Krátké zprávy
Film
Proměň vodu v Cuba Libre
„Myslím, že lidé, kteří nosí tričko s Che Guevarou, tuší, kdo to byl, ale neznají detaily. My jim je chceme objasnit,“ zve na dvojfilm Che Guevara představitel partyzánského vůdce herec Benicio del Toro. První část snímku s podtitulem Revoluce se v českých kinech promítá od 15. ledna, druhý díl Guerilla bude k vidění od února.
„Skvělé! Konečně někdo rádoby rebelujícím teenagerům vysvětlí, koho to vlastně obdivují, a triko s pro ně prázdnou ikonou s hezkýma očima ze sebe svléknou!“ Byl-li toto záměr tvůrců, pak rozhodně nevyšel. Dojem z filmu režiséra Stevena Soderbergha musí vést Guevarovi „obdivovatele“ k opaku, utvrdí je v představě, že Che byl vlastně hodný pán.
Děj Revoluce začíná setkáním Guevary s Fidelem Castrem. Té noci pozdější diktátor argentinského doktora přesvědčuje, aby mu pomohl svrhnout vládu generála Batisty. Chronologicky vyprávěný postup partizánů končící po dobytí Santa Clary na silnici do Havany je prolínán dokumentaristicky koncipovanými úryvky z Guevarova pobytu v New Yorku, kde se roku 1964 zúčastnil valného shromáždění OSN. Kdo od tématu v podání režiséra všech Dannyho parťáků čeká dynamický thriller, bude nemile překvapen. Film je v úvodu zbytečně pomalý a nevysvětluje motivaci hlavní postavy. Che je totiž zobrazován takřka výhradně jako bojovník, Soderbergh o něm nic neříká, nejde do pozadí, nezkoumá, proč je Che marxista. Jaký názor na Guevaru jste si nesli do kina, takový si z něj i odnesete. Soderbergh nedovolí se s ním sžít, nebo ho nesnášet a pouze se vymlouvá, že „Che byl neskutečně konzistentní, a jeho biografie proto špatně natočitelná“.
Marketingová značka Che neprodává jen trička, k sehnání je jakékoliv myslitelné oblečení včetně bikin nebo například pivo i hamburger. V roce 2007 vydražil jakýsi Texasan chumáč Guevarových vlasů za 119 500 dolarů ( Lincolnovy se ve stejném roce prodaly za 21 510 dolarů). Konzumní společnost vidí v Guevarovi něco z Gandhího, něco z Lincolna a něco z Ježíše – hodného bojovníka za svobodu se spravedlivou vizí. Mimochodem stále mluvíme o muži, který se snažil omezovat vztahy mezi muži a ženami, zakazoval alkohol, popravy lidí, které sám po krátkém procesu odsoudil, sledoval v leže na zdi, pochopitelně s doutníkem ve vysmátých ústech. Stále mluvíme o symbolu volnomyšlenkářství.
Film je jakousi snůškou hrdinských historek, na jejichž stmelení samotný partyzánský boj nestačí. Che se zachová vždy statečně, v zájmu lidí a spravedlnosti. Vojáky nabádá, aby nerabovali a nedopouštěli se válečných zločinů, a Soderbergh jej tak staví do role stoprocentního klaďase. Celý film působí jako 131 minut dlouhé čekání na to, až se svatý Che projde suchou nohou po hladině bazénu, jehož vodu promění v Cuba Libre. Jeho spravedlnost nezná mezí a biblický zázrak nahrazuje historka ze silnice do Havany. Che zastavuje spolubojovníky v kabriu ukradeném zastřelenému Batistovu vojákovi. Se slovy „radši bych šel do Havany pěšky než v ukradeném autě“ jim poroučí vozidlo vrátit. „Neuvěřitelné,“ zakroutí ještě hlavou.
Následující historku, kterou si Che zapsal v roce 1957 do deníku, podle něhož film vznikal, Soderbergh pochopitelně vypustil: „Skoncoval jsem s problémem (Eutimio Guerrou podezřelým z předávání informací) pistolí kalibru 32, do pravé strany jeho mozku. Jeho majetek byl teď můj.“
Soderberghův film je zcela podřízen touze co nejvíce vydělat na značce Che. Jediné, co režisér vystihl, je dnešní nazírání na Guevaru, prázdnou ikonu s hezkýma očima.
Jakub Nachtigall
To zas bude hokej!
Pražské Národní divadlo po dvou letech vrací do svého repertoáru operu o třech třetinách a prodloužení Nagano. Autoři hudby Martin Smolka a libreta Jaroslav Dušek v ní osobitou formou vzdali hold mimořádnému úspěchu českých hokejistů, kteří vyhráli turnaj zimních olympijských her v roce 1998. Opera, která měla v režii Ondřeje Havelky a s výpravou Bořka Šípka premiéru v roce 2004, získala Cenu Alfreda Radoka za nejlepší českou hru. Pod taktovkou dirigenta Jana Chalupeckého se opět bude hrát ve Stavovském divadle. Připravena jsou však jen čtyři představení, a to 22. a 29. ledna a 6. a 18. února.
Ukázka z libreta:
Ukolébavka (3. předzpěv)
Gejša (nad kolíbkou)
Na ostrově Hokejdo
Tiše, tiše, ani muk
Na ostrově Hokej-, Hokejdo
Narodil se Boží vnuk
Narodil se Boží vnuk
Nad ostrovem Hokejdo
Rozléhá se Boží křik:
Na ostrově Hokejdo
Narodil se Dominik
Jeho jméno Dominik
Mobilohodinky
Nemohlo to trvat dlouho a už je to tady. První mobilohodinky. S mobilním telefonem v provedení náramkových hodinek s plně dotykovou obrazovkou přišla jako první společnost LG Electronics. Model LG GD910 umožňuje 3G videohovory díky zabudované kameře a práci v síti GSM Quadband. Ovládání je intuitivní díky flashovému rozhraní a dotykovému čtyřcentimetrovému displeji. Nechybí obsáhlý adresář a kalendář. LG GD910 lze také snadno propojit s handsfree pomocí bluetooth. Pro fanoušky hudby je součástí mobilohodinek přehrávač MP3 souborů a zabudovaný reproduktor. Novinku představuje lednový veletrh spotřební elektroniky CES v Las Vegas. V Evropě by se měla prodávat až v příštím roce.
Heslo večera: nevybryndat
Do českých klubů vtrhl nový způsob konzumace šumivého vína. Praktickou dvoudecovou láhev s unikátním nástavcem, který umožní pít přímo z láhve, představil španělský výrobce sektů Freixenet. Freixenet Mini nabízejí pražské kluby Duplex, Mecca, Solidní nejistota, Infinity a Pacha. Jejich návštěvníci prý oceňují zejména praktičnost balení, se kterým mohou nejen procházet klubem bez obav, že si „bublinky“ vybryndají, ale dokonce i tancovat. Otázkou ovšem je, zda právě šumivé víno je tím vhodným nápojem k pití přímo z láhve. Trochu to připomíná doby, kdy se do divadel chodilo v montérkách. (Do Národního ve svátečních s laclem.) Zpěvák Sámer Issa, který na snímku Freixenet Mini ochutnává, si s tím však zřejmě hlavu nedělá
