovat. Dle platných zákonů však nebudou potřebovat žádné emisní povolenky. A energetickou bezpečnost ČR významně ovlivní závislost na dováženém plynu. Vládní koalice by proto měla sdělit mnohem víc, než jen to, že během svého funkčního období nepodpoří prolomení limitů. Měla by dát najevo, zda chce, nebo naopak nechce další rozvoj českého teplárenství, kterému už dnes stát určuje mantinely cenovou regulací. Pokud se rozhodne teplárenství podpořit, měla by vytvořit podmínky pro výrobu a dodávky centrálně dodávaného tepla, jež by byly pro obyvatele ekonomicky přijatelné. Elegantním řešením by mohly být dlouhodobé smlouvy, které by za garantovaných cenových podmínek posílaly uhlí „za limity“ pouze do teplárenských kotlů.
Pokud se vláda rozhodne teplárenství nepodpořit, toto její rozhodnutí by mělo být konečné. Teplárny by dostaly jasný signál, že nemají investovat do uhelných technologií. A postupně by se přeorientovávaly z centrálního zásobování na jiné způsoby výroby a dodávky tepla. K tomu však potřebují mít jistotu, že se situace za čtyři nebo osm let nezmění. Nová vláda má po mnoha letech na takové konečné rozhodnutí dostatečně silný mandát.
