Pražská koalice primátorky Krnáčové přežívá jen díky tomu, že v podstatě nic nedělá
Pět tisíc lidí se v květnu přiotrávilo v Dejvicích vodou z vodovodu. Spekulovalo se o tom, že příčina může být virová, nikoli bakteriální, jak se dosud tvrdilo. To by znamenalo, že se nákaza šíří i běžným stykem, nikoli jen vypitím závadné vody. Pražští zastupitelé proto čekali, že se hned na úvod jednání od primátorky dozvědí čerstvé informace a rekapitulaci toho, co se vlastně stalo, nebo se alespoň zatím soudí, že se mohlo stát. Jenže primátorka Adriana Krnáčová (ANO) mlčí. A zarytě mlčí i další hodiny, kdy se opoziční zastupitelé emotivně dožadují toho, aby promluvila. Nervy povolily až Karlu Březinovi (ČSSD), který se primátorky zastal a hřímal, že stačí, když radní pro bezpečnost Libor Hadrava (ANO) přečte informaci o situaci, která v Praze ještě nenastala, podle plánu až na konci jednání zastupitelstva.
Mlčící Adriana
Se stejně kamennou tváří poslouchala Krnáčová zastupitele loni na konci listopadu, kdy se jí před volbou primátora pokoušeli přesvědčit, aby se představila. Na mimořádném zasedání zastupitelstva v dubnu, kdy se ji pokusila opozice odvolat poté, co se provalila její e-mailová komunikace s protistranou ve sporu o Škodův palác, pár vět přece jen řekla. „Kdo mě zná, ví, že bych se ničeho nepoctivého nedopustila,“ děla. Návrh na její odvolání nepustila koalice na program, a tak se ani nehlasovalo. To je ostatně v Praze oblíbená koaliční taktika, kterou se vyhýbá tomu, aby se projednávaly ty největší kauzy typu Opencard, Blanka, pražská záchranka a další. Frustrovaná opozice proto obvykle až do odpoledne řeční ještě předtím, než je vůbec schválen program jednání. Ten ostatně většinou obsahuje jen technické tisky typu výměny čtyř metrů vozovky za pangejt.
Když už koalice náhodou o něčem závažném rozhodne, učiní to nelogicky a nekoncepčně.
A ani nemá potřebu to vysvětlit.
„Jsou jako buldozer. Všichni zastupitelé koalice musejí hlasovat pro jakýkoli koaliční návrh, a naopak koaliční zastupitelé nesmějí podpořit sebelepší návrh opozice, i když nám často říkají, že by se jim náš návrh zdál rozumný,“ kritizuje koalici šéf zastupitelů za Piráty Jakub Michálek. Důvodem může být to, že koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice (Strana zelených, STAN a KDU-ČSL) je snad nejkřehčí v historii. Vládne většinou jednoho hlasu. Když tedy například Matěj Stropnický (zelení) nehlasoval pro odpadkový tendr, musela si koalice vypomoci hlasem zastupitelky Moniky Krobové Hášové, původně zvolené za TOP 09. (Ta z klubu vystoupila a jako nezařazená se následně zařadila do dozorčí rady Pražské energetiky.) Stropnický si za svůj názor vysloužil dohadovací řízení a zdálo se, že se koalice hroutí už po pár měsících. Podobně se na červnovém zastupitelstvu hnutí ANO nepodařilo dát všechny hlasy pro regulaci hazardu z dílny zelených, kterou ale ANO samo předkládalo a schválilo na zasedání rady. Zelení se následně urazili, odešli z jednání a vrátili se až potom, co zjistili, že nikomu nechybějí. S koalicí začala prohlasovávat víceméně opět administrativní tisky TOP 09. Následně vyvolali dohadovací řízení zelení, čehož si primátorka ani nevšimla, jak se ukázalo následující den na snídani s novináři, kde vesele špičkovala se svým zeleným náměstkem Matějem Stropnickým.
Přes mizivou převahu pouhého hlasu si opozice nedělá příliš velké naděje na brzký konec koalice. „Myslím, že koalice vydrží.
Na zelené stačí udělat bububu a oni se stáhnou, aby zůstali na židlích. Pískat začnou tak rok před volbami. Petr Štěpánek (lídr zelených a starosta Prahy 4 – pozn. red.) je velký pragmatik, tři roky seděl v radě s Pavlem Bémem a nevadilo mu to,“ je přesvědčena předsedkyně opozičního zastupitelského klubu ODS Alexandra Udženija. Podobně Václav Novotný z TOP 09 si myslí, že sňatek z rozumu bude trvat minimálně do doby, než bude koalice donucena řešit něco závažného. „Za celou dobu jejich vlády řešilo zastupitelstvo kromě technických tisků jen dva významné materiály – Pražské služby a hazard – a vždy se koalice málem rozpadla. Dají si pozor, aby se už neohrozili nějakou koncepcí nebo něčím podstatným, co by je mohlo položit, jako se to stalo předtím koalici ODS a ČSSD a následně naší s ODS,“ soudí Novotný.
Jeho kolega z TOP 09 nevidí důvod, proč by se jim mělo podařit vklínit do koalice: „Co my bychom mohli socanům nabídnout? Jim ten chaos, který vytváří ANO, naprosto vyhovuje. Zatímco ANO,maká‘, oni mají klid na svoje věci.“ V poslední době se nicméně začínají objevovat spekulace, že by přece jen mohli vystřídat obtížnou Trojkoalici starostů, lidovců a zelených. Jsou to ale nejspíš jen balonky, přestože by pro sociální demokraty mohlo být přitažlivé zbavit se sveřepého náměstka Matěje Stropnického. Levicový extremista považuje developery za parazity, čímž komplikuje změny územního plánu, a na ty byli sociální demokraté vždycky experty. Na druhé straně mozek pražské ČSSD Karel Březina si dobře rozumí s lídrem zelených Petrem Štěpánkem a dokážou se domluvit.
Socanské eldorádo
Sociální demokraté vlastně nikdy ještě nebyli v tak komfortní pozici jako nyní. S osmi mandáty v podstatě ovládají Prahu. Na rozdíl od nováčků z ANO, které evidentně trpí personální nouzí (důkazem budiž radní pro zdravotnictví Radek Lacko, jehož kvalifikací je, že kdysi pracoval v bance, nebo Libor Hadrava přezdívaný radní pro nebezpečnost, jehož odchod z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu do politiky detektivové mohutně oslavili), mají chod úřadu v malíku. Navíc drží slovo a mluví disciplinovaně jedním, Březinovým hlasem. Přestože si Radmila Kleslová sestavila pražskou kandidátku ANO tak, aby dokázala nesourodou tlupu nepolitiků ukočírovat, netřímá otěže úplně pevně. Ani ona nedokázala celý zastupitelský klub před několika týdny přesvědčit, aby hlasoval pro regulaci hazardu. A Trojkoalice už z logiky věci bojuje s protichůdnými zájmy. Prozatím se jí ovšem daří ke konsenzu dospět, i když někdy těžkopádně. Oběma koaličním stranám proto často nezbývá, než se přiklonit k názoru Březiny z prostého důvodu: je schopen ho jako jediný rychle dodat.
Právě Březina (ČSSD) bývá označován za neformálního primátora. Svůj vliv v Praze si buduje už od roku 2006, kdy vstoupil do zastupitelstva. V koalici ODS s ČSSD byl náměstkem primátora pro dopravu. A radním se měl stát i v povolební koalici ANO s ČSSD a Trojkoalicí. Jenomže soud začal znovu projednávat jeho kauzu s nezákonným pobíráním odměn za práci v dozorčí radě dopravního podniku. ČSSD tedy do rady místo něho narychlo vyslala jako radní pro sport a volný čas Hanu Novákovou – a ta ještě snížila už tak nijak excelentní intelektuální potenciál rady.
S protřelými matadory v zádech
Nováková, která vytrvale odmítá zveřejnit svůj životopis, čímž by mohla rozptýlit pochybnosti o své kvalifikaci, přišla na magistrát z radnice Prahy 10. Tam vládne Radmila Kleslová, pravá ruka Andreje Babiše. Jejím místostarostou za ČSSD je manžel Novákové.
Právě Kleslová, známá jako protřelá intrikánka, je považována za druhou nejvlivnější osobu v Praze, bez jejíhož vědomí se neobsadí jediné místo v dozorčí radě městské firmy. Ostatně syn radní Novákové bez nějaké odborné kvalifikace zasedl v dozorčí radě Pražské teplárenské. A Březina s Kleslovou se zase posadili do Novákové magistrátní komise, která rozděluje granty na sport za 360 milionů. Ani o Kleslové přitom není známo, že by provozovala nějaký sport kromě politického přeběhlictví z ČSSD k Babišovi. „Krnáčová jede v rychlíku, z okna se kochá Babišovými žlutými lány a netuší, že jí Březina s Kleslovou v jídelním voze vaří šlichtu, kterou jí za chvíli přinesou na talíři,“ popisuje poměry jeden z pražských zákulisních hráčů.
První žena v historii Prahy obtěžkaná primátorským řetězem je podle průzkumu veřejného mínění aktuálně na posledním místě v oblíbenosti hejtmanů. Očekávání veřejnosti, která dala hnutí ANO 19 procent hlasů, byla veliká. Výkřik o debilech stavějících tunel Blanka, sóloakce se Škodovým palácem, vymýcení zlodějských taxikářů tím, že bude všechny – i ty poctivé – tvrdě zkoušet z místopisu, načež ti pohrozili zablokováním magistrály… Zatím není čím pozitivním hojně medializovaná faux pas přebít. Krnáčová si toho na sebe evidentně vzala moc. Zaštítila velké kauzy typu Opencard a Blanka a zároveň slíbila, že vytvoří z magistrátu důvěryhodný a transparentní úřad. Jenomže brzy zjistila, že tyhle průšvihy, které se učila za pochodu, nejde jen tak prostě vyřešit. Ani s tou transparentností to nebude tak jednoduché. „Jednání rady nejde zpřístupnit veřejnosti. Vládneme v koalici,“ přiznala nyní, že nedodrží svůj slib. Na radu ostatně nesmějí ani opoziční zastupitelé.
Když se chtěli přijít podívat Piráti, přestože jinak s primátorkou spolupracují, byli několikrát vyhozeni. Osobně se rady jako nečlen účastní pouze Březina. Kvůli němu se dokonce změnil jednací řád.
A zdá se, že dříve, než bude moci Krnáčová měnit úřad k lepšímu, bude ho muset stabilizovat tak, aby nezkolaboval. Skoro polovině odborů chybí ředitel, a když už někoho Krnáčová přivede, ukáže se, že má problematickou minulost, nebo jí ho Kleslová s Březinou neschválí. „Já ten stav ani neumím popsat, ale horší to ještě nebylo,“ říká pod podmínkou anonymity jeden z dlouholetých úředníků.
„Od roku 2010 probíhá permanentní reorganizace.
Jen si vezměte, kolik odborů se rozdělilo a zase sloučilo. To vede k nevyhnutelnému úpadku. Naposledy v dubnu byl vytvořen odbor veřejných zakázek, kam přešli tři lidé z legislativy a kterým musejí projít všechny veřejné zakázky. Dva ze tří právníků už ale odešli, protože se zhroutili pod náporem práce. Nám tam leží tisky měsíce,“ popisuje útroby magistrátu. O to větší je pak deziluze, když už nějaký tisk proleze až na jednání rady a ta ho iracionálně potopí. „Radní nemají elementární znalost zákona o veřejných zakázkách. V červnu neschválili rekonstrukci ulice Ke Kašně, protože zakázku vyhrála Eurovia, která by měla být podle primátorky a radní Kislingerové na blacklistu kvůli potížím s dálnicí D47. Nedaly si vysvětlit, že takový blacklist neexistuje, a když firma zakázku vyhrála, nelze výběrové řízení zrušit,“ popisuje jednání jeden z účastníků.
Piráti s programem na program
Návštěva Pirátů v jejich strohé kanceláři ve druhém patře magistrátu je osvěžující. Když už tak neslavně funguje koalice, alespoň jedna část opozice je čitelná. Sami Piráti se nazývají konstruktivní opozicí, hlasují podle toho, jak se jim jednotlivé návrhy zamlouvají, a kromě kritiky navrhují řešení – na pražském magistrátu věc nevídaná. S Piráty Krnáčová koketovala o sestavení koalice, pro agilní mladíky byla ale spolupráce s Březinovou sociální demokracií nepředstavitelná.
Primátorka je přesto přizvala k řešení červené kartičky, do komise ICT a ke spolupráci na protikorupční strategii. A náklonností k nim se netají ani teď.
Šéf Pirátů Jakub Michálek dokáže bryskně zformulovat, kde vidí problémy, jak by je chtěl řešit a co už se Pirátům podařilo. Má na to dokonce počítačový program, kde párkrát klikne a u každého bodu volebního programu se mu ukáže, v jaké fázi je. „Povedlo se nám protlačit radou usnesení o zveřejňování smluv i s harmonogramem,“ chlubí se a kliká na další linku, kde má uložených 50 smluv, které magistrát odmítá zveřejnit v současné uživatelsky těžko použitelné evidenci smluv. „Proč je nechtějí zveřejnit? To zatím nevím,“ odpovídá. Evidentně jsou pro něj ale zdrojem inspirace.
Piráti pracují na magistrátu na plný úvazek. Peníze, které strana dostane na zastupitele (232 tisíc za rok), věnovala místo na kampaň na jejich platy, a tak mají čas rýpat se ve smlouvách. Tak například Michálek zjistil, že Praha má od společnosti Erika spojované s lobbistou Ivo Rittigem nejdražší SMS jízdenky v Česku a že nevyužívá sankční mechanismy, které by mohly jejich cenu snížit. Michálek si dal tu práci, že vydoloval smlouvy ze všech dopravních podniků v republice a ukázal, že Praha platí z ceny jízdenky dodavateli marži 24 procent, přitom v jiných městech se pohybuje mezi deseti až dvaceti procenty. I v tomto případě se Krnáčová „vyznamenala“, když plácla, že by se Erika mohla stát dodavatelem řešení místo Opencard. Piráti ji následně museli přesvědčit, že kromě pochybné minulosti Eriky by Praha navíc (zase) experimentovala a riskovala s nevyzkoušeným řešením. A Krnáčová couvla.
„Právě píšu analýzu, která ukáže, kdo nese odpovědnost za Opencard. Budeme podávat trestní oznámení a vymáhat škodu. To samé chceme udělat v kauze Škodova paláce, která bude už příští rok promlčena. Tady je to celkem jednoduché. Pawlowski investoval do nákupu a rekonstrukce budovy zhruba 1,5 miliardy a prodal ji o dvě miliardy dráž. To je ta škoda,“ vysvětluje. Do toho Michálek ladí protikorupční strategii v komisi, která bude projednávat tu z dílny Krnáčové. „To, co jsem zatím viděl, byly spíše pindy. My bychom například chtěli, aby Praha zavedla podobně jako New York institut soukromé žaloby. Ten, kdo oznámí a doloží korupční případ, měl by nárok na část vymožené škody. Kdyby se případem rada odmítla zabývat, mohl by za město podat žalobu ten, kdo korupci odhalil,“ přibližuje svůj návrh. Člověk se nemůže ubránit dojmu, že kdyby seděl v primátorském křesle Michálek, bylo by Praze – a možná i Krnáčové – lépe.
Krnáčová jede v rychlíku, z okna se kochá Babišovými žlutými lány a netuší, že jí Březina s Kleslovou v jídelním voze vaří šlichtu, kterou jí za chvíli přinesou na talíři. Od roku 2010 probíhá na pražském magistrátu permanentní reorganizace. Jen si vezměte, kolik odborů se rozdělilo a zase sloučilo. To vede k nevyhnutelnému úpadku.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
