Jenže zrovna včera vyšly nové výsledky (zatím jen předběžné) růstu naší ekonomiky za třetí čtvrtletí. Pokud vás to ještě náhodou nepřestalo bavit sledovat, stále jsme někde u dna Evropské unie.
Ba co víc, s výjimkou krizí stíhaného Kypru a pravděpodobně Řecka (to výsledky zatím nezveřejnilo) jsme vůbec nejhorší ekonomikou jednotné Evropy. HDP klesl meziročně o 1,6 procenta a mezikvartálně o 0,5 procenta.
Pro zajímavost, tohle ČNB očekávala na začátku letošního roku:
Podle názoru centrální banky jsme se tedy dnes měli blížit někam k nule, abychom mohli v příštím roce přivítat svěží ozdravný růst.
Jen pro ujasnění, žádná prognóza nemůže být považována za stoprocentně spolehlivou a ČNB je na tom co do přesnosti v porovnání s ostatními evropskými regulátory stále ještě velmi dobře (kupříkladu o inflačních předpovědích Bank of England kolovala na ekonomických internetových fórech řada vtipů).
Jenže ve světle závažnosti posledního měnově-politického opatření člověka napadne, nakolik je opřené o podobně spolehlivá čísla. Zatím není třeba vyvolávat umělá strašidla, mráz po zádech nám ale může přeběhnout zcela oprávněně.
Nemluvě o těch, kdo se o prognózy opírají ještě mnohem víc.
Například ČSSD a hnutí Andreje Babiše ANO musela s poslední statistikou spolknout hodně suchý knedlík. Jak by to bylo krásné, ukázat na rostoucí HDP a říct: „Podívejte, co jsme dokázali. Ještě že tu není Kalousek.“ Takhle se v ekonomické břečce budou muset koupat ještě o trochu déle, částečně za ni přijmout zodpovědnost a nedej bože s ní také něco dělat.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně: