Místo alibismu musí vedení Prahy najít způsob, jak s nepostradatelnými stavbami konečně pohnout. A netýká se to jen mostů.
Stavění, nebo přesněji nestavění v hlavním městě bude určitě klíčovým tématem podzimních komunálních voleb v Praze. To, jak se v posledním volebním období zcela zastavil rozvoj města, je až fascinující. A důsledky, které nyní na Pražany dopadají v podobě rostoucích dopravních problémů, mohou být teprve předehrou budoucí apokalypsy, pokud se poměry na magistrátu, ale i v jednotlivých pražských čtvrtích dramaticky nezmění k lepšímu.
Příběh Libeňského mostu a kolapsu dopravy v jedné části Prahy se může opakovat kdekoli. Současné mosty nejenže nedostatečná údržba dovedla k hodně mizernému technickému stavu, ale především je jich málo a těžko se hledají objízdné trasy. Je hezké, že je jich naplánováno dalších šest, nicméně je otázkou, kdy se začnou reálně stavět a zda vůbec. A jestli, když už se postaví, vyřeší vůbec nějaký problém. Například idea stavět most ze Smíchova do Podolí jen pro tramvaje, pěší a cyklisty nadchne možná pár zelených aktivistů a kolařů, ale každého, kdo ví, v jakém stavu je sousední Barrandovský most, který bude potřebovat rozsáhlou a dlouhotrvající rekonstrukci během pár let, musí přivádět ke stavu tiché zuřivosti.
Jde o pozoruhodný způsob našeho územního plánování, v němž má na jedné straně magistrát tendenci rozhodovat o tom, kde bude na Zbraslavi pískoviště pro děti, ale městské části mají dost kompetencí, aby zablokovaly budování klíčové dopravní infrastruktury pro celou metropoli, na kterou z definice vždy někdo musí doplatit, a tudíž se mu nelíbí. Praha 4 prostě nechce rušnou dopravu v Jeremenkově, tak holt budou muset auta padat z rozpadajícího se Barranďáku.
Praha počítá se šesti novými mosty. Na obzoru je jediný
Podobný, jen ještě vyhrocenější spor obcí, Prahy, Středočeského kraje a různých aktivistů o trasu Pražského okruhu dospěl k tomu, že na nejdůležitější dálniční stavbě v zemi se ještě nekoplo (o mostě v Suchdole ani nemluvě) a mnozí už přestali věřit, že se někdy kopne. Tyto případy poměrně jasně dokládají, že vše zdaleka neblokují jen ochránci broučků a památné pastoušky. Jde vždy v první řadě o zájmy politické a samozřejmě i byznysové.
Například pro developery je nepochybně super nápad, že se trasa metra D začne stavět z Kačerova do Písnice, protože to zhodnotí jejich parcely. Zájem Prahy, jímž by bylo postavit co nejdříve trasu z Kačerova na náměstí Míru, musel jít stranou. Takže Nuselský most, který také není zrovna v perfektním stavu, půjde jen těžko masivně rekonstruovat. A pokud dospěje do stavu toho Libeňského, bude možné se z jednoho konce Prahy na druhý dostat jen přes Brandýs nad Labem nějakou značně přeplněnou náhradní autobusovou linkou.
Lze tak jako současné vedení města rezignovat a smířit se s tím, že naše územní a stavební řízení patří k těm nejsložitějším a nejdelším na světě, jak opakovaně dokládají různé mezinárodní studie. Ale spíše by to chtělo i za těchto podmínek zapomenout na věčný alibismus a zjišťování, co všechno nejde, a zkusit s klíčovými stavbami konečně pohnout. A nejen s pražskými mosty.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
Majdan nebude
Národohospodářský bizár
Rudá vlajka s lebkou
Andrej Budovatel
Ukrást stát jako firmu
Berní oko tě vidí
Práskač v Sofii
Se skandálem
Andrej v koutě
