Exnáměstek ministra financí mluví o tom, jak to bylo s peruánským dluhem
Úspěšný vyjednávač o českých státních pohledávkách v zahraničí Ladislav Zelinka rezignoval minulou středu na post náměstka ministra financí kvůli nesrovnalostem při vypořádání dluhu Republiky Peru vůči Česku. Na ministerstvu zůstává s minimálním úvazkem, aby - jak říká - pomohl při šetření případu. Ministerstvo financí se zatím neobrátilo na policii. Pravděpodobně tak učiní poté, až případ samo prošetří.
„Měl jsem nějaké signály, ale celou dobu jsem se domníval, že mě kritizují za to, že jsme z Peru dobyli málo procent,“ uvedl Ladislav Zelinka v rozhovoru pro týdeník EURO. „Tak jsem si dal materiály o deblokaci peněz z Peru vytáhnout a říkal jsem si, komu to může vadit?“
EURO: A komu to může vadit? ZELINKA: To dodnes nevím. Podívejte se na to mojí optikou. Nechci bagatelizovat žádnou korunu, ale řešil jsem případy za miliardu dolarů, půl, tři sta milionů dolarů atd. Tady šlo o malou pohledávku asi půldruhého milionu dolarů, která údajně zbyla jako reziduum po projektu oddlužení Republiky Peru v polovině devadesátých let. Česká strana si najímala firmy, které slibovaly, že by pár procent z tohoto zbytku do Česka dostaly, ale nikdy se to nepodařilo a pohledávka byla zralá na odpis.
EURO: Ale nebyla odepsána. ZELINKA: Popisoval jsem teď situaci před mým příchodem na ministerstvo. Když jsem v roce 2000 přišel, projížděl jsem si seznam pohledávek a říkal jsem si, že to budu čistit odshora dolů. Narazil jsem na Peru a řekli mi, že je to ztracené a mělo by se to odepsat. Myslel jsem si, dobře, všichni si na tom vylámali zuby, uděláme poslední pokus. Mám v zásobě specialistu na andské země, který se mnou dělá od roku 1990. Je to člověk, který to umí, má tam firmu, půlku života tam prožil. Dáme mu na to mandát a když to neudělá on, tak to neudělá nikdo.
EURO: O kom mluvíte? ZELINKA: O panu Antonu Murárikovi, který vlastní firmu Anper a jeho bratr má firmu v Bolívii.
EURO: A té jste dali mandát? ZELINKA: Ano. Přišli s tím, že Peruánci dluh nemají v knihách a že ho neuznávají. Prostě to, co jsme věděli. Ale nakonec řekli, že by se možná něco dalo získat, ovšem ne za třicet, ale třeba za pět procent. To znamená, že Česko by získalo pět procent nominálu a zprostředkovatel nějakou provizi. Říkám to proto, že řada lidí má představu, že z dlužnické země přijde sto, stát si vezme pětadevadesát a pět procent si nechá deblokátorská firma. To je blbost. Ono přijde šest, pět získá stát a procento si vezme deblokátorská firma. Takových operací jsou na světě stovky. Takhle jsme deblokovali Nikaraguu nebo Afghánistán. Mimochodem: například kancléř Schröder deblokoval devět miliard dolarů z Ruska za 7,1 procenta. My jsem získali za náš dluh třiadvacet procent.
EURO: Dobře, a vy jste si v případě Peru řekli, že je každá koruna dobrá a aspoň to budete mít z krku? ZELINKA: Pýcha mi říkala: já přece zdeblokuju všechno, tak aspoň těch pět. Až sem je to normální proces, za tím si stojím a říkám: takhle jsme deblokovali jiné destinace a vzhledem k nebonitnímu Peru je to úspěch.
EURO: A pak? ZELINKA: Stalo se něco, co mi úplně vyrazilo dech a co mi nebral mozek. Ještě teď jsem to vnitřně nestrávil. Ukázalo se, že už v polovině devadesátých let v rámci zúčtovacího programu dotekly do Česka peníze proti tomu půldruhému milionu, ale zůstaly viset na účtech nevypořádaných plateb ČSOB. Jinými slovy Peruánci to měli vypořádané a nepořádek byl v Česku. To mě nenapadlo, nevěděl jsem o tom, nemohl jsem o tom vědět, protože to nejsou účty státu, ministerstva financí.
EURO: A čí jsou to účty? ZELINKA: To jsou účty ČSOB, která na nich eviduje peníze, jež nemá kam přiřadit. Všechny poznatky potvrzují, že to nebyl a technicky nemohl být účet ministerstva financí. Byl to vnitřní účet ČSOB, na němž ty peníze zůstaly ležet už v polovině devadesátých let. A v roce 2002, kdy už se schylovalo k tomu, že deblokační operace asi bude ztracená, ji někdo použil k tomu, že tyto peníze v ČSOB vykázal jako peníze, které přišly z Peru. A převedl je na účet, na který měly přijít peníze z Peru.
EURO: Jaký to byl účet? ZELINKA: Každá deblokace končí tak, že se zřídí svěřenecký účet a z něho se každému převádí co jeho jest. V tomto případě byl zřízen u HypoVereinsbank.
EURO: Je to tedy tak, že někdo dal pokyn k tomu, aby se z účtu nevypořádaných plateb ČSOB převedly peníze na vypořádání dluhu 1,5 milionu dolarů na svěřenecký účet u HypoVereinsbank? ZELINKA: Ano.
EURO: Kdo to byl? ZELINKA: ČSOB tvrdí, že peníze převedla na základě pokynu ministerských úředníků. Rozhodně ale ne na základě mého pokynu.
EURO: ČSOB na to určitě bude mít doklady. ZELINKA: Samozřejmě. Audit na mém úseku bude pokračovat a musí se to velmi detailně prověřit. Ale celý problém je v tom, že peníze, které tady byly, se daly do pohybu a natekly na svěřenecký účet, který byl nachystán na naprosto legální a správnou deblokační operaci.
EURO: Kolik peněz bylo na účtu u ČSOB? ZELINKA: Přesně to množství, které odpovídalo pohledávce vůči Peru. Tedy jeden a půl milionu dolarů. Pohledávka byla nedobytná proto, že Peruánci říkali, že mají vše splacené a měli pravdu. Peníze byly tady.
EURO: A proč nešly současně s hlavním proudem splátky dluhu? ZELINKY: To nevím, stalo se to někdy v devadesátých letech. Také nechápu, že když sem z Peru přišly desítky milionů dolarů, proč to celé nenateklo do státního rozpočtu a tento kus zůstal v ČSOB. Nerozumím tomu. Ale hlavně nechápu, jak je možné, že když to tam tak dlouho viselo, jak mohl někdo způsobit, že se tyto peníze daly do pohybu a natekly na svěřenecký účet.
EURO: Vy sám ale říkáte, že ČSOB tvrdí, že pokyn k převodu dal někdo z ministerstva. ZELINKA: Když půjdete do banky a budete chtít disponovat s penězi na mém účtu, tak vám řeknou, že k tomu nemáte dispoziční oprávnění. Ministerský úředník má přece oprávnění vůči účtu, který je zřízen ministerstvem a k němuž má podpisové právo. Ale toto není náš účet, my o něm nevíme, my k němu nemáme podpisové oprávnění.
EURO: A vy víte, kdo dal pokyn k převodu? ZELINKA: Banka nám ukázala, který pracovník ministerstva to podepsal. Ale já nechápu, proč banka poslechla. Ona ho neměla poslechnout, protože to nebyl náš účet. Nechápu, jak někdo disponuje s penězi, které nejsou jeho a pošle si je na účet, na který měly přijít úplně jiné peníze.
EURO: Co tomu říká ten člověk? ZELINKA: Není schopen podat rozumné vysvětlení.
EURO: A jakou úlohu hrála bolivijská firma bratra pana Murárika? ZELINKA: Do středy jsem žil v domnění, že při vymáhání dluhu uspěla. Tvářila se, že je vše v pořádku, peníze přišly, dluh je vyřešen. Můj mozek se brání přijmout, že lidé, se kterými pracuji od roku 1990, by mě mohli takhle podvést. Pan Murárik je v Latinské Americe, sehnat ho nemůžu.
EURO: Na účet u ČSOB se přišlo na základě anonymního udání? ZELINKA: Přišlo se na něj v průběhu prověrky inspekce ministerstva financí. Ta začala na základě anonymního udání. Původně jsme inspekce i já mysleli, že jde pouze o problém výtěžnosti a dospěli jsme k závěru, že dostat pět procent z takto mrtvé pohledávky je úspěch.
EURO: Proč jste rezignoval, když říkáte, že jste se ničím neprovinil? ZELINKA: Protože se to stalo v úseku, za který jsem odpovídal. Vypadá to, že případ budeme muset dát policii, a když budu muset chodit podávat vysvětlení, nemůžu přece dělat náměstka. Je to model Miroslav Kalousek: když budu vysvětlovat byt, nebudu dělat předsedu rozpočtového výboru.
Poznámka: S Ladislavem Zelinkou týdeník EURO hovořil v pátek 17. června. Bezprostředně po té telefonoval panu Zelinkovi Anton Murárik. Slíbil, že se do dvou týdnů vrátí do Česka a záležitost vysvětlí.
