Kvůli nedostatečným výsledkům jsem nedávno propustil jednoho z obchodníků. Samozřejmě jsem mu musel zaplatit řádné odstupné. Nyní ale po mně požaduje dalších 100 tisíc korun jako „autorský poplatek“ za práci, kterou pro mne údajně vykonal mimo pracovní poměr, údajně jako OSVČ.
Tvrdí, že koncepci dalšího rozvoje obchodního oddělení, kterou mi ještě během pracovního poměru odevzdal, dělal ve svém volném čase jako dobrovolnou činnost nad své běžné povinnosti. A nyní chce tento dokument zaplatit, jinak prý dá celou věc k soudu. Martin P., Jihlava
Rozhodující je, o jakou činnost se jednalo. Pokud šlo (jako v tomto případě) o činnost prakticky shodnou s náplní pracovní smlouvy, tedy o běžnou povinnost vyplývající z pracovního poměru, pak zaměstnanec nemůže vykonávat stejnou práci jednak jako zaměstnanec, jednak jako OSVČ. Jestliže dobrovolně chce (nebo musí) dělat stejnou práci přesčas, musí tak činit v pracovním poměru, a dostává za ni příplatky za přesčasovou práci nebo speciální odměny. Nelze tedy množství práce řešit tak, že osm hodin bude stejná osoba pro vás pracovat jako zaměstnanec a další čtyři hodiny jako živnostník. Cílem tohoto zákazu je ochrana před obcházením zákoníku práce, daňových předpisů a zneužíváním švarcsystému.
Jestliže by ale zaměstnanec pro vaši firmu zároveň vykonával jako živnostník jiné činnosti (odlišné od náplně jeho pracovní smlouvy), je takový postup možný. Například člověk, který je zaměstnán jako prodavač, by pro vaši firmu zároveň - nad rámec svého pracovního úvazku - zajišťoval úklidové služby jako živnostník.
Zaměstnanec, který by vás chtěl žalovat ve vámi uvedeném případě, tedy nemá příliš šancí. I kdyby zmíněnou koncepci skutečně vytvořil „ve svém volném čase“, měl za ni od vás během pracovního poměru žádat „pouze“ proplacení přesčasů nebo speciální odměnu. Ohledně autorských práv totiž platí, že vše, co zaměstnanec vyrobil v rámci pracovního poměru, připadá automaticky zaměstnavateli.
