Putinův návrh využít radar v Ázerbájdžánu nebyl bleskem z čistého nebe
Byl to blesk z čistého nebe, prohlásila ministryně obrany Vlasta Parkanová. Ruský prezident Vladimir Putin během summitu skupiny G8 navrhl americké hlavě státu využít ruské radarové základny v Ázerbájdžánu. Tímto svérázným způsobem projevil ochotu spolupracovat s Američany na protiraketové obraně. George Bush to musel přivítat, i když k samotné podstatě ruského návrhu se příliš nevyjadřoval. Z pohledu českých politiků tak tok událostí nabral nečekaný spád. Parkanová se předtím v Praze ještě svéráznějším způsobem - nazpíváním legrační písně - rozhodla podpořit vybudování amerického radaru na českém území. Rusové nyní dali najevo, že český radar vůbec nebude zapotřebí. S tím samozřejmě Bushovi lidé ani zastánci americké základny v Česku nemohou souhlasit. Ochotu Rusů podílet se přinejmenším na diskusích o protiraketové obraně však nelze neuvítat. S humornou nadsázkou by bylo možné prohlásit, že Parkanová by měla nyní nazpívat také píseň pro cara Vladimira.
Ve skutečnosti to ale zase takový blesk z čistého nebe nebyl. Moskva už před summitem G8 dávala najevo, že má na diskusích o společném postupu zájem. Po téměř nepřátelské rétorice - zvlášť z ruské strany - bylo nutné změnit taktiku. Dalo se očekávat, že Putin přijde s nějakým „zajímavým“ tahem na globální šachovnici. Či spíše protitahem… Mimochodem - v době, kdy Bush jednal v Praze, rozeslal americký Bílý dům e-mail, v němž upozorňoval na Putinova slova o sdíleném protiraketovém systému z roku 2000. Tehdy ruský prezident „takové mechanismy“ podpořil - v zájmu odvrácení „hrozeb vůči Spojeným státům, Rusku a jejich spojencům v Evropě“.
Bush z Prahy vzkazoval Vladimirovi - připoj se k nám. „Pošli své generály, aby se podívali, jak by takový systém fungoval, pošli své vědce,“ dodal americký prezident (více na straně 34). Bush v té chvíli připomínal lišku z oné pověstné bajky. Pozval čápa (Putina) na večeři, ale naservíroval mu ji tak, aby ji nemohl sníst. Od Rusů, kteří usilují o obnovení velmocenského postavení své země, lze sotva očekávat, že jen tak přistoupí na nějakou blíže nespecifikovanou účast v systému, jenž budou mít zcela pod kontrolou Američané. Moskva je úplně v jiné situaci než třeba Praha či Varšava. To byla ostatně vždy - i za prezidenta Borise Jelcina. I tehdy Moskva protestovala proti rozšíření NATO, ačkoli věděla, že s tím nic nenadělá.
Jelcinův nástupce sice bývá méně vstřícný, ale asi má více za ušima. Putin - podobně jako onen čáp - vše Bushovi oplatil. Navrhl využití ruské vojenské základny v Ázerbájdžánu. Na základě tohoto návrhu by to byly ruské technologie, na nichž by byl postaven „kavkazský pilíř“ protiraketové obrany. A byla by to Moskva, kdo by měl vše pod kontrolou. Jak mohl reagovat Bush? Pouze poděkovat, protože Putin koneckonců vyslyšel volání po spolupráci. Ruský prezident se prozatím smál naposled. Jeho pružný a zároveň vychytralý přístup v diplomacii možná navazuje více na tradice carského Ruska než komunistického Sovětského svazu, jehož ideologická omezenost podobné taktické obraty mnohdy ani neumožňovala.
Češi by nicméně měli postoj George Bushe uvítat - bez ohledu na to, zda jsou sami zastánci či odpůrci umístění amerického radaru na českém území. Americký prezident vyslal z Prahy jasné poselství - chceme s Moskvou najít společnou řeč, ale míra ruské asertivity (někdy hraničící s paranoidní agresivitou) musí mít své meze. I když se Češi shodnou s Američany na vybudování radarové základny, je to jejich věc. Námitky českých odpůrců radaru nejsou nesmyslné. Stejně jako mají svou logiku argumenty zastánců vojenské spolupráce s Američany. V každém případě však musí rozhodnutí padnout v Praze, nikoli v Moskvě. Také pro Česko pak bude výhodnější, když se zároveň vydaří záměr spolupracovat i s Ruskem. Bushův vyvážený postoj znovu dokládá, že éra neokonzervativců je už za námi. Americkému prezidentovi lze oprávněně vyčítat minulé chyby, ale jeho nynější zahraniční politika je realistická.
Schůzka Bushe s Putinem snad nakonec přispěje k tomu, že se důkladně posoudí účinnost té či oné varianty protiraketové obrany. A také to, zda reaguje na skutečné hrozby. I poslední Putinův návrh ukazuje, že je zde základní rozdíl v samotném chápání hrozby. Bushova administrativa chce budovat obranu proti mezikontinentálním raketám, které třeba Íránci ve svém arzenálu nemají. Protiargument z Washingtonu zní, že je Írán jednou může mít. Rusko se spíše zaměřuje na štít proti střelám kratšího doletu. To je logické i z geografického hlediska. Putinův čerstvý návrh však také může dále zkomplikovat diskuse v americkém Kongresu, kde budování středoevropského pilíře protiraketové obrany zatím jednoznačnou podporu nemá.
