České firmy se snaží prosadit v indickém Silicon Valley Indie má mezi exportéry špatnou pověst.
Při zmínce o miliardové zemi byznysmenům v mozku většinou naskočí klasická klišé o prolhaných Indech, složité byrokracii a zoufale zdlouhavém vyjednávání. Přesto se najdou odvážlivci, kteří si na těžký trh troufnou. Jedním z nich je i Josef Hrubec, který v Indii od píky rozjel výrobu serverových rozvaděčů pro českou firmu Conteg. „Stále je tu třikrát levnější pracovní síla než v Česku. Úředním jazykem je angličtina. To jsou výhody, které třeba Čína nemá,“ říká Hrubec.
Conteg rozvaděče vyrábí ve svazovém státě Karnátaka ve městě Bengalúru (dříve se používal anglický přepis Bangalore), kterému se kvůli vysoké koncentraci IT firem přezdívá indické Silicon Valley. Výrobní závod zaměstnává patnáct lidí a jeho obrat v prvním roce dosáhl dvanácti milionů korun. V letošním roce chce Hrubec tržby zdvojnásobit a pak každým rokem růst o milion dolarů. Do tří let by chtěl z Contegu udělat jednoho ze tří hlavních hráčů v oboru. Mají to zajistit kontrakty s velkými hráči, jako je třeba státní telekomunikační firma BSNL, která si u Contegu objednala 18 tisíc rozvaděčů. „Pokrýváme celý jih země. Nyní se chci zaměřit na stát Maháráštra, kde leží Bombaj, a na Dillí.“ Indické peklo Hrubec není v Indii žádným nováčkem, žije a pracuje tu už přes sedm let. Za tu dobu vystřídal různé práce i kouty lidnaté země: pomáhal stavět školu v Himálaji, zastupoval českou strojírenskou firmu v Dillí nebo radil českým firmám v Bombaji. Za tu dobu se naučil hindsky a poznal místní mentalitu, což je pro úspěch zásadní. Proto si ho také firma Conteg vybrala. „Tři hlavní IT centra v Indii jsou Bengalúru, Dillí a Bombaj. V Dillí je příliš byrokracie, v Bombaji je vše drahé. Proto jsme si vybrali Bengalúru. To se ukázalo být dobrým rozhodnutím. Je tu kvalifikovaná pracovní síla, která už má zkušenosti s prací pro mezinárodní firmy,“ vzpomíná ředitel asijské pobočky na výběr místa. Firmu přijel do Bengalúru rozjet zcela sám. Pro začátek měl s sebou jen několik kontejnerů se zbožím na překlenutí doby, než se rozjede vlastní výroba.
„Začátek byl extrémně náročný. Celní správa je jedním z mnoha indických pekel. Založit účet v bance trvalo pět týdnů. A pak jsou tu zaměstnanci. Za svůj největší úspěch tady považuji fakt, že se stejnými lidmi dělám už skoro dva roky,“ popisuje Hrubec po Skypu. Během našeho rozhovoru ale musíme přejít na klasický telefon. V indickém Silicon Valley internet občas zlobí. To nejhorší už má podleHrubce
firma za sebou. „Největší práce byla dostat se k firmám, které už třeba deset let kupují od některého z našich konkurentů. Na podpisu smlouvy s naším největším klientem, firmou CTRLS, jsem dělal rok a půl. Prosadili jsme se a trh už nás zná. Investice do marketingu se vyplatily,“ popisuje počáteční problémy čtyřiatřicetiletý manažer.
Bengalúru, kde firma sídlí, je symbolem indického pokroku. Před třiceti lety to bylo ospalé venkovské město s necelým milionem obyvatel, dnes jich tu žije skoro deset milionů. „Je jako magnet. Bengalúru je město mladých lidí. Vypadá to tu trochu jako v Evropě, žádný Orient. Ale je tu také nejhorší doprava v celé Indii, protože město nebylo na tolik obyvatel připraveno,“ popisuje Hrubec atmosféru města.
Na tom se shodne s jiným českým manažerem české firmy Liko-S, která v Bengalúru už brzy rozjede výrobu interiérových příček. Začne je tu vyrábět ve společném závodě s indickou firmou Pushpak letos na podzim. „V Indii zatím hlavně montujeme pro společnosti, se kterými spolupracujeme v Evropě.
Dodáváme třeba pro firmy Honda, Mitsubishi nebo Bosch. Využíváme naše kontakty.
V Indii je totiž obchod hodně postaven na osobních vztazích, které jsou někdy nadřazeny i ceně. Mít dobrý produkt občas nestačí, musí se jednat s lidmi a pečovat o vztahy s nimi,“ říká předseda dozorčí rady Liko-S Martin Coufal. Ve městě je ale minimálně ještě jedna česká stopa - sídlí tu indická státní firma BEML, která tu pod licencí montovala české tatrovky.
Elektronické město Bengalúru se od zbytku Indie na první pohled liší. Jsou tu lesklé mrakodrapy, moderní služby, hodně cizinců. Kořeny dnešního hi-tech charakteru města je třeba hledat v 70. letech. Tehdy tu státní firma Karnataka State Electronics Development Corporation koupila 335 akrů půdy na projekt průmyslové zóny, která se měla stát takzvaným elektronickým městem. IT průmysl tu začal růst v 80. letech kolem dvou firem, které zde vznikly: Infosys a Wipro. Z obou se později staly globální softwarové giganty. Časem se přidali i globální hráči: IBM, Intel nebo Cisco.
Silikonové údolí - někdy také silikonová plošina, protože město leží v nadmořské výšce 900 metrů - se Bengalúru začalo přezdívat na přelomu třetího tisíciletí s růstem internetového byznysu, takzvaným „dotcom boomem“. Nyní na zdejší firmy připadá 40 procent veškerého indického IT byznysu. Zdejší IT průmysl se stal synonymem pro outsourcing, služby back-office pro globální společnosti tu nabízí více než 500 firem. Celé odvětví IT-BPM (informační technologie a správa obchodních procesů) překročilo v roce 2013 hranici 100 miliard dolarů. IT sektor roste více než desetiprocentním tempem. Vyplatí se být u toho.
O autorovi| Petr Horký * horky@mf.cz
