Hrubý domácí produkt
Téměř na chlup stejně dopadly loni ekonomiky České republiky a Japonska: propad o 2,7, respektive 2,8 procenta. Tím ovšem podobnost končí. Japonci hodlají roztáčet kola kosmickou injekcí přes 680 miliard dolarů. Český rozpočet by mohl letos skončit schodkem kolem čtyřiceti miliard korun, z nichž ovšem minimum bude mít prorůstové dopady.
Otázka, zda je užitečné burcovat ekonomiku z bezvědomí pumpováním peněz, nemá zdaleka tak kategorickou negativní odpověď, jak se u nás tvrdí. Nicméně ať už je to dobré, nebo ne, nejdřív je třeba ty peníze mít. A to není náš případ - nejsou ani domácí zdroje, ani dostatečný prostor pro jejich výhodné získání v zahraničí. Nezbývá tedy než spoléhat na jiné růstové impulsy. Ale jsou vůbec nějaké momentálně po ruce?
Místopředseda vlády Pavel Mertlík se ke zprávě Českého statistického úřadu o hrubém domácím produktu v loňském roce postavil jako chlap a prohlásil, že další uvolňování měnové politiky nemá smysl. „Hlavní úloha spočívá na vládě, řekl. Mě l jistě na mysli revitalizační program ve svém pojetí, což je hezká naděje, ale o konkrétních vyhlídkách letošního ekonomického vývoje mnoho neříká. Stejně jako místopředsedovo očekávání strukturálních změn v mikrosféře, které když budou, tak h lavně podle Darwina.
V průmyslové výrobě letos nedřímá růs- tový potenciál ani náhodou. Loňský dosud dostatečně nevysvětlený (ne všechno má na svědomí Škoda Auto) pěkný šestiprocentní růst za prvních osm měsíců vystřídal od září masivní propad, v průměru o sedm procent za měsíc. Ten bude letos takřka ji stě pokračovat přinejmenším po celé první pololetí a zřejmě stáhne do minusu celoroční bilanci. Stavebnictví je právě kvůli vyhaslé konjunktuře v dlouhodobé krizi, kterou by nespasilo ani urychlení výstavby dálnic, kdyby na něj byly peníze, jak o že nejsou.
A soukromá spotřeba, tedy hlavně maloobchodní tržby? Loni celý rok klesaly, takže pro letošní rok experti počítají s růstem, ale jen minimálním. Mzdová dy- namika v podnikatelské sféře, zdá se, nenaplňuje chmurná očekávání centrální banky a přidání státním zaměstnancům vypadá hezky na papíře, nikoliv však reálně v dlani. Mimoto důvěra lidí v ekonomiku trvale klesá a lidé víc myslí na zadní kolečka, než aby využili ideální př íležitost k nákupu nového vozu. Stejně působí i rostoucí nezaměstnanost, která má hlavně strukturální, nikoliv platové příčiny, jak se někdy říká.
Zahraniční obchod, tedy konkrétně vývoz zboží a služeb, byl loni lepší než předloni a stal se vedle spotřeby vlády jedinou složkou hrubého domácího produktu působící ve směru růstu. Člen bankovní rady ČNB Miroslav Hrnčíř však velice případně p řipomněl, že ve stálých cenách vypadá situace jinak a že příznivý vývoj v zahraničněobchodních vztazích má na svědomí hlavně výjimečně dobrá souhra směnných relací. Ty budou ovšem letos působit právě opačně a připojí se k tomu i ochablá poptávka v západní Evropě.
Investice byly v růstových letech hlavním faktorem zvyšování HDP, nyní jsou hlavní příčinou pádu. Vláda, sama peněz nemajíc, spoléhá na přísun dlouhodobých investic ze zahraničí. Ty významně vylepšily platební bilanci už loni a letos to zřejmě bude pokračovat. Z podstatné části jde ovšem o peníze do peněžnictví (privatizace bank), což je prorůstová investice hodně zprostředkovaná a s hodně dlouhodobou návratností. Průmyslové firmy (nepočítaje předpokládaný výprodej vlastnictví Nomury) jsou sice už dost levné, ale stále se vyplatí počkat - budou ještě levnější.
Další snižování úrokových sazeb, respektive celá měnová politika? Jen ať si národní banka snižuje, když už to viceguvernér Oldřich Dědek víceméně slíbil. Koneckonců ve zmíněném Japonsku mají sazby skoro na nule a co z toho? Aniž bychom přehléd li význam pro snížení splátkové zátěže přeúvěrovaných podniků, rozhodující dopad snižování sazeb je kursový. Zde však při souběžném působení zahraničních vlivů hrozí riziko prudkého, nekontrolovaného pádu koruny, přičemž blahodárný prorůstový význam slab ší měny je pouze dočasný a znamená odložení problému.
Tváří v tvář této situaci český ekonomický deník napsal, že shodný názor expertů na letošní rok zní: nulový růst. To by ještě nebylo tak špatné, ale jde o to, o jaké experty se jedná. Týdeník EURO už několik měsíců publikuje dost široce z aložený průzkum, z něhož vyplývá převažující expertní názor, že hledání dna bude letos dál pokračovat, a to v rozsahu minus půl procenta, možná ještě mírně víc v minusové škále. Při fiskální a měnové střídmosti a strukturáln í strnulosti je totiž hlavním prorůstovým faktorem české ekonomiky v letošním roce statistika. V meziročním srovnání průmysl klesne proto, že loni mírně stoupl, a aby to vyšlo nastejno, maloobchod mírně stoupne, protože loni klesl. Hrubý d omácí produkt bude první pololetí dál klesat, neboť loňský první půlrok ještě nebyl relativně tak špatný, ve druhé polovině roku 1999 se po delší době opět meziročně zvedne, protože loňský druhý půlrok byl ještě horší. Je to jako když mrtvému rostou neht y. Dost smutný příběh o někdejší chloubě tranzitivního světa.
Mimochodem, ČSÚ do své zprávy o hrubém domácím produktu v loňském čtvrtém kvartále až na samý konec skromně připojil důležitou informaci, že 22. června, spolu s odhadem HDP za letošní první čtvrtletí, bude publikována revidovaná časová řa da od roku 1990. O tomto problému se na statistickém úřadu údajně dost diskutovalo, takže nová čísla mohou být velmi zajímavá. Ačkoliv asi nic nezmění na dlouhodobém trendu, kdo ví, jestli o něco nevylepší letošní ekonomický výhled. Anebo taky naopak…
