Egyptu se rozpočtová politika po pádu Mubáraka vymkla z ruky
Může mít vývoj v zemi, jejíž podíl na světovém HDP letos podle odhadů dosáhne asi 0,65 procenta, tedy necelého dvojnásobku Česka, potenciálně globální dopady? Ano, když jste v regionu, který je již z geografického a vojensko-politického hlediska pro světovou ekonomiku a politiku disproporčně důležitý. Takových zemí není na světě mnoho, ale Egypt byl důležitý vždycky.
Před čtyřmi a půl tisíci lety, na začátku letopočtu, v časech expanze islámu nebo před šestapadesáti lety za suezské krize. Stejně tak dnes. Nesledovat s velkým napětím Mubárakův pád v loňském roce by proto byla stejná chyba jako pečlivě nevnímat, jaké mimořádné pravomoci na sebe stihl koncentrovat Muhammad Mursí Issa Al-Aját sotva půl roku po složení prezidentské přísahy. Hbitost, s jakou se v Americe vzdělaný Mursí zvládl přeměnit na autokratického vládce, znovu vyhání sekulární, prodemokraticky smýšlející Egypťanky a Egypťany na káhirské náměstí Tahrír.
Velmi záleží na tom, co Muhammad Mursí udělá ve svém úřadě pro nejlidnatější arabskou zemi, jejíž počet obyvatel se za posledních třicet let zdvojnásobil. Egypt potřebuje každý rok vytvořit 650 tisíc nových pracovních míst, jen aby trh práce vstřebal příliv mladých ročníků. A to je výzva. Když ovšem vládnete v zemi, kde zároveň podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) existuje 36 tisíc předpisů a nařízení regulujících aktivity soukromého podnikání, je to bez mimořádných pravomocí v podstatě nemožné.
Nedávné železniční neštěstí v Asijútu jen zvýraznilo potřebu masivních investic do infrastruktury, úroveň vzdělávací soustavy naprosto neodpovídá potřebám doby, žádnému českému turistovi nelze s klidným svědomím doporučit návštěvu egyptské nemocnice.
Všechno to stojí samozřejmě peníze a Egyptu se rozpočtová politika po pádu Mubáraka vymkla z ruky. Ve skutečnosti by potřeboval zároveň nejen snižovat deficit, ale i měnit strukturu výdajů. Všechny strategické investice do budoucnosti totiž podvazuje velký rozsah špatně zacílených subvencí, z nichž má velice často prospěch horní pětina populace, tedy lidé, kteří mají na klimatizaci nebo na osobní automobil.
To je problém celého regionu, který na subvencování pohonných hmot, energií a základních potravin utrácí v přepočtu asi sedm procent regionálního hrubého domácího produktu, ale zároveň má hrůzu z omezení subvencí vzhledem k velmi negativní reakci obyvatelstva. Jednou přiznané výhody se špatně odnímají všude na světě, zvlášť když je nedokážete doplnit dobře organizovanou pomocí těm opravdu chudým.
Úřady přišly s reformním programem, který MMF chválí jako vyvážený a spolu s ostatními mezinárodními institucemi a bilaterálními partnery je ochoten jej podpořit částkou 14,5 miliardy dolarů. Ale že by kdokoli z vnějších pozorovatelů očekával, že Egypt prožije pod Muhammadem Mursím „pozitivní šok“ díky reformám akcentujícím nabídkovou stranu ekonomiky (třeba to odbourání překážek pro rozvoj soukromého podnikání), to se říct nedá. Přitom na rozdíl od Mubáraka, který vystudoval vysokou tankovou školu kdesi v Sovětském svazu, má Mursí doktorát z civilního inženýrství (PhD.) z dobré americké univerzity (Jižní Kalifornie) a pár let na ní dokonce vyučoval. Nicméně to není záruka ničeho. O pár desetiletí před ním a pár set kilometrů na sever byl na univerzitě v Berkeley jiný dobrý učitel, ekonom. Jmenoval se Andreas Papandreu a Řecko se z něj bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho. l
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
